Vesmír konečně implodoval, a existuje o tom nezvratný důkaz. V SyFy totiž jakýmsi zázrakem natočili plnokrevné neurážející sci-fi narvané poutavým dějem, nezlobotomizovanými dialogy a interesantními postavami, situované do naprosto věrohodných kulis. Opakovat to nebudu. Vážně jste se právě neprobudili ze sna, nejste na návštěvě v paralelní TVZone realitě, ani nám ze známé stanice nikdo do redakce výjimečně neposlal tučný šek s návodem, jak tuto pochvalnou recenzi slovo od slova napsat. Pilotní část hvězdné minisérie Ascension se jednoduše hrozně moc povedla, a vy si teď (až se dochechtáte) můžete přečíst, proč.

Je dnes naneštěstí takovou menší digitální tradicí, že zkušení seriáloví diváci často přistupují k veškeré nové tvorbě céčkového televizního gigantu SyFy s nedůvěrou. Prsty jsme si tu holt v minulosti spálili již mockrát, opatrnost je tudíž bezesporu na místě. Ve chvíli, kdy jsem osobně s nedůvěrou sledoval úvodní logo nového Ascension, jsem se sám sebe ptal: "Kolikrát asi dnes večer otráveně minimalizuji okno přehrávače, abych začal během pilotu brouzdat po netu?" Notně šokující odpověď zní: ani jednou.

Vláda prezidenta Kennedyho se roku 1963 usnesla na tom, že je hrozba Studené války až příliš zjevná, téměř hmatatelná. V době, kdy se za mořem ručičky nechvalně známých hodin pravidelně ustalovaly na "za deset minut dvanáct", tak nakonec Američané přeci jen docházejí k rozhodnutí. Do vesmíru se poletí, a basta! Ovšem ne pouze na Měsíc v malém raketovém prdítku a pár astronauty na palubě, ale mnohem dál a rovnou v monstrózní ocelové krávě křtěné na jméno Ascension, do jejíž útrob se vleze 600 lidí včetně posádky. Cílem nejnákladnější mise v dějinách lidstva je úspěšná kolonizace nového světa... To by se ale místní inženýři nesměli zabývat první hvězdnou vraždou!

Stačí mi, abych si po sobě onen předchozí odstavec znovu přečetl, a mám sto chutí se s úsměvem plácnout do čela a jít si raději pustit další epizodu House of Cards. Jenomže Ascension se doopravdy jako prvotřídní televizní hnůj neprezentuje, ba naopak. Ďábel je v detailech. Stanice si, zdá se, konečně najala odborníky na kulisy a sebejistě upustila nejen od trapných papundeklových stěn, ale také od neautentických kiksů v podobě nehodících se rekvizit. Na více než padesát let starém USS korábu tak najednou máme černobílé hranaté televizory, chrochtající počítačové sály, archiv filmů s Hitchcockovými veledíly a další věrohodné serepetičky namísto širokoúhlých plazem či do očí bijících tenkých laptopů. Uvěřitelnost!

V SyFy se něco ošklivě pokazilo a vzniknul chytrý, napínavý a zábavný seriál. Alespoň prozatím.A dál? Samotný intergalaktický trip by totiž na vyprávění nestačil. Ano, bude toho víc. Historicky poprvé od dávného startu mezihvězdného kolosu kdosi na jeho palubě zabíjel. Mírného záchvěvu paniky se snaží pohotově využít zdejší sabotéři, anarchie a vzpoura proti zlenivělému kapitánovi (a jeho sexy ženušce) je náhle na spadnutí. A začínají se rojit nové, citelně vtíravé otázky. Má tahle bláhová výprava vůbec smysl? Nezavřeli nás jen do nepropustné krabice a neodsoudili tím k smrti? Uvidíme vůbec někdy slunce, ochutnáme pravé vlnobití slaného moře? Jak již bylo řečeno na začátku, dialogy mají skoro bez výjimky hlavu a patu, bát se jich rozhodně nemusíte.

Rozjíždí se něco na způsob Kriminálky Las Vegas, zlehka míchnuté filmovou Enderovou hrou a pošilhávající zároveň po té komornější části Nolanova Interstellaru – to abychom tu s přimhouřenýma očima měli i jeden z těch čerstvějších kulturních příkladů k nutnému porovnání. Seriálová pouť za odhalením viníka vraždy bude mít celkem šest hodin, a jestli bude stejně šikovně napsaná jako její pilotní nářez, máme se na co těšit. Podobně odsýpající sci-fi show v bedně každopádně nepamatuji, zpětně to z mého subjektivního pohledu mohlo celé mít maximálně dvacet napínavých minut. Uteklo to. Třešničkou na galaktickém dortu je pak samotný závěr, v němž si SyFy překvapivě střílí samo ze sebe a přehupuje se s elegancí do druhého dějství.

Podtrženo, sečteno? Tohle hezky vypadající sci-fi zatím vážně stojí za hřích a onu pilotní hodinu vašeho času. Téměř přesně před rokem jsem však nachlup stejné hodnocení vypálil také velmi podobně se tvářícímu Helixu. Tragická historka vědců ze CDC na pracovní návštěvě Arktidy se ale záhy po několika epizodách transformovala v okázalou nudu plnou klišoidních scén a dialogů, a hlavně začala šíleně nudit – nedokoukatelné! Ze začátku stejně nadějnému Ascension nyní přeji naprosto opačný osud, ke zbylým pěti částem přesto nelze nepřistupovat s mírnou nedůvěrou v očích. Risknete to jako první?