Když se před dvěma lety objevil na Netflixu hodně nenápadný a dost zapadlý kousek Bonding, jednalo se o příjemné a svěží překvapení. Nešlo sice o žádný kvalitativní majstrštyk, ale velmi sympatickou nekorektní jednohubku, která v krátkých stopážích až na dřeň ždímala svou premisu okolo práce dominy a nebála se úchylného humoru, tělních tekutin a celkově dost nehezkých věcí. A to vše v mírném dramedy kabátku. A jelikož se nejednalo o žádný velehit, na druhou sérii jsme si museli počkat chvilku déle. Tak nějak jsem pak doufal, že i napodruhé se bude jednat o svižnou a neotřelou zábavu. Jenže právě slovo zábava v druhé sezóně až bolestivě absentuje.

Tiff s Petem nedopadli na konci minulé série zrovna nejlépe a vlastně byli i rádi, že utekli policii. Po mnoha průserech se proto vydávají za „královnou“ tamních domin, paní Mirou, aby jim pomohla. Ta jim sice tak úplně nedovolí vrátit se zpátky do byznysu, ale dostanou šanci k nápravě prostřednictvím jejího školení. Jenže na něj má nerozlučná dvojka trochu rozdílný názor. Komplikace navíc musí řešit i v osobním životě. Tiff si musí uvědomit, co vlastně cítí ke svému příteli Dougovi a Pete zase zjišťuje, že jeho partner jaksi ještě nikomu neřekl o své sexuální orientaci.

Zatímco před dvěma lety radosti a strasti jedné dominy příjemně utíkaly, tentokrát nám tvůrci servírují i přes svou krátkou stopáž dosti utahanou nudu, v níž se toho vlastně příliš nestane. Důvod tohoto failu pak není příliš těžké najít. Autoři si totiž z nějakého důvodu řekli, že napodruhé budou malinko ambicióznější a místo ulítlé zábavné jednohubky nám budou chtít naservírovat dramedy, v níž se dostaneme pod latex postav trochu hlouběji. To je ovšem zrovna stránka, která už minule v Bonding asi nejvíce drhla a místy bylo vidět, že v ní mají rezervy. Jenže zde si chtěli asi autoři dokázat, že jim jde kromě úchylného humoru budovat i vztahy a osobní dilemata. A totálně v tom pohořeli.

Druhé Bonding je tak v podstatě jen sérií prázdných a nikam nevedoucích dialogů, v nichž scenáristé nepřichází s ničím silným či zajímavým a vůbec v nich neumí pracovat s postavami. Více prostoru tu totiž dostávají i vedlejší charaktery, jež však diváka prakticky vůbec nezajímají. Stejně jako vztahové peripetie hrdinů, které jsou zde plytké, šustí papírem a dříve budované sympatie k ústředním postavám se pomalu vytrácí. Dalo by se pak téměř tvrdit, že místo rádoby hlubokých dialogů dostáváme spíše vatu, jež celou řadu natahuje a snaží se působit dojmem, že tvůrci mají opět co říct. Bohužel ale nemají.

BDSM linie tu tedy tentokrát zůstává prakticky nevyužita. I když se z okolních fotek může zdát, že ujetého humoru na hraně je pořád dost, jsou to ve výsledku spíše záblesky starých sprostých časů, jež se letos objeví max. jednou za epizodu. Což je rozhodně škoda, protože humorné pasáže scenáristům stále jdou docela hezky od ruky a nesmírně sympatická Zoe Levin s Brendanem Scannellem se také herecky snaží, seč můžou. Bohužel tady nemají moc kde brát a scénář jim každou chvíli hází klacek pod nohy. A když se v závěrečných dvou epizodách dramedy linka konečně rozjede správně osobní a nehezkou cestou, už je člověk z té předešlé nudy tak unaven, že to výsledný dojem moc nezachrání.

Příjemné překvápko se tedy napodruhé nekoná. Autoři Bonding totiž v druhé řadě zahodili takřka všechny své trumfy a vsadili na tu nejméně výraznou kartu. Místo nekompromisní sado maso zábavy jsme tedy tentokrát dostali totálně tuctovou dramedy, která nemá v současné nabušené konkurenci moc co nabídnout. Obzvláště ne s tak nevyrovnaným a nudným scénářem, jenž tvůrci ve své druhé štaci nabízí. A když seriál začne nudit a vy se koukáte na hodiny i při jeho ani ne dvacetiminutové stopáži, je něco opravdu špatně. Tahle malá seriálová bublinka zkrátka praskla mnohem dřív, než jsem si přál.