HBO Europe připomíná výročí třiceti let od sametové revoluce s ambiciózní špionážní minisérií s mnohoznačným názvem Bez vědomí. Všech šest epizod režíroval zkušený Ivan Zachariáš, který má na kontě i Pustinu, o scénáře se postaral debutující Ondřej Gabriel a premiéra připadá přesně na 17. listopad.

Praha, rok 1989, krátce před revolucí. Houslistka Marie (Táňa Pauhofová) se s manželem, akademikem a disidentem Viktorem (Martin Myšička), po 12 letech v exilu vracejí do Československa, aby navštívili její rodinu. To se ale záhy ukazuje jako osudová chyba, když Viktor za dramatických okolností zmizí. Doteď trochu naivní Marie se najednou musí rychle zorientovat v extrémní situaci a za každou cenu najít manžela a zjistit pravdu o tom, co se kolem něj vlastně děje. Pomáhá jí sestra a Viktorův přítel, Čechoangličan Gerald, v cestě jí ale stojí kromě StB i zájmy tajných služeb hned několika států.

První epizoda je převážně expoziční, od druhé se už děj rozbíhá naplno. Špionážní hru tady sledujeme primárně z pohledu někoho zvenčí, někoho, kdo v tom neumí chodit. Primárně, ne však jedině a tak třeba když Marie vyčerpá své aktuální možnosti, pozornost se na chvíli přirozeně přesouvá k dalším postavám, jež se snaží událostem přijít na kloub zase z jiného úhlu. Zcela záměrně říkám „postavy“ a nikoliv „hrdinové“, ti totiž v Bez vědomí nejsou. Minisérie je naopak zaplněna živými a také nejednoznačnými postavami. To, že někdo působí jako záporná postava, neznamená že nemá dobré důvody. To, že má někdo velké osobní trápení, neznamená že nemůže být taky svině.

Zásadní předností série, kterou vše ostatní už jen podtrhuje, je Gabrielův scénář. Celou dobu si s divákem hraje, není jasné komu můžeme věřit, neustále mění pohled na to, co se tedy ve skutečnosti děje a o co komu doopravdy jde. A co je nejdůležitější, ani po závěrečném rozuzlení se komplikovaný děj nerozsype a i při zpětném pohledu stále dává smysl. Výtka tady směřuje jen k jednomu konkrétnímu bodu děje (kvůli spoilerům raději nechci být konkrétnější), kde seriál na chvíli vystoupí z poměrně realistického pojetí k něčemu podstatně méně uvěřitelnému.

Mezi herci bych mohl vyzdvihovat snad každého, Pauhofovou v hlavní roli, charismatického Myšičku, zarputilého Hofmanna, přesvědčivě čím dál tím unavenějšího Vlasáka... Zmíním ale důsledný casting u Hattie Morahan a Davida Nykla, kteří dokážou svým postavám poskytnout perfektní angličtinu (resp. angličtinu a češtinu) s přesným přízvukem nebo jeho absencí. Morahan jakožto Britka a Nykl jako Čech, který i ve skutečnosti vyrůstal v cizině.

Bez vědomí se může chlubit famózní výpravou. Rok 1989 možná není zase tak daleko, přesto se teď už jedná o dobové dílo. A seriál si s tím zvládá poradit dokonale, u kostýmů, rekvizit, u vypiplaných a dobově přesných interiérů, u aut, budov i městských exteriérů. S retro stylizací to totiž nepřehání, výprava stále působí především civilně a tedy uvěřitelně, nepřekračuje hranici, za níž by sklouzla k jakémusi „skanzenu“ (jako se to nezřídka stává jinde, a rozhodně nemám na mysli jen domácí produkci.

Pochvalu si zaslouží ještě soundtrack Petra Maláska. Originální hudba využívá především klávesy a smyčce (tematicky i kvůli Mariině profesi). V převzatých skladbách se kromě klasické hudby objevují i písně kapel jako Jazz Q nebo Blue Effect, jsou ale citlivě vybrány jiné kusy než ty neznámější hity, takže vhodně dokreslují atmosféru, aniž by na sebe strhávaly neadekvátně pozornost.

Bez vědomí je mrazivé, tísnivé drama vedené sebejistou režijní rukou, je to spletitý špionážní příběh podepřený kvalitními herci, hudbou i výpravou, kde si divák - pokud chce - může najít i paralely se současností. Hlavně je to ale důrazná připomínka výrazně odlišné a přitom nepříliš vzdálené minulosti.