Promiňte mi ten přidrzlý titulek, on sem ale vážně sedne jako hrnec na zadek. Z několika důvodů. Než si však povíme, proč je televizních 12 Monkeys vcelku neurážejícím dobrodružným sci-fi, je třeba uvést na pravou míru ještě jednu věc. A tou je recenzentův vztah k původní atmosférické kultovce z roku 1995. Zbožňovaných 12 Opic jsem viděl pouze jednou před celkem dlouhou dobou a rozhodně je tedy neznám nazpaměť. Co ale napsat můžu je, že si snímek nepopiratelně vybavuji jako pohlcující sci-fi. Teď ovšem přijde to zajímavější. Zčerstva odvysílaná seriálová kopírka Willisova celovečeráku totiž zdaleka neaspiruje na propadák ledna!

Už jste si dost možná dávno sjeli na hodnocení níže, a mně je jasné, že ve vás ona modrá číslice pravděpodobně nevzbudila přehnaná očekávání. Jenomže upřímně? Primárním účelem syfáckých 12 Monkeys nejspíš nebylo naštvat co nejvíce fandů originální post-apo pecky. Tady se cílí na trochu jiné diváky. Vyhraje ten, kdo odhodí všechny možné předsudky, zapomene na výbornou Bruceovu a Bradovu roli, a vstoupí do obýváku s nulovým očekáváním. V tu ránu se potom naspeedovaný pilot rázem vybarví jako neškodná historka o cestování časem, která neurazí. Zvlášť, když v ní jako o život hraje Aaron Stanford (Pyro z X-Menů).

Seriál má s Gilliamovým snímkem asi tolik styčných bodů, že byste je spočítali na prstech ruky veterána z Vietnamu. Vlastně to celé začíná a končí u Jamese Colea. Ten zde cestuje z roku 2043 třicet let zpátky v čase, aby zavraždil strůjce zhoubného viru, který v budoucnu zdecimuje sedm miliard lidí. Napoprvé ani napodruhé mu snaha o záchranu Země nevyjde, chce to detailnější plánování. A méně náhod. Ještě, že máme nekonečno pokusů. Nebo ne? Vracejí se i doktorka Railly či jeden specifický pomatenec z ústavu pro duševně choré s příjmením Goines, jména jsou ale jedinými pojítky s fandům dobře známými charaktery. Jedná se o jakousi alternativní realitu kultovních 12 Opic, oba dva projekty se přeci jen odehrávají v úplně jiném časovém období.

Takže inspirace, vykrádačka nebo zbytečné shazování originálu? To první určitě. Stanfordovi jako by bylo jasné, že se Willisově ikoně nikdy nemůže ani přiblížit. Mladý herec propůjčil své znovuzrozené kultovní postavě auru úsměvného drsňáctví, a jeho oči jako by říkaly: "Hej, já vim, že jste o mě ani o tenhle seriál nestáli. Ale sakra, proč byste si ho spolu se mnou nemohli užít, když se v něm bude pořád něco dít, hm?" Hrdina s chraplákem a naléhavé tempo startovní hodinky jsou hodně příjemnými vlastnostmi jinak docela šedivého úvodu.

Pyro z X-Menů si svou roli nehorázně užíváNa ohrané kulisy gigantu SyFy už jsme zvyklí, tady opět žádná změna. Znovu to prostě od začátku do konce vypadá jako mix Helixu s Ascension, peněz do produkce zrovna moc nenateklo. Pak se ale o slovo přihlásí zmíněné fajn postavy. Mezi sympatickou viroložkou (Amanda Schull) a špinavým cestovatelem v čase to krásně jiskří, castingu dávám veliký palec nahoru. Nejen díky snaživé ústřední dvojici plakání nad nudným scénářem v recenzi nehrozí. Po hodinkách sice budete pokukovat hodně často, tyhle jsou ale důležitou součástí příběhu. Tvůrci jimi vysvětlují fungování časových paradoxů, Cole je pak používá jako pádný důkaz své existence v několika časových rovinách. Dojde dokonce i na několik zajímavých nápadů, viz hrátky s jakousi mutací bullet timeu.

Zatím se všech pět předchozích odstavců neslo víceméně v pochvalném duchu, zápory ale ignorovat nelze. Odehraje-li se na obrazovce jakýkoliv delší rozhovor, je to znovu na pěst. SyFy si s najímáním výborných scénáristů nikdy hlavu nedělalo, mírná televizní demence útočí na naše mozkovny i tentokrát. O nedostatku peněz na natáčení jsem již psal, nic neříkající ateliéry staničního studia holt strašně bijí do očí. Ale znáte to. Nacházíme se kousek za startovní čárou. Může být hůře, ale i lépe. Pilot 12 Monkeys diváka urazí jen v případě, že bude celou jeho stopáž pomýšlet na Gilliamův majstrštyk. Ostatní, kteří zasednou k béčkovému dobrodružnému sci-fi, budou mile překvapeni. Průšvih to vážně není.