Existují seriály, o nichž se mluví měsíce před premiérou a očekává se, že budou totální peckou či televizní událostí. No a pak jsou zde kousky, o nichž většina diváků předem téměř neslyšela, ale nakonec nám vytřou zrak mnohem víc a stanou se nečekanými hity. A právě do té druhé kategorie patří bezpochyby britský Bodyguard, o němž lidé ještě před pár týdny věděli jen to, že si zde Richard Madden aka Robb Stark ze Hry o trůny zahraje… no, bodyguarda. Ze šestidílné série se však v Británii stala neuvěřitelná televizní událost a nejsledovanější seriál za posledních 10 let, o němž na ostrovech mluvil snad naprosto každý. A nutno říct, že zcela oprávněně.

Ještě než přejdeme k chvále, si však řekněme, o čem že tento nečekaný hit vlastně je. Hlavním hrdinou je David Budd, bývalý voják momentálně pracující u policie. Ten se stane přes noc menším hrdinou, když zabrání teroristickému útoku na vlak plný lidí. Následně je mu tak přiděleno prestižní místo osobního strážce ministryně vnitra Julie Montague. Ta v současnosti budí kontroverzi kvůli prosazování svého neúprosného bezpečnostního zákonu a svým nekompromisním jednáním se stala terčem v oku nejen teroristům či jiným radikálům, ale možná také jistým lidem v britských bezpečnostních složkách a politických kruzích. Sám David, jenž si z války přivezl nějaké ty psychické problémy, pak její radikální postoje rozhodně nesdílí. I přesto se brzy zaplete do vysoké hry, v níž půjde o životy.

A je to poctivý politicko-akční thriller, který vás chytne víc, než byste čekali. Už úvodní dvacetiminutovka s teroristickým útokem vás totálně přiková do sedačky a v intenzitě pak scénář rozhodně nepolevuje, spíš naopak. Před diváky totiž rozjíždí opravdu spletitou a komplikovanou hru s nespočtem postav plnou nejistoty a zvratů, jimiž se opravdu nešetří. A právě ona nejistota je pak jednou z hlavních devíz seriálu. Scénář hustí do diváků informace, různé náznaky či napínavé situace jak na běžícím pásu a díky všudypřítomné napjaté atmosféře i záměrné nepřehlednosti pak člověk opravdu neví, co šíleného může v dalších minutách čekat. Děj se totiž, zejména v první polovině sezóny, několikrát vydá zcela nečekaným směrem a rád člověka totálně odrovná zvratem či našlapanou sekvencí. A navíc člověk neví, komu má věřit. Ani u hlavní postavy v podstatě více než polovinu epizod netušíte, zda je klaďas, nebo naopak totální psychopat. Někomu se to může zdát možná jako trošku chaotický bordel, pro mě je to ovšem parádně zrežírovaná hra s divákem, jež do sebe navíc v závěrečných dílech skvěle zaklapne. A vůbec nevadí, že finální dva díly jsou v tomto ohledu poněkud přímočařejší. To evidentně patřilo k plánu a na smrtícím tempu a neustálém napětí to nic nemění.

Tím nechci tvrdit, že je scénář naprosto dokonalý, to rozhodně ne. Logických lapsů si zde tvůrci nadrobili celkem dost a sem tam se nevyhnuli zkratkovitosti. Vzhledem k nečekaně jisté a odsýpající režii, která v podstatě nesundá nohu z plynu, jsou to pro mě jen detaily, které mi výsledný zážitek vůbec nezkazily. Ne, nečekejte tu žádný realistický příběh, pořád je to samozřejmě přitažené za vlasy jak libovolná série 24 hodin či Homelandu. V jistých vyhrocených scénách a napínavých pasážích to ovšem dokáže být tak intenzivní a civilní, že člověk té hře na realitu chvílemi mile rád podlehne. A také s aktuálními tématy si scenáristé hrají docela šikovně. Zkrátka je to mnohem rafinovaněji a efektivněji vystavěné než popcornovější Jack Ryan, jenž spoléhal ve scénáři na šablonovitou jistotu. A funguje to i přes své nezpochybnitelné mušky.

Kromě bezchybného zpracovaní z té nejlepší britské školy a skvěle vystavěného příběhu je dalším důležitým prvkem samozřejmě obsazení. To je i ve vedlejších roličkách přesně obsazeno a nenajdete zde prakticky slabý článek. Největším tahounem je ovšem stejně, i k mému menšímu překvapení, Richard Madden. Ten sice pořád nehraje úplně první ligu a svým štěněčím pohledem opravdu vše neuhraje, díky jeho sveřeposti a skvěle napsané postavě mu ale fandí od začátku dokonce. Keeley Hawes coby ministryně vnitra mu pak zdatně sekunduje a i přesto, že se jedná o evidentní manipulativní mrchu, velmi snadno jí podlehnete. Jejich komplikovaný vztah pak funguje na jedničku a je dalším z výrazných scenáristických bodů.

Britská škola se prostě po delší době zase ukázala v plné kráse a vytvořila hit, jenž si nadšené divácké ohlasy opravdu zaslouží. Pokud hledáte super realistický politický thriller, běžte raději ihned dál. Jestli však toužíte po našlapané napínavé jízdě, v níž se nemáte kde nudit, a jež je v podstatě takovým mixem 24 hodin a Homelandu na britský způsob, jste na správné adrese. Bodyguard je po všech stránkách výtečnou žánrovkou, jež je navíc tak neuvěřitelně návyková, že jí člověk rád odpustí i menší scenáristické nedostatky a závěrečnou pětiminutovku. U tohoto kousku zkrátka efekt překvapení zafungoval dokonale.