Ash vs Evil Dead

Ze seriálového Evil Dead se vyklubalo nadmíru zábavné béčko, kombinující hororové gore a nekompromisní Ashovy hlášky. A navíc dokázalo oslovit i diváky, které původní trilogie zas tak moc nebrala (mě). Druhá řada byla trochu jiná než ta první, ale ve výsledku neméně kvalitní, teď už by se ale leckdo mohl obávat, jestli seriál bude mít co nabídnout i napotřetí.

Na začátku si Ash užívá zaslouženého klidu, po událostech z konce druhé řady je místním hrdinou a místo porcování démonů teď otevírá vlastní obchod. To samozřejmě netrvá dlouho a než byste řekli „groovy“, zase se vynoří Necronomicon a mrtví ožívají. Jako by toho nebylo málo, Ash se dozvídá, že je otcem pubertální dcery, a právě její škola se stává místem prvního nového útoku.

Překvapivé zjevení se potomka je samozřejmě strašně laciný scenáristický tah, u Ashe ale čím béčkovější, tím lepší. Kromě dcery Brandy (ehm), jejíž jméno se Ashovi nedaří zapamatovat, se k postavám přidává ještě Dalton, „rytíř Sumerie“ (ať už to znamená cokoliv), jenž teď společně s Kelly bojuje se silami zla, a Ashe adoruje jako živoucí legendu. Interakce s oběma nováčky už teď naznačují bohatý hláškovací důl.

První díl třetí řady je především nový úvod, tedy hlavně expozice s hláškami a akční scénou. Prostředí střední školy slibují svěží změnu a snad i důkladné těžení teenagerských hororových klišé, rytíři Sumerie také vypadají zajímavě, zatím je ale na hodnocení ještě příliš brzo. Pořád mě mrzí, že od první řady se už nevrátil řízný rockový soundtrack, jinak je ale Ash Williams zpátky se vší parádou. A motorovou pilou, samozřejmě.

Slyšíte to? To mi právě spadl docela velký šutr z mého fanouškovského srdce. Minulá, a podle mě doposud nejslabší, epizoda krvavého Ashe totiž ve mně vyvolala trochu obavy. Opotřebovaná příběhová šablona zase jela na jedno brdo, hlášek i béčkové atmosféry nečekaně ubylo a docela jsem nepobral ani to náhle nevhodné jiskření mezi Ashem a fešnou policistkou. Skoro jakoby najednou začínal sledovat jiný seriál. Bylo tedy jasné, že televizní Evil Dead už se musí přestat točit v kruhu a razantně se posunout kupředu. A toho jsme se naštěstí konečně dočkali.

Po neustálém jezdění z místa na místo se totiž náš hláškující hrdina dostal tam, kde to před třiceti lety všechno začalo, do legendární chaty. Jenže jeho snaha zbavit se svých parťáků mu trochu nevyšla a už za chvíli se k němu připojuje nebojácná Amanda. Jak už tak navíc bývá u našeho borce zvykem, ani tentokrát nepůjde vše podle plánu a smrtelné zlo o sobě dává zase vědět hodně krutým způsobem.

Slavná látka se tak konečně vrátila až ke svým úplným kořenům a nutno říct, že to seriálu velmi prospělo. A skalní fanoušci budou díky tomu v sedmém nebi. Skvělá atmosféra totiž opravdu navazuje na Raimiho filmové začátky a dočkáme se samozřejmě i nějakých těch odkazů na staré události. Celé to pak šlape od začátku do konce a nebýt nudného toulání Pabla s Kelly, nemá si divák ani nač stěžovat. Hlášek a humoru sice tentokrát ubylo, vzhledem k napětí a hutné atmosféře, to však vůbec nevadí. A aby té fanouškovské radosti nebylo málo, celou ji pak korunuje sympaticky nekompromisní finále a asi nejšílenější souboj tohoto roku.

Ash je zkrátka zase zpátky na koni a po menším tápání opět servíruje všem fandům to, po čem léta toužili. Návrat do začátků hrdinových problémů prostě funguje na jedničku a rozhodně to není jen díky vděčné nostalgii. Jedná se navíc o příslib toho, že bychom v závěrečných dvou dílech, v nichž už snad z chajdy nevytáhneme paty, mohli dostat pořádně našlapané a brutální finále. Doufejme tedy, že tvůrci z nastaveného tempa již opravdu nepoleví.

I sedmý díl Ashova tažení proti Zlu potvrzuje trend posledních pár dílů – totiž mírné zvolnění v pomyslném druhém aktu první řady seriálu. Opět se mění prostředí, tentokrát se s Ashem podíváme do lesů, kde narazí na základnu paranoidních buranů hrajících si na armádu. A samozřejmě dorazí i nějací ti mrtváci, konkrétně Ashův starý (teď už zesnulý) přítel Lem (možná si ho pamatujete z restaurace z minula).

Šablona se tedy opakuje: Ashova parta někam přijede, chvíli se kočkuje s místními – dnes lesní rádoby-armáda, která ze všeho viní vládní konspirace – pak bojuje s démony a nakonec odjíždí dál vstříc příštímu dílu. Seriál pořád nabízí dostatek hlášek a zábavných momentů a postava Ashe je jednoduše neodolatelná, ale už by to chtělo trochu větší oživení. Toho se snad dočkáme ve finiši, ke kterému se rapidně blížíme, stejně jako k oné staré chatě, kde to všechno začalo. A ani ten soundtrack už není tak našlapaný jako na začátku.

Dojde i na pár střípků s Ruby (nemysleli jste si, že jsme ji minule viděli naposled, že ne?), ale i u ní by to už chtělo víc než jen těch pár drobečků, které díl za dílem dostáváme. Ash vs Evil Dead pořád nabízí správně ujetou zábavu, ale už to není ta nekompromisní jízda jako v prvních několika dílech. Snad je to tedy jen nadechnutí před peckovními finálovými díly.

Co si budeme nalhávat, i když nám seriálový Ash v posledních dvou epizodách stále nabízel správně krvavou bžundu, z jeho zástavky u Pablova strýce bylo zkrátka cítit, že tady se jela spíše ta tradiční seriálová výplňovka. Jednoduchá zápletka se tak musela co nejvíce natáhnout, aby tvůrci nějak zaplnili stopáž všech deseti dílů. Což o to, Bruce Campbell stále hláškoval, jak o svoji druhou ruku. I přesto už byly ty scenáristické chybky po nářezových úvodních dílech znát o něco více. Šestý zářez pak toto vlastně potvrzuje. Jen k tomu naštěstí tentokrát dostáváme i daleko zábavnější a brutálnější nářez.

Samozřejmě, že od Ash vs Evil Dead nečekám žádnou scenáristickou genialitu plnou nečekaných zvratů. Přeci jen se pořád pohybujeme ve vodách přiznaného béčkové braku, že ano. I přesto bych ovšem v této fázi příběhu už čekal, že se bude hrdinův boj se smrtelným zlem již malinko stupňovat. Místo toho se zde ale jede podle zajetého schématu typu “Ash a spol. někam dojedou a do deseti minut je tam masakr“. Tentokrát se proto zajede do jedné zapadlejší restaurace, kde se to kafíčko s obědem zase malinko zvrhne. Ano, pořád je to strašná hlína. I tak mě však zmíněná šablonovitost už začíná malinko mrzet.

Naštěstí tu pořád máme ten zbytek, jenž to skvěle vynahrazuje. Po minulém šlápnutí na brzdu se zde totiž zase jede na plný komediální a akční plyn. Tempo je opět smrtící, Campbell hláškuje i při pouhém placení účtu a divák se nemá i přes větší vykecávání Pabla s Kelly moc kde nudit. Po dialogové první třetině navíc přichází snad zatím nejbrutálnější a nejulítlejší akční sekvence série, u níž musí každý fanoušek jednoduše mlaskat blahem a zase se jednou radovat, že je Ash po letech konečně zpátky. Takové použití kuchyňského náčiní se totiž jen tak nevidí.

Takže jo, ve světě Evil Dead to pořád frčí, jak má. Sice trochu zamrzí, že se nám seriál přeměnil v ďábelské road movie, díky výtečně odsýpajícímu zbytku se to ovšem snadno přehlédnout. I přesto doufám, že se v závěrečné třetině šlápne příběhově malinko na plyn a my dostaneme opět napínavý a zábavný kousek se vším všudy. Snad na nás tedy Raimi a spol. ta největší překvapení teprve chystají.

P. S.: Tuto epizodu režíroval Michael Hurst aka Ioláos z televizního Herkula. Tady už fakt chybí jen Kevin Sorbo a Renée “Gabriela“ O'Connor a nostalgické kvarteto bude kompletní.

Na lhaní si do kapsy není nikdo zvědavej, jasný? Takže si prosím pěkně společně nalijme pohár neředěné krve, ohlédněme se za poslední epizodou Ashe vs Evil Dead a nahlas si přiznejme: Raimi chybí. Sam se sice po režii osobité pilotní části pořád stará o produkci, ve scénáři ani režii už holt ale krvavé prstíky nemá. Přičemž na S01E05 – The Host je tato nemilá skutečnost bohužel vidět spíše více nežli méně.

Trik mimojiné spočívá v promakanějším střihu. Minulé dvě části se totiž s přehledem daly prostříhat do jediné kompaktnější půlhodinky místo toho, aby diváci na návštěvě u nevýrazného šamana strávili celou natahovanou hoďku. Ashe, který je výjimečně mimo, posedlou Kelly, zamilovaného Pabla a jeho zhuleného strýčka jsme přeci jen dostali už v S01E04, tvůrci mohli tuhle úsměvnou epizodku s klidem uzavřít v předešlém týdnu. Takhle jsme vlastně jen o něco déle čekali na... toho samého démona. Což je další zásek v ději.

Nemám problém s prohlášením, že se za poslední půlměsíc Ash příběhově skoro nikam neposunul. Konečně máme v týmu Xenu (která se snad příště naplno projeví) a odškrtli jsme si ze seznamu další vyhořelou položku nutnou k zastavení démonických sil (páč Brujo zkapal), což je super, jinak ale stydlivě přešlapujeme na místě. A to poměrně okatě. Del Torovo bezoké monstrum je kaput, popojedem prosím. Dupni na plyn, El Jefe! Oproti promakanějším filmům je zde nakonec bez debat vidět, že měl celého Ashe vs Evil Dead natočit výhradně jeho hororový fotřík, ne jen vybraní fanoušci brutální trilogie.

Pořád si ale v jádru nestěžuji, páč je i přes výtky stále na co koukat. Hlášky padají v nezmírněné kadenci, meta-brutální a oplzlý humor se daří dávkovat i bez Raimiho, a Ash je holt momentálně nejdrsnějším seriálovým hrdinou široko daleko. Pro ironii, sarkasmus a břitké fórky zařezávající se démonické havěti do masa nechodí rozhodně daleko a ví, kdy má místo mluvení radši sklapnout a střílet ostrýma. Nutně to chce, aby se co epizodu razantněji měnilo prostředí, ne jen okounělo na jednom využitém místě. Držím palce a jdu googlit peckovej soundtrack.

Někteří jsme si seriál Ash vs Evil Dead zamilovali hned během prvních minut prvního dílu, kdy si Bruce Campbell prozpěvuje v autě „come on“ spolu se Space Truckin od legendárních Deep Purple. Jiní třeba až když se naplno rozjelo Ashovo hláškování či jeho protéza tvořená motorovou pilou. Po Raimiho pilotu nás naštěstí Ash nezklamal ani v dalších dvou dílech a nejinak tomu je i v případě čtvrté epizody s názvem Brujo.

Našim hrdinům by snad mohl pomoci Pablův strýc, jenž je brujo, mexický šaman. Po menším zádrhelu na cestě dorážejí Ash a spol. do jeho mírně strašidelného sídla. Zatímco Kelly není úplně v pořádku jako následek střetu s démonem z minula, Ash se s brujovou pomocí vydává na drogový trip… pardon, chci říct na mystickou cestu do vlastního nitra plného emocionálních i doslovných démonů. A pár scén zbude i na Ruby v podání Lucy Lawless, která nám konečně prozradí svůj původ a motivaci proč jde po Ashovi.

Ash vs Evil Dead přináší i napočtvrté výtečnou zábavu. Obzvláště musím pochválit, že seriál funguje nejen v komických scénách, ale i v těch čistě hororových, což jistě není lehké skloubit, aby jedna rovina neshazovala tu druhou. Jinak dostáváme již tradiční mix trochu zvrácených, trochu šílených a hodně zábavných nápadů. Slušnou úroveň si drží i (mile praktické) triky, které možná nejsou vždy úplně stoprocentní, ale v kontextu brakové jízdy, jakou Ash bezesporu je, jsou naprosto vyhovující. Samozřejmě myslím "brak" v tom nejlepším slova smyslu. V hudbě se tentokrát po Deep Purple v prvním a druhém díle a pak působivém Verdim v třetím, zase vracíme k rockovým vypalovačkám a to s trefným Here I Go Again od Whitesnake.

Půlhodinovou stopáž považuji za ideální, při delších dílech by to už mohlo začít ztrácet drajv. Pořád se tak trošku bojím, že přijde zpomalení, že Ash začne s přibývajícími díly ztrácet na kvalitách, jenže jemu se stále daří držet pedál s plynem až na podlaze a přinášet divákům všechno, co kdy chtěli a nevěděli o tom.

Sakra, tenhle seriál mi ale dělá radost. Už minulý týden nám tvůrci očekávané lahůdky Ash vs Evil Dead jasně dokázali, že hodlají tvrdit muziku i po odchodu Sama Raimiho z režijní židličky. Na druhou stranu ještě aby ne, když jeho místo převzal jeden z nejpovolanějších, neprávem přehlížený šikula Michael J. Bassett, jenž má na krku skvělého Solomona Kanea či neméně dobrý britský horůrek Pustina. Pro podobnou hororovou a béčkovou látku už se pak v minulé epizodě ukázal jako náhradník na svém místě a svou dobrou reputaci naštěstí potvrzuje i tento týden. Třetí do Ashova brutálního putování tak sice je možná o malinko slabší, než předchozí díly. To ovšem neznamená, že by nám tvůrci pořád neservírovali nařachanou brakovou zábavu se vším všudy.

Legendární hrdina se tak společně s chudákem Pablem a půvabnou Kelly konečně vydávají do tak trochu neobyčejného knihkupectví, aby se od tamního majitele dozvěděli, jak pomocí démonické knihy zahnat staré známé potvory konečně tam, kam patří. Jenže jak už to tak v případě prostořekého Ashe bývá, nic nepůjde podle plánu. Obzvláště, když už se k celé šlamastyce konečně přimotá i agentka Fisher a tajemná žena s tváří bývalé Xeny se pomalu ale jistě blíží.

Tedy ve zkratce nic, co by nás mělo po příběhové stránce nějak razantně překvapit. To ovšem od tohoto kousku asi čeká jen málokdo. Hlavní je, aby krvavá kultovka pořád bavila tak, jako za starých časů. A to se původnímu tvůrčímu týmu stále daří na jedničku. Smrtících hlášek sice od minula malinko ubylo a stejně tak se ubralo na nezastavitelném tempu, i přesto bude mít každý fanoušek většinu stopáže úsměv od ucha k uchu. Humorných scén a skvělých nápadů je stále víc, než dost. Bassett dokazuje, že umí ve správné chvíli přijít i s pořádně hororovým či napínavým momentem, a design hlavní potvory se opravdu povedl. I když na těch efektech by producenti mohli utratit nějaký ten dolar navíc, to je pravda. Divák si navíc s každou další epizodou uvědomuje, že seriál naštěstí nestojí jen na jednoruké studnici hlášek a má po boku i hodně sympatické křoví. Pablo splňuje všechny předpoklady vtipného sidekicka, který i přes svoji snahu dostává všechno sežrat, Kelly je čím dál více sexy a ani drsná policistka se snad v této sestavě neztratí. Jen tak postava Lucy Lawless by mohla v příštích týdnech svůj potenciál konečně rozjet naplno.

Suma sumárum, televizní Evil Dead mi pořád dělá ohromnou radost a i nadále patří mezi ty nejzábavnější seriály podzimu. I ta půlhodinová stopáž mi pak k tomuto kousku, na rozdíl od některých, skvěle pasuje. Jasný, taky chci po těch našlapaných třiceti minutách menší přídavek. Na druhou stranu se tak tvůrci úspěšně vyhýbají zbytečnému natahování a hluchým místům a jedou bez zbytečného zdržování ke svému brutálnímu cíli. A to se v tomhle případě přeci jen počítá přeci jen o něco více. Snad jim to vydrží co nejdéle.

Co byste si asi tak chtěli přečíst jako první, hm? Žádné strachy, televizní Ash vs. Evil Dead je i ve své druhé epizodě v pekelně dobré kondici. S01E02 – Bait už sice nenapsal ani nenatočil legendární Sam Raimi, na pomyslných kvalitách brutálního fantasy horůrku se ale tato skutečnost naštěstí nijak zvlášť neprojevuje. I tentokrát je bezpodmínečně nutné nakopat zlo s rozběhem do koulí, a znovu u toho budou neředěné potoky krve! A hlášky. A nestárnoucí Bruce.

Pořád jsem na skálopevnejch pěti hvězdách. Protože dovolí-li si na sklonku roku 2015 jakákoliv televize servírovat podobně návykové akční soft gore, jedná se o zázrak. Ashe byste prarodičům nikdy nepustili – platilo to o jeho zdravě cáklých filmových verzích a platí to naštěstí i dnes v novém, fanoušky vymodleném seriálu. Tahle látka není určena anténám veřejnostátních televizí. Ctěme tudíž společně nikdy nespící Zlo za to, že se Bruce Campbell může s motorovkou prohánět právě po placeném STARZu...

No a prostě je to furt strašnej kotel. Tak třebas takové ubodání uraženou lahví od piva už jsme viděli v desítkách filmů, s Ashem však u podobné scény rozhodně večeřet nechcete. A teď si představte, že se tu někdo nechápavý pozastaví nad samoúčelovou brutalitou: snad je takových příležitostných diváků v obývácích co nejméně. Gejzíry tryskající krve totiž mohou být i šíleně zábavnou záležitostí, jak nám pravidelně dokazuje např. Tarantino či právě produkce Sama Raimiho.

Ve druhé epizodě navštíví Ash a jeho začínající lovci pekelných stvůr Kellyinu rodinku. S mamčou přeci musí být něco v nepořádku, když se právě zčerstva vrátila ze záhrobí! Vysvětlujte to ale někomu pod dvacet let, tahle generace vůbec netuší. Rajcovní Kelly a zabouchlej Pablo zatím smrtelná nebezpečenstva nevidí, ani když je mají na dosah ruky, atmosféru tak během napjaté rodinné véčy musí rozstřelit právě vševědoucí matador Ash.

Nejde to dolů. Napětí a hlavně akce holt znovu fungují na jedničku s (krvavou) hvězdičkou. Líbí se mi také, že se v dialozích zbytečně nechodí kolem horké kaše a nemlátí se v nich tupě prázdná sláma, ale že místo toho zdařile doplňují vnitřnostmi zhuštěný děj. Když spolu Ash s Pablem tlachají, jedná se buďto o rady ohledně zabíjení mrtváků anebo o chytře skrývanou dialogovou válku o to, kdo se dřív vyspí s Kelly. Koho sakra napadlo, že to celé bude mít vždycky jen půl hodiny!