U seriálů, jejichž kvality ztvrdil zub času a které už se dnes předávají z generace na generaci, je to poměrně snadné. Neobjevujete nic zásadního, nepředstavujete nic nového. Stačí si připomenout pár namemorovaných hlášek a detaily o charakterech a máte oldie článek jako z partesu. Téměř každý znát totiž Trpaslíka. Byl tu a vždycky bude jako etalon vesmírných dobrodružství, které mají za úkol rozesmát vás situacemi, které znáte a odrovnat hláškami, které od té doby znát budete.

Začalo to v roce 1988 (za 9 dní to bude přesně 21 let!) pilotní první sérií, která tak trochu nejistě vyrazila vstříc televizním obrazovkám a nabídla líbivý humor z úst dredařského povaleče a jeho nesympatického nadřízeného. Diváci se chytli a už po dvou dílech bylo jasné, že druhá sezóna vznikne dřív, než bys řekl Pilát Pontský. O  11 let později už můžeme směle bilancovat. Trpaslík uzavřel své putování po televizních obrazovkách premiérovým odvysíláním posledního dílu 5. dubna roku 1999. Vzniklo 52 epizod, což můžete brát jako symbolické numero vztažené k počtu týdnů v roce a ponuku, abyste si ten jeden díl týdně z nostalgie šlehnuli a v lednu začali znova. Na režisérské stoličce se vystřídalo 5 lidí, kteří vyžadovali rozličné přístupy k látce včetně kamerové optiky a barevného ladění (od 4. série jsou všichni „větší“ a „čistší“), a jak už to tak bývá, herci si prošli totální srandou i peklem. Mimochodem, víte že Listera měl hrát Alfred Molina a Rimmera Alan Rickman? Docela by mě zajímalo, jak by dopadly jejich kariéry a jestli by se ze svých škatulek dokázaly vykopat… hochům z Trpaslíka se to nikdy nepovedlo.

A v čem to vlastně všechno vězí? Červený Trpaslík těží z toho, že jste flakáči a nemáte rádi autority. A pokud možno vám nevadí androidi a černoši s velkými zuby, kteří hrají zmutovanou podobu kočky po evoluci trvající tři miliony let. Ale zpátky k první větě: Kdo z nás není líný přístavní povaleč, který si rád prolije hrdlo tekutým chlebem, ještě radši si napere nácka nějakým hodně nezdravým jídlem a zabalí to u filmu, ke kterému nevyužije ani polovinu své mozkové kapacity? Zvláště ve dnešní komputerizované době je podobný scénář hodně rozšířený a řady trpaslíkovských geeků se tak stabilně rozrůstají nehledě na stáří seriálu, který už to má téměř deset let za sebou. Lidé totiž vždycky budou líní a nesnesou nad sebou kariéristy, kteří je otravují s prací a brání jim v odpočinku. A právě z tohohle kontrastu těží seriál úplně nejvíc. Střetávají se v něm často dva pohledy na jednu věc, přičemž ten druhý bude určitě úplně špatný, ale pravděpodobně velmi vtipný, zvláště když se nějak trefně oglosuje a hodí se k němu výstižné přirovnání.

A na glosy jsou pánové Grant & Naylor skuteční kanóni. Trpaslík je narvaný k prasknutí inteligentním situačním humorem, který sahá od zcela prostoduchých jednovětých urážek po sofistikované popkulturní reflexe poplatné té které době. Bohužel, čím více se začaly do Trpaslíka pumpovat peníze, tím více začali autoři dávat prostor své výtvarné kreativitě a zapomínali, s čím tenkrát přišli do hry. Někde od šesté série začal Trpaslík vypadat znatelně lépe. Kulisy zkvalitněly, přibyla spousta kostýmů, zbylo více prostředků na ozvučení a doprovodné písničky. Trpaslík se začal blýskat a vytratila se z něj ta příjemně nezávislá aura. Začal to být výnosný business pro širokou masu, kde se humor skládá z prostoduchých (a pečlivě namemorovaných) jednovětných komentářů a situací, které hodně rychle přešly téměř čistě do sféry sexuálních narážek. V Trpaslíkovi začalo být „přesmíchováno“ (smích následuje prakticky každou větu!) na úkor stavby příběhu, scenáristické konstrukty už nevěděly kudy kam… a najednou přišel spásný nápad skončit.

Až doteď. Nebude z toho celá série, ale posádka se přesto vrací ve dvou dílech a dvou „bočních šarádách“. Pokud studio zavětří úspěch, možná ten film přece jenom jednou vznikne. I když Rimmerovi táhne už na padesát a Hollyho vlasy připomínají hřívu Gandalfa Šedého – přesto všichni svorně zvolejme: Držíme vám palce! Už pro ty příjemně strávené roky, které potvrzují, že Trpaslík je zábava na opakování a čím víc s ním člověk stráví času, tím ho má radši. Tak… a v komentářích nám můžete prozradit svůj nejoblíbenější charakter :-).

P.S. Pro všechny plesnivý povidla tu máme pozvánku na každoroční setkání (nejen) trpaslíkovců nazvané Trpaslicon. Datum konání letos připadlo na 27.2. a více informací vám určitě rádi sdělí tady.