Vysmívaná sci-fi stanice Syfy adaptovala knihu Childhood´s End od klasika žánru Arhura C. Clarkea. Vyprodukovali z ní minisérii čítající tři osmdesátiminutové části, které se vysílaly hned tři dny po sobě, abychom na pokračování nemuseli čekat příliš dlouho. Povedlo se ale z předkládaného materiálu vyrazit i kvalitní podívanou?

Childhood´s End začíná celkem zajímavě – k Zemi přiletí mimozemšťani, ovšem místo klasického zničení Empire State Building či aspoň Sochy Svobody, po své mírumilovné „invazi“ pomohou lidstvu nastolit světový mír, vyléčit nemoci a vyřešit energetickou krizi. Jen se jim nechtějí ukázat, protože na to prý lidé „ještě nejsou připraveni“. Někteří jsou novou utopií nadšeni, jiní se obávají postranních záměrů nezvaných návštěvníků a sahají po přirovnáních k přednacistickému Německu. V průběhu série sledujeme několik postav (mladý vědec, lidský mluvčí mimozemšťanů…) v časovém rozmezí několika desítek let.

Childhood´s End se bohužel na začátku tváří docela slibně a na konci první části si přichystá i poutavé odhalení, s přibývajícími minutami obzvláště druhého a třetího dílu se ale stává čím dál tím horší unylou nudou, která selhává i ve vzbuzování jakýchkoliv emocí u diváka. Série sice často nakousne velmi zajímavé otázky, jenže pak se k nim už nevrací a nerozvíjí je a místo toho servíruje další kupu fádních dialogů. Příliš šťastné není ani rozdělení do třech dlouhých dílů, šest kratších svižnějších epizod by se hodilo více. Z hereckého obsazení vyčnívá jen Charles Dance v roli vůdce mimozemšťanů, ostatní herci jsou pak přinejlepším průměrní a nepomáhá jim ani fakt, že hrají nevýrazné, až zaměnitelné postavy. Efekty jsou tu na televizní poměry obstojné, jen si jich moc neužijeme a místo toho se hlavně tlachá v hotelových pokojích.

Nemůžu se ubránit dojmu, že alespoň průměrně talentovaný scenárista by z předkládaného námětu dokázal vyždímat zajímavé sci-fi, tady se ho ale bohužel nedočkáme.