Britský komik Ricky Gervais připravil pro Netflix černohumornou novinku After Life a jedná se o vskutku autorský projekt – Gervais napsal i zrežíroval všech šest epizod a zahrál si hlavní roli.Tony vedl šťastný život, ale všechno se mu zhroutilo, když milovaná manželka zemřela na rakovinu. Od sebevraždy na poslední chvíli upustí jen proto, že někdo musí nakrmit psa. A pak se rozhodne prostě dělat co chce a říkat co chce, bez ohledu na ostatní, a pokud by to přeci jen mělo vážné následky, vždycky se může zabít. Koneckonců, ze svého úhlu pohledu už měl být mrtvý a tohle všechno je jen bonus.


Tony neudělá nic radikálního, nezačne vykrádat banky ani nic podobného. Jen pokračuje ve své denní rutině bezvýznamné práce v místních novinách (jež píší zprávy typu „farmář vypěstoval neobvyklou bramboru“ a „mokrý flek na zdi připomíná Ježíše“), návštěv otce s těžkým Alzheimerem a sezení s psychiatrem, který ho ani moc neposlouchá. Jen teď všem říká, co si myslí, s nulovými ohledy na to, co si o tom pomyslí ostatní. A tak Gervais chodí po městě a slovně vymetá podlahu s každým, od buranského kolegy přes malého tlustého šikanistu nebo pošťáka až po lidi, co chtějí peníze na nějakou charitu.

Takhle to působí skoro jako stand-up, který jen vyměnil pódium za kulisy skutečného světa. Zvlášť když v některých scénách až příliš bije do očí, že druhá postava je jen neživým nástrojem přihrávajícím Gervaisovi na monolog, jež právě potřebuje podat, a pak je to opravdu jen výpravnou verzí stand-upu, kde by komik měnil hlasy. Nad tuto úroveň seriál ale přeci jen povyšují charakterový vývoj a poselství v závěru (o tom ještě dále).


Málem jsem chtěl napsat, že After Life vlastně nikdy nejde příliš daleko za čáru, jenže to není tak docela pravda, kdyby nic jiného, tak jedna dějová linka vygraduje poměrně drsně. Jen to celé zase tak extrémně nepůsobí, protože Tonyho nikdy naplno nezasáhnou následky jeho chování. Někdy se Tony chová opravdu hodně nehezky, někdy jeho promluvy šustí papírem (viz postřehy o stand-upu výše), od zjednodušení v monstrum anebo figurku jej ale zachraňuje jednak několik emocionálních (dobře odehraných) scén a jednak nahrávky s jeho ženou, které si pouští a které připomínají, kým byl předtím. Rozsah šesti půlhodinových dílů je pro daný materiál tak akorát. After Life by se dalo sestříhat i do filmu, ale rozdělené do epizod každopádně funguje lépe.

Nechci spoilerovat, ale Tony nakonec pochopí to, co by měl, a skončí to tak, jak by vás po přečtení premisy asi napadlo. Gervaisovi se velmi pravděpodobně podařilo natočit přesně to, co chtěl, což ostatně potvrzuje i jeho prohlášení, že je After Life jeho dokonce nejlepším dílem. Problém je, že seriál vlastně není až tak vtipný a ani neříká nic objevného, nijak zvlášť objevným způsobem.