Pro dystopie mám slabost. Je jedno, jestli je to tokijsky velkoměstský Blade Runner, post-apokalypticky vyprahlý Mad Max: Fury Road nebo totalitní sci-fi 1984. Vidina porouchané společnosti a hledání toho, kde se stala chyba, je pro mě napínavější než jakákoliv detektivka. Dystopie jsou podle mě jedním z hlavních důvodů, proč je sci-fi bráno vážněji než fantasy. Zobrazování budoucnosti propůjčuje žánru aktuálnost a naléhavost. Slavnou dystopií je i román Raye Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita z roku 1953, který pro HBO adaptoval do nového televizního filmu režisér a scenárista Ramin Bahrani. 

K názvu románu se pojí zábavná anekdota. Bradbury se údajně jednou zeptal, kolikastupňovým žárem sálá hořící kniha, a dostalo se mu odpovědi, že 451 stupni Fahrenheita. Dále to prý neověřoval a údaj použil jako název pro jeden z nejdůležitějších sci-fi románů vůbec. Proč ho tak moc zajímal bod varu knih?  

Fahrenheit se odehrává v nespecifikované budoucnosti, v níž lidi ovládá televize a masová média. Vláda systematicky vyhledává poslední vlastníky knih a ty knihy pálí. Primitivní zábavou otupovaným obyvatelům to ale nevadí, protože jsou naučeni, že knihy znamenají rozkol a zlo. Knihy jsou přece plné nesouladných názorů a vzájemně si protiřečí, to člověka akorát pomate. O jejich pálení se starají požární sbory (v českém knižním překladu nesmyslně použito slovo „hasič“ místo „požárník“). 

Hlavním hrdinou je právě požárník Guy Montag, kterého hraje Michael B. Jordan, čerstvá hvězda Black Panthera. Montag se nijak zvlášť neliší od lidí okolo. Až do chvíle, kdy vezme do ruky knihu a vidí starou ženu, jež se raději upálí, než aby žila bez svých svazků. Zahlodá pochybnost: co jen na tom popsaném papíru může být, že pro to lidi umírají? Jeho nadřízený, kapitán Beatty, mu vysvětluje, že různé knihy začaly pohoršovat různé skupiny, a tak bylo jednodušší se knih zbavit. Bylo to mírové řešení. „Knihy“, říká, „dávají na každou otázku dvě odpovědi. Lepší je nedat člověku žádnou.“ Beattyho hraje Michael Shannon, kterého Bahrani obsadil i do svého filmu 99 Homes, podobně starozákonním způsobem jako v Tváři vody. Nejdůležitější ženskou postavu Clarisse hraje Sofia Boutella, která si poslední roky pěstuje solidní kariéru. Vidět ji bylo možno ve filmech Kingsman, Star Trek: Beyond, Atomic Blonde či Mumie.  

Film je na rozdíl od románu víc stavěný coby duel Montaga a Beattyho. Ostatně pro ty, kterým by to nedošlo, začíná cvičným pěstním soubojem mezi nimi. Z atmosféry je toho v adaptaci zachováno velmi málo. Montag nemá manželku a pryč je i nukleární podzápletka. Největším scenáristickým rozhodnutím jistě bylo, zda aktualizovat Bradburyho vize, jež jsou samozřejmě ukotveny v konkrétní éře, nebo jestli místo vyvozování budoucnosti z 50. let promítneme budoucnost dneška.  

Kde Blader Runner 2049 zvolil analog, tady volili tvůrci digitál. Výsledkem je, že design Fahrenheita je mnohem méně stísněný a podaný svět celkově méně bezútěšný, než by bylo potřeba. Modernizovat znamená vidět změny v popkultuře. Tvůrci si uvědomují, že by některé prvky románu vypadaly zastarale. A jejich modernizace se nepotkává s patřičnou hloubkou. Už to nejsou televizní estrády na míru vysílané nonstop, co lidi ohlupuje, ale jakási budoucí verze internetu. Není ale vůbec jasné, čím uživatele uspokojuje. Na internetu se ztrácí ta míra pasivity sledovače televize. Tomuhle problému se nevěnovalo dostatek plánování.   

Nějaké detaily se však povedly. Emotikony jsou ve světě 451 stupňů Fahrenheita stejně otravné jako v tom našem a zacházení s nimi (ať už poletují po obrazovce s Montagem jako u facebookového videa nebo ilustrují krátké „výtahy“ z knih pro indoktrinované školáky) je originální. Film mi také potvrzuje moji teorii o tom, že motivační citáty vedou k vymytí mozku. Obdobně jako u Orwella se bez nich totalitní společnost neobejde. Skutečnost, že hlavního hrdnu hraje herec tmavé pleti, dodává Beattyho promluvě o rasismu v literatuře novou vrstvu a myšlenka, že za pálení knih mohou mimo jiné rozčilené menšiny (zmíněno i v předloze), je kontroverzní a zajímavá. Mám ale dojem, že tvůrcům ani moc nedošlo, že je v rozporu s jejich poselstvím filmu, a podobně jako v případě dalších dobrých myšlenek se tomu nevěnují dostatečně. Jemné popichování Trumpa v opakované požární průpovídce je zbytečnou samozřejmostí.  

Jordan, ač jinde charismatický, zde vypadá ztraceně. Jeho přerod není úplně věrohodný, protože tu chybí pochybnosti ještě před stěžejním spouštěčem. Spíš než obsah zakázaných knih ve vás bude hlodat, jak je možné, že je tahle adaptace něčím tolik mimo. Slabá druhá polovina pak potvrdí, že adaptace 451 stupňů Fahrenheita je komplexní jen na povrchu. Je to ironie, že scénář filmu, v němž téměř zaniklo tištěné slovo, tolik šustí papírem.