V současném televizním rybníčku můžeme naleznout celkem dost komediálních kousků, jež se svou trhlostí a nápaditostí hezky vymykají klasické sitcomové rutině. U nás oblíbená taškařice Brooklyn Nine-Nine nám už tak dva roky ukazuje nový rozměr pojmu šílená policejní komedie, ulítlý Galavant zase přišel s neotřelou muzikálovou parodií a skvělé Man Seeking Woman zase obsahuje tolik meta humoru, že se snad muselo zapsat i do Guinessovy knihy rekordů. No a pak je tu nový kousek od HBO, tenisové 7 Days in Hell, jež nám ukazuje všechny šílenosti a absurdity, které jste kdy chtěly na kurtu vidět. Jen jste o tom do teď neměli ani tušení.

Zápletka je samozřejmě ta nejpodivnější, jakou si dokážete představit. A tak to má ostatně u tohoto žánru být. Podíváme se na věhlasný Wimbledon, kde se na počátku tisíciletí střetly dvě největší tenisové hvězdy. Máme tu tedy Aarona Williamse, bílého člena proslulého sportovního klanu a bývalou světovou jedničku, jenž po jedné ošklivé smrtelné nehodě pověsil pálku na hřebík a začal žít utajeným životem módního návrháře spodního prádla. Po řadě průserů ale usoudil, že je čas vrátit se zpátky na scénu a vyhrát pohár, jenž se mu celou jeho kariéru vyhýbal. Vrací se tedy zpět na anglické kurty, kde se mu ovšem hned na začátku postaví tamní rodák a vycházející hvězda Charles Poole. Vyučený řidič kamionů a totální prosťáček, jenž se kdysi naučil díky slovníku jedno chytré slovo a nebojí se ho kdykoliv použít, pak zase na svých zádech cítí tlak celého národa v čele s britskou královnou, již chtějí, aby slavný pohár skončil po desítkách let opět v britských rukou. Každý z nich má tak pořádnou motivaci a díky velké rivalitě odehrají nezapomenutelný souboj, který se navždy zapsal do historie tenisu. Trval totiž neuvěřitelných sedm dní a staly se při něm věci, jež nemají ve sportu ani v televizi obdoby.

Ujetá zápletka je nám potom předkládána formou fiktivního dokumentu, v němž se k legendárnímu zápasu vyjadřují jejich blízcí v čele se Serenou Williams či pařícím Davidem Copperfieldem i mnoho znalců, a tyto zpovědi jsou samozřejmě podpořeny řadou “archivních“ materiálů. A tento styl k této podivnosti sedí až nečekaně dobře a díky své nápaditosti a hravosti ho skvěle odlišuje od žánrové konkurence. Asi je vám ale všem jasné, že tento prvek zde stejně působí hlavně jako zprostředkovatel pro to, aby zde mohli šílení tvůrci co nejvíce vypustit ze řetězu svou neomezenou fantazii a připravit pro nás dávku řádně střeleného a neuvěřitelného humoru. A to se jim daří na jedničku.

S čistým svědomím totiž můžu prohlásit, že co uvidíte tady, jste rozhodně ještě jinde neviděli. A zřejmě už asi ani nikdy neuvidíte. Scenáristé dovádějí tento souboj až do naprostých absurdit a neštítí se přijít ani s tou největší magořinou. Aby ji v následující minutě troufli ještě něčím daleko zvrácenějším. Chtěli jste někdy vidět šňupání drog přímo z kurtu? Je to tu. Fuckující královnu? Také se dostaví. Nebo jste snad zvědaví na naprosto neuvěřitelnou sexuální scénu v přímém přenosu? Tak to se máte nač těšit. Scenáristé se zkrátka neštítí ničeho, scény jsou správně přestřelené i záměrně natahované a kadence nápadů či gagů je zde naprosto neuvěřitelná. Samozřejmě, při takovém počtu komediálních odpalů se tvůrci ne vždy trefí do černého a některé vtipy balancují na hranici trapnosti. Styl humoru potom také určitě nesedne každému, a jestli se vám příčí místy záměrně infantilní humor či opakované záběry na mužská varlata, jděte raději o dům dál. Pokud jste však příznivci zmiňovaného Brooklyn Nine-Nine či rádi hltáte ujeté scénky z nesmrtelného Saturday Night Live, jste na správné adrese.

7 Days in Hell si totiž z obojího bere jen to nejlepší, obzvláště komediálního borce Andy Samberga. Ten si roli tenisové superstar totálně užívá, umí správě podat i tu sebepitomější hlášku a již po několikáté potvrzuje, jak moc by mu slušela pozice hláškujícího tahouna na velkém plátně. Chtělo by se téměř napsat, že si celý film krade pro sebe. Jenže, světe div se, vysmívaný Kit Harington za ním vůbec nezaostává a komediální poloha a role naprostého idiota mu až nečekaně sedne. Možná je to sice zapříčené tím, že toho nic netušícího prosťáčka ani nemusí moce hrát, tím však raději nebudu fanynky Jona Snowa příliš provokovat. Zde je totiž jeho výkon opravdu celkem nečekaným překvapením. Ostatní tu pak mají víceméně pouhá camea, jež zaručeně pobaví. Jen malinko zamrzí, že správně rozjetý David Copperfield či sexy Karen Gillan nedostali o něco více prostoru.

Tvůrcům se navíc vyplatil i malinko nečekaný tah v podobě krátké stopáže, která dělá díky svým čtyřiceti minutám ze 7 Days in Hell spíše takový minifilm. Jenže právě taková forma k této nahláškované jízdě nejvíce sedí. Mám pocit, že kdyby se takto zvolená forma natahovala jen o deset minut déle, už by nás tento netradiční kousek začal trošku nudit. Takhle se jedná o správně neotřelý a téměř unikátní komediální zářez, jenž sice díky režii místy působí jako směsice poslepovaných scének ze SNL, jejich vtipnosti a ujetosti to ovšem vůbec neubírá. Pokud jste tedy naladěni na stejné vlně, koukejte si tuhle nejbláznivější komedii roku co nejdříve doplnit!