Na světě je bezpochyby hodně katastrof moderních dějin, které si přímo říkají o kvalitní a detailní zpracování před kamerami. A Černobyl se na tomto imaginárním seznamu už dlouho ocitá na samém vrcholu. Ano, měli jsme zde nespočet dokumentů a nějaký ten televizní kousek. Na opravdu velké a po všech směrech ambiciózní provedení jsme si ovšem museli až doteď počkat. Minisérie od HBO pak už dopředu slibovala velmi realistickou a nepříjemnou podívanou. Zároveň zde samozřejmě panovala otázka, zda si tvůrci neukousli moc velké sousto. Po úvodním dílu tu ale vypadá, že tady bude kabelovka v následujících týdnech servírovat monstrózní depresivní kolos, po němž se vám nebude zrovna hezky usínat.

 

Už první epizoda se totiž s divákem vůbec nepáře a nabíží nám první hodiny po nehodě v elektrárně, a tedy začátek této jaderné katastrofy. Celou událost pak budeme sledovat z několika pohledů, tedy očima pracovníků elektrárny, hasičů, zdravotníků, obyvatelů města Pripjať a v neposlední řadě také vedení Černobylu a později také politiků a odborníků. A celé je to dohromady zpracováno tak intenzivním a děsivým způsobem, až se vám bude tajit dech. Černobyl je ve svém úvodu neskutečně vtahujícím, mrazivým, realistickým, depresivním a po psychologické stránce i dosti vysilujícím zážitkem, v němž se všechno podařilo dokonale spojit dohromady.

Máme tu totální chaos, v němž téměř nikdo prakticky neví, co se tu děje. Následuje naprostá bezmoc a boj se silou, s níž se lidé doteď nesetkali. A nakonec diváka pohltí ještě totální na*ranost nad následným politikařením a zejména nadutostí komunistického vedení. To vše je zabaleno v dokonale tísnivé atmosféře, kterou si vlastně v tomto případě dokresluje i sám divák. Všichni totiž zhruba víme, co bude následovat, a že se některé postavy ani nedožijí dalšího dílu. 

 

Tvůrci a řemeslně přesná režie na to svým způsobem spoléhají a o to je celý zážitek z pilotu ještě děsivější a nepříjemnější. Ne, tady to není o známých hereckých tváří (ty ve většině dorazí až příště) či o práci s postavami, ale právě o onom tísnivém pocitu, že víte, co přijde. A čím více detailů, dle všeho velmi historicky přesných, postupně zjišťujete, tím hůře vám na konci bude. Ne, člověku se vážně nechce věřit, že takto silnou a pohlcující látku napsal scenárista Scary Movie 3 a 4 či odpadového Suprhrdiny. Ostatně, že nám prakticky neznámý televizní režisér Johan Renck naservíruje po všech stránkách obdivuhodné dílo s nádhernou kamerou a momenty, u nichž vám nebude dobře od žaludku, bych taky úplně nečekal. Snad jim vydrží forma i v následujících čtyřech týdnech.

 

Ne, Černobyl opravdu nebude minisérií pro každého. Je to dílo, které vás už ve svém úvodu totálně emociálně sežvýká a nekompromisně vyplivne, a po jehož konci si budete chtít na internetu rychle pustit nějaká veselá videa se zvířátky. Na tuto sérii zkrátka musíte mít náladu a je jasné, že tuhle nálož totální deprese a mrazivé reality prostě každý nevydýchá. Jenže i přesto byste měli dát tomuto projektu šanci. Odvděčí se vám totiž mimo jiné jednou z nejlépe napsaných a natočených epizod (minimálně) za poslední rok. Fakt doufám, že tvůrcům v dalších dílech nedojde dech. Máme tu totiž zatím zaděláno na jednu z největších televizních událostí roku.