Ano, čas od času i my chceme být sentimentální. A protože nás máte rádi (víme to, protože my máme rádi vás ;), určitě vám to vadit nebude. Vždyť kdo z vás (a nebraňte se tomu) neuroní slzu při vzpomínkách na jeden z prvních seriálů devadesátých let z amerických bran, který se tak neuvěřitelně masově rozšířil do všech možných i nemožných koutů naší vlasti, až si tu odložil celou tunu dodnes vydržovaných teenagerovských archetypů a ustáleného výraziva? Každý ví, kdo je Brandon, každý ví, že má spoustu „brachů“ a že čas od času potřebuje pořádně obejmout. A nejeden z vás si pamatuje, že Donna málem nedošla k maturitě a že David „si na tom frčel“ víc než je zdrávo. Vydrželo jim to celých deset sérií, což je k neuvěření vzhledem k tomu, kolikrát během natáčení došlo k hádkám na nože a kolik různých herců seriálem prošlo. Většina z nich se seriálem kariérně umřela (Jason Priestley se prostřednictvím různých vedlejších rolí prosmrkal akorát zpět do televize, vidět ho můžete třeba v Tru Calling), pár z nich to pomohlo: Jamie Walters si vyrobil masivní reklamní kampaň pro své album (stejně jako Brian Austin Green – a jeho deska je bez jakékoliv ironie vážně dobrá, při troše snahy ji ještě seženete v Levných knihách), Hillary Swank teď vesele sbírá Oscary. Bez zajímavosti není určitě ani to, jak se během deseti let měnil celkový koncept seriálu – zatímco první dvě série měli jakousi „poučnou“ formu a tvůrcům šlo spíše o filmovější podobu, po třetí sérii rádi rezignovali na jakékoliv ambiciózní posty. Zůstalo u sprostého označení soap opera a točilo se za polovic a mnohem více v nudných interiérech. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Proč ne, když to sype.
Beverly Hills je naše dětství. I když jde objektivně o přeslazenou limonádu, ulepenou, nezdravou a dneska už trochu prošlou, nostalgie pracuje na plný výkon. Nebraňte se tomu :).