American Gods

Tak to máme za sebou, tedy alespoň první sérii. Uběhlo to rychle, že? Vlastně až moc, těch osm epizod se mi zdálo málo, zvlášť vzhledem k tempu, jakým se ústřední příběh posouvá. Deset až dvanáct dílů na sezónu by pravděpodobně byla lepší volba, otázka je jaké byly rozpočtové možnosti a jestli by to tedy bylo produkčně únosné.

S tím setkáním, jež jsem v minulém recapu předpovídal, jsem se trochu přepočítal. Na to máme čas ještě v druhé řadě. Místo toho hlavní postavy… poznávají pravý smysl Velikonoc. Kdybych chtěl být kousavý, řeknu jen že se děje to samé, co celou sezónu – Stín a Středa jdou k někomu na návštěvu. Každopádně se ale ve finále objeví většina dosud představených podstatných podstav a dojde i na nějakou tu ostřejší konfrontaci.

Opět potěší spousta drobností (králíčci!) nebo příběhy v příbězích, zároveň se taky zase někam pohneme. I tak bych teď radši viděl další čtyři našlapané epizody, než závěrečné titulky a dlouhé čekání na druhou řadu. Ale to se vracím k tomu poštu epizod z prvního odstavce… Závěr dílu není vyloženě epický, respektive v jeden moment snad trochu ano, ale to mě vlastně zas tak neohromilo. Ne, daleko víc mě vzalo to, jak je komorně působivý a co všechno dokáže jen slovy a střihem. Nebo několika divně se trhajícími chlápky.

A pan Středa konečně odhalí svou identitu. Náznaků bylo hodně, Černobog ho dokonce jakoby mimochodem oslovil jedním z jeho jmen, naplno to ale zaznělo až teď. A stálo to za to. Tady bych si dovolil zase jednu otázku na ty, kteří nečetli předlohu. Překvapilo vás to? Jestli ne, jak dlouho jste to už věděli? Se závěrem řady jsem zkrátka spokojený. Z celé série jsem místy nadšený, ale mám i výhrady. O tom ale až příště.

Makrorecenzi od celé redakce očekávejte v nejbližších dnech.

Tentokrát si zase jednou neužijeme pana Středu, díl z větší části ukazuje příchod do Ameriky, dnes konkrétně u jednoho starého známého - zrzavého Mad Sweeneyho (v češtině Mák Sweeney), ve zbytku pak současnou cestu mrtvé manželky a irského hromotluka.

Stylový, to je slovo, jež se pro seriál American Gods hodí asi nejvíce. Takhle jasná a důsledně realizovaná vize se totiž nevidí často. A to jak v obsahu, tak v jeho audiovizuálním podání. Pomalý, je druhé slovo. Protože měřeno stránkami knižní předlohy, Američtí bohové opravdu postupují vpřed jen velmi zvolna.

Ale vadí to? Za sebe říkám, že ne. Bez srovnávání s knihou totiž seriál sám o sobě nijak rozvleklý není, každý ten flashback nebo vyprávění má své místo a smysl. Takhle komplexní námět (s tak monumentálním potenciálem) by byla škoda uspěchat a odbýt jej jen rychlým průletem přes zásadní zvraty knihy. Tohle si zaslouží pečlivou výstavbu, košatění se, spousty vedlejších postav a jejich příběhů, klidně i další silně stylizované segmenty (viz animace v 5. dílu)… A jestli je opravdu v plánu začlenit i děj Anansiho chlapců (práva jsou koupena), může se to pěkně protáhnout. Vůbec by mi to nevadilo.

Ano, s Fullerovou adaptací Gaimanova majstrštyku jsem zase nadmíru spokojen. Příští týden nás už čeká finále první sezóny a setkání, k němuž pan Středa směřuje od samého začátku. Shromážděte partu starých božstev v jedné místnosti... Co by se jen mohlo pokazit?

Po vynikajícím pilotu se trochu zpomalilo, teď už se ale v Amerických bozích zase sešlapává plyn. Ostatně jsme už ve 3/4 série, za chvíli se bude (pro letošní rok) finišovat. Takže ano, epizoda A Murder of Gods je zase super.

Stín a pan Středa navštěvují dalšího starého boha a snaží se jej získat pro Středovu věc. Laura a Sweeney se mezitím vydávají na vlastní malý roadtrip, na jehož konci by snad oba mohli dostat co chtějí. A v příchodech do Ameriky se tentokrát neobjeví nikdo ze starých pohanských panteonů, ale rovnou nejslavnější hipík na světě.

Malé lingvistické okénko, protože spoustě diváků by to mohlo uniknout: „murder“ v názvu tady neznamená primárně vraždu, je to taky jeden z výrazů pro skupinu zvířat jako stádo či smečka. Používá se konkrétně u vran, „murder of crows“ je hejno vran. A jaký lepší výraz zvolit pro skupinu starých božstev?

Atmosféra je pořád luxusní. Jazzem prodchnutý hypnotický soundtrack si začíná líp sedat (nebo jsem si na něj prostě po prvotní nedůvěře začal zvykat). Ian McShane je stále boží, tentokrát jej ale překonávají dialogové přestřelky mezi Sweeneym a mrtvou ženou.

I jako čtenář, který ví co a jak, vyloženě hltám všechny ty mytologické střípky a odkazy. A i když jsem se někde kolem druhého a třetího dílu bál, že jsou Američtí bohové špatně přístupní ne-čtenářům předlohy, teď už si to nemyslím. Takže tuhle novinku roku zkuste, ať už doma máte poličku plnou Neila Gaimana nebo ne.

"Gods are great. But people are greater." Jestli mě na Amerických bozích něco baví, pak je to fakt, že mě konstantně dokáží překvapovat. A nemyslím tím teď jenom další boží intro, specificky teď mluvím o komplet nahé a komplet přešité Emily Browning. Šok, to je to správné slovo. A pak několik velice zmatených vteřin, během kterých jsem si nebyl úplně jistý, jestli se mi líbí, co sleduji, nebo spíš ne. Ale fajn, to je ještě celkem pochopitelné. Ale co pak třeba tahle scéna...

...no? Mimochodem, recapuju s menším zpožděním, takže předpokládám, že aktuální díl už má většina lidí za sebou a my se můžeme chvílit bavit o tom, jak je Gillian Anderson geniální. Protože je, a to nejen kvůli troše make-upu a senzační hudební vložce, i ten projev je báječný. Ať už zrovna ztvárňuje kohokoliv, pokaždé budete chtít víc. A moje pointa po páté epizodě je, že všechny tyto pocity, všechny tyto aspekty jsou v seriálu oproti knížce navíc. A všechny mě neskutečně baví.

Kromě věřné adaptace (konečně!) totiž dostáváme i zatraceně působivý a originální seriál, který pomalu ale jistě začíná fungovat sám o sobě. Druhá a třetí epizoda ještě dojížděly na zmatečný děj a ne úplně šikovně podanou expozici, od minule se to ale konečně rozjelo a byť se po stránkách knihy posouváme šnečím tempem, ten seriál mě začal bavit. Kontext totiž znamená vše a jakmile pan Středa na policejní stanici odvypráví upřímně, o co mu vlastně sakra jde, už se musí chytat i te nejpomalejší z pomalých. A jak zatím Bozi baví vás?

Z prvních dílů adaptace Amerických Bohů jsem byl nadšený a vážně to nebylo jen tím že jsem velký fanda Neila Gaimana. U třetího i aktuálního čtvrtého se už ale začínám přiklánět k některým výtkám mých kolegů. A taky si říkám, že bych možná měl doplnit seriálového Hannibala, abych byl schopný lépe rozlišit co je vklad Bryana Fullera a co jsou jen změny plynouí prostě ze změny média a časového odstupu od vydání knihy.

Epizoda s názvem Git Good se soustředí na Stínovu mrtvou ženu Lauru a provází diváka začátkem i průběhem jejich vztahu, vysvětluje jak se vlastně Stín dostal za mříže a pokračuje až k Lauřinu nešťastnému skonu i za něj a až do Stínova motelu, kde jsme ji viděli minule.

Roztříštěnost se tentokrát vytýkat vážně nedá, (dokonce chybí i epizodky s Příchody do Ameriky), zdlouhavost ovšem ano. Dostane se sice na několik působivých scén, na absurdně zábavné i poetické momenty a dozvíme se víc o pozadí Stínova manželství. A celé je to pořád audiovizuálně na špičkové úrovni. Jenže se zároveň posouváme vpřed jen velmi pomalu, ostatně dnešní epizoda končila ve stejné chvíli jako ta minulá a na první dialog Stína a Laury od jejich propuštění a, ehm, smrti si budeme muset počkat ještě do příště.

Abych byl zcela upřímný, já vlastně nevím jak moc bych to pomalé tempo měl vytýkat. „Objektivně“ to úplně ideální není a bojím se, že fanoušci z řad ne-čtenářů budou odpadat. Na druhou stranu já, který jasně vím kdo je kdo a kam to celé směřuje, jsem se pořád slušně bavil, byť o něco méně než u předchozích epizod. Tak tedy za týden, už zase se Stínem a panem Středou.

Tak, konečně došla řada taky na mě. Na úvod zmíním, že Gaimana mám hodně rád, předlohu jsem  četl dvakrát a pilotní epizoda mě svým doslovným přepisem hodně dostala. Na rozdíl od kolegy Daviese jsem tehdy ještě žádnou roztříštěnost necítil, naopak, úvod byl plynulý, objevilo se vše podstatné a měl jsem z něj podobné pocity jako tehdy z prvních pár stránek knihy. Jenže pak přišel druhý, už o něco zamotanější díl a po něm nyní epizoda s číslem tři. A tady už to opravdu začíná mírně drhnout.

Stále nechápu, proč se minule v závěru neobjevila třetí sestra, nebo třeba probuzení Máka Sweenyho. Místo toho jsme končili prohranou partii dámy, a místo cliffhangeru celý konec vyzněl do prázdna. Naštěstí alespoň formát úvodu v podobě prologu zůstává stále stejný - představuje se další Bůh (vlastně dva) a tentokrát jím je Anubis, pán smrti. Fanoušci ho však budou znát spíše jako Pana Jackquela z pohřebního ústavu, kde pracuje ještě spolu s jeho přítelem Panem Ibisem, kterého jste mimochodem mohli zahlédnout v úvodu pilotní epizody. Jo, je to ten pán s brýlemi, jak popisuje příchod Vikingů do Ameriky.

A teď už možná chápete, proč jsem ty Bohy doteď nepsal. Dva odstavce popsaný a já ještě ani nezačal pořádně recapovat. Ale tak fajn, zkusím to jinak. Nová epizoda pokračuje v tom trendu precizní adaptace knížky, přičemž všechny jednotlivé scény vypadají nejen úžasně, ale zároveň jsou vyloženým zhmotněním slov, které Neil před lety naťukal do svého psacího stroje. To je ta dobrá zpráva. Špatnou zprávou je, že se scenáristům a režisérovi třetí epizody nepovedlo tyhle scény propojit. Jo, teď už je to skutečně roztříštěné.

Jako čtenář a fanoušek to zkousnu. Když Stín donutí počasí sněžit, Pan Středa vyloupí banku, nebo *někde v Americe* zoufalý obchodník vymění s džinem svůj bídný život za taxikařinu, tak se u toho vnitřně raduji. Jako divák se ale zároveň nudím, protože za a) už vím, co se stane (my problem) a za b) tomu chybí výraznější ústřední linka (not my problem). Takže výsledek? Rozcestí. Asi se nedá očekávat, že by seriál nabral v nejbližší době extra rychlý spád (koneckonců, do mé nejoblíbenější části knihy dorazíme snad až ve druhé, potenciálně třetí řadě), rozhodně by to ale chtělo děj nějakým způsobem nakopnout. Kvalita tu je, tak snad se začne taky výrazněji projevovat. A co jste na nejnovější díl říkali vy?

Dlouhé roky očekávaná adaptace fantasy opusu od Neila Gaimana je tady už s druhým dílem. Neúspěch u HBO nás sice svého času zamrzel, teď to ale vypadá, že ani náhradní domov na stanici Starz nebyl přešlapem.

Pohřeb Stínovy ženy Laury je za námi a po urovnání pozůstalosti vyráží ústřední dvojice dál na ve své cestě Amerikou za pochůzkami pana Středy, ať už je jejich cílem cokoliv. Kromě návštěvy slovanských imigrantů dojde i na podivnou příhodu v elektro oddělení supermarketu i na obligátní epizodky z cyklu „Příchody do Ameriky“.

Hned druhý díl představuje další várku zajímavých postav. Černobog a Zorja, ve scéně na lodi Anansi a objeví se také jedna ze slavnějších členek obsazení, Gillian Anderson. A je to jedna castingová trefa za druhou, včetně Rickyho Whittlea jako tápajícího, ovšem nikoliv bezradného Stína. Všechny je pak převyšuje vyloženě lahůdkový pan Středa, zčásti i díky replikám, jež mu scénář vkládá do úst, hlavně ale díky charismatickému Ianu McShaneovi.

Jestli mi něco nesedí, tak zatím snad jen hudba, která v některých scénách působí k ději překvapivě kontrastně. Druhý díl je oproti pilotu o něco soustředěnější, pomalejší a méně rozmáchlý. Pořád ale nabízí atmosférické scény i zábavné dialogové výměny, a já se tak (jakožto velký příznivec Gaimanova díla) smál nahlas, běhal mi mráz po zádech i zažíval čiré fanouškovské nadšení. Nedokážu ale moc odhadnout, jak to celé vnímají ne-čtenáři, nakolik se chytají a baví je to nebo jim to přijde zmatené a roztříštěné. Tak mi dejte vědět v diskuzi!