Remaky, rebooty nebo pokračování zavedených filmových značek v posledních letech představují nemile velký podíl nových seriálů a jestli váš film nemá alespoň spin-off nebo prequel o mládí hlavní postavy, jako by ani nebyl. A nyní došlo i na Mlčení jehňátek. Zase. Tentokrát ovšem bez Madse Mikkelsona. A na celoplošné stanici CBS.

Začátek devadesátých let, rok po událostech z Mlčení jehňátek. Rok poté, co agentka ve výcviku Clarice Starling dopadla a zastřelila děsivého sériového vraha Buffalo Billa, který své oběti stahoval z kůže. Nyní je Clarice povolána zpátky do akce na příkaz političky a zároveň matky dívky, kterou mladá agentka zachránila. Má se připojit k týmu vyšetřujícímu násilné zločiny a jejich první případ představují dvě mrtvé ženy nalezené kousek od sebe, potenciální dílo začínajícího sériového vraha.

Kvůli zvláštnímu rozdělení práv na adaptace knih Thomase Harrise tvůrci seriálu nesmějí použít postavu Hannibala Lectera. Producent a scenárista Alex Kurtzman prohlásil, že je to vlastně osvobozující, protože Hannibal byl už ve filmech a seriálu zpracován tolika lidmi a tak dobře, že to téma už tvůrcům Clarice zkrátka nepřipadá nové, čerstvé. S tím by se dalo souhlasit. Otázkou ale je, zda je dostatečně nové a čerstvé to, co dělají s právy na to ostatní.

Rebecca Breeds se v titulní roli snaží a zjevně má pečlivě nastudovaný výkon Jodie Foster ve stejné roli ve filmu. I proto je škoda, že seriál k vykreslení psychického stavu Clarice spoléhá místo na herečku raději na prostřihy do flashbacků s Buffalo Billem a studnou, případně do obrazných výjevů s můrami. Nutno ale uznat, že všechny ty tmavé tunely a špatně osvětlené interiéry vykreslené v desaturovaných barvách vypadají dobře. A že kameru a střih zřejmě dělají talentovanější lidé než scénář.

Seriálová Clarice totiž skončila na poměrně zvláštním místě mezi ambicióznějšími kriminálními dramaty na jedné straně a rutinními procedurálkami na straně druhé. V něčem připomíná Fincherova Mindhuntera, když konfrontuje metodu psychologického profilování zločinců s despektem ostatních vyšetřovatelů. Rozmanitý tým kolegů definovaných pouze svými specializacemi (bývalý sniper etc.) zase působí poněkud béčkově. A především nutnost vyřešit potenciálně dlouhé, pomalé a atmosférické vyšetřování děsivých zločinů vždy během jedné týdenní epizody látce ani trochu nesvědčí. Zfilmované příběhy z Hannibalova světa se rozprostírají přes celou kvalitativní škálu, od vynikajících po špatné. Vypadá to, že Clarice skončí přesně uprostřed.