U recenze "lahůdkového" Kryptonu se obětoval Spooner, takže u obdobně lákavé komiksové novinky Cloak and Dagger byla řada na mně. Blondýnka, jež dokáže vytvářet světelné čepele, a Afroameričan se schopností teleportace patří k méně známým postavám Marvelu a jejich adaptace spadá pod Marvel Cinematic Universe, byť na crossovery s jinými seriály, natož filmy, to nevypadá (spíš jen tu a tam zmínka či odkaz na sdílený svět). A nebudu vás napínat, dopadlo to přesně tak, jak jsme očekávali podle trailerů nebo i jen podle domovské stanice Freeform.


Teenageři Tandy a Tyrone na sebe poprvé narazili jako děti, když jedné noci oba tragicky přišli o někoho blízkého – ona o otce, on o staršího bratra – a zároveň došlo k explozi experimentální laboratoře společnosti Roxxon, jež jim dala schopnosti. V současnosti je Tyrone výborným studentem, jenž je ale pod velkým tlakem ze strany rodičů, aby neudělal cokoliv špatně a nedopadl jako bratr, zastřelený policií. Naopak Tandy žije se zlomenou matkou alkoholičkou a vydělává krádežemi společně se svým přítelem, jehož spíš využívá, než že by ho měla opravdu ráda. A pak se obě hlavní postavy potkají a poprvé od oné noci se znovu projeví jejich schopnosti.


Je ku prospěchu, že se Cloak and Dagger příliš nezdržuje prologem, ale jeho události dávkuje průběžně jako flashbacky. Výhra je to ale jen poloviční, protože i když se vyprávění rychle dostane k současnosti, stejně se pak příliš plácá v expozici. Zdá se, že nosnou zápletkou bude řešení Roxxonu a co měl s nehodou společného otec Tandy (jež tam pracoval) plus pátrání po vrahovi Tyronova bratra. Jenže mnohem víc prostoru je věnováno úplně jiným věcem, jelikož spíš než komiksovkou, je seriál teen romancí (jasně že to hrdiny k sobě táhne) a neumělým sociálním komentářem.

Původně v komiksu se Tyrone a Tandy potkali tak, že se jí on pokusil ukrást kabelku. To by už dnes nešlo, takže v seriálu se naopak ona pokusí okrást jeho. Z té juxtapozice společenských postavení a oproti stereotypům prohozených rolí by se dalo vyždímat hodně. U Cloak and Dagger to ale ještě společně s tématem střelby bílých policistů na menšiny vyznívá spíš jako těžkopádné kázání než skutečné drama. Ani v jiných ohledech se scenárista příliš nevyznamenal, ať už jsou to neživé dialogy nebo laciné berličky.


Další promarněnou příležitostí je i střih. Zmiňuji jej proto, že seriál se místy snaží vědomě ukazovat kontrast nebo naopak společné problémy obou hrdinů v jejich samostatných linkách, přestříhává mezi nimi ale až neuvěřitelně nudně, bez jediného nápadu. Zajímavěji by to snad vymyslel libovolný filmový fanoušek, který má trochu nakoukáno. Soundtrack tvoří mimo jiné mizerný spotřební popík a taneční hudba… ale to bych asi neměl počítat k záporákům, cílovka možná bude spokojená.

Cloak and Dagger je zkrátka komiksem se superhrdiny jen okrajově, spíš jde o rádoby společensky uvědomělou teen romanci s trochou dramatu.