Theresa May by se neztratila v redakci TVZone. Ani jí, ani mně se totiž nepodařilo dodat Brexit 29. března. 

Je v dnešním Hollywoodu nějaká očividnější role než Benedict Cumberbatch jako vysoce inteligentní sociopat? Ne že by měl Benedict okoukanou tvář, ale mohl by mít potenciálně trochu okoukanou polohu. I v politickém dramatu Brexit z produkce HBO o tom, jak probíhala kampaň mezi vyhlášením referenda a jeho provedením, hraje osobu intelektuálně izolovanou a nadřazenou. A podobně jako Šmak je i brexit nejpřednější z kalamit. 

 

Filmový Brexit zrežíroval Toby Haynes, který má za sebou epizody Black Mirror a Sherlocka, scénář napsal britský dramatik James Graham, který má úspěchy na West Endu. A podle prastarých zásad psaní dramatu se drží přibližně na jednom místě a v jednom prostoru, v jednom čase, konkrétně v deset měsíců trvající kampani před referendem o odchodu Spojeného království z EU. Tím, že se zaměřuje na kampaň a nesnaží se dávat do souvislostí všechny události v Británii té doby, působí film velmi přímočaře a uceleně. Z vnějšího světa pronikne do kanceláří volebních štábů v podstatě jen zavraždění poslankyně Jo Cox, o to silnější impakt tato zpráva má, mimo jiné celou reakcemi členů kampaně brexitu skoro celou skupinku polidšťuje.

Kampaň za odchod (Leave) plánuje Dominic Cummings (Cumberbatch), konzultant, který má pocit, že ho britský politický establishment dostatečně nedocenil, a tak se mu chce mstít.  Vítězství v referendu pak bere spíš jako hru ve stylu „já jim ukážu“. Sám se dokonce vyjádří, že referenda jsou stupidní způsob, jak o něčem rozhodovat. Cumberbatch zase mluví překotně a zase je těžké z něj spustit oči. Je jedno, zda jede na kole, zrovna přechytračuje radu, jež se ho snaží vyšachovat, nebo vymýšlí vítězný slogan „Take Back Control“, naznačujíc, že si volič bere zpět něco, co bylo právoplatně jeho, čímž cílí na britský smysl pro tradice a samostatnost. Cumberbatch umí přemýšlet na kameru ohromně přesvědčivě.   

Méně prostoru dostává vládní kampaň za setrvání v EU (Remain), funguje spíš jako reakční záběry toho, co dělá Cummings, zároveň ale nabízí dvě z nejlepších scén. Šéf štábu Remain, politický stratég Craig Oliver (Rory Kinnear), postupně zjišťuje, že se Cummingsovi daří vykopávat hluboce pohřbený pocit zmaru u lidí, kteří se cítí mainstreamovou politikou přehlížení, a uvědomí si, jak velký podíl na tom měly vlády, když desítky let živily nechuť a nedůvěru k Unii, přesvědčeny, že na tom bez následků získají snadné politické body. Scéna, kdy je svědkem totálního rozpadu jedné focus group, na níž se testuje prounijní argumentace, je asi nejsilnější scénou filmu. 

Skrze Oliverův naštvaný telefonát s jednou televizní stanicí se pak otvírá i téma vyváženosti médií. Oliver si stěžuje, že je přece rozdíl mezi objektivitou a rovným zastoupením, že dát klimatologovi deset minut na představení vědeckých poznatků a následně poskytnout stejný čas amatérovi není ve skutečnosti vyvážené zpravodajství. 

Už tehdy si vůdce kampaně Remain začne zoufat, a to ještě netuší, že si Cummings opatřil trumf v podobě společnosti Cambridge Analytica. Ta vymyslela způsob, jak dostat k referendu zapřísáhlé nevoliče, které standardní kampaně a jejich apely vůbec nedokážou oslovit. Rýsuje se tu 3 miliony hlasů navíc! Skutečnost, že Analytica dokázala skrze chování na sociálních sítích personalizovat politický marketing a směřovat politická hesla tak, aby se přesně trefila do obav a předsudků každého uživatele, je krajně znepokojivá. Tahle neviditelná kampaň na míru se navíc vůbec nedostane k médiím a politikům, protože ti se pohybují v naprosto odlišných kruzích, tudíž nemohou reagovat na často užívané lži a zkreslení. Dokonalé pohanění bez reakce.   

 

Film jasně naznačuje souvislost mezi brexitem a zvolením Donalda Trumpa, v němž Cambridge Analytica také figurovala, poněkud doslovným „tohle je jen zkouška“. Dokonce se v jedné scéně objeví Steve Bannon, bývalý hlavní Trumpův stratég. Je evidentní, že tvůrci nejsou pro brexit, ale díky tomu se nebojí neúspěšnou kampaň Remain kritizovat. A Cummings není v žádném případě bezcitně jednorozměrná postava (viz třeba něžná a zranitelná scéna s těhotnou manželkou). Ne že by mu divák, který je příznivcem EU, mohl úplně fandit, ale ta pozice outsidera plus Cumberbatch nechává člověka mírně zmateného protichůdnými city. Žlutá vesta tohoto cyklisty opravdu něco změnila.

Film má k bezchybnosti daleko jako Británie k rozumné dohodě, jistá podobenství jsou přitažená (Cummings „slyšící“ Británii), některé momenty příliš okaté, ale jako celek jde o solidní a rychle, moderně natočenou věc. Při sledování toho, jak Cambridge Analytica manipuluje strachem lidí díky sociálním sítím, je obtížné nevzpomenout na mem z Zuckerbergova slyšení před Kongresem, který hlásal: „Když ničíš demokracii, a přitom jsi chtěl jenom efektivnější způsob hodnocení spolužaček.“