Ano, zase po dlouhé době nadešel čas, abych si malinko zahanbeně nasypal popel na hlavu. Když se před necelým rokem objevily první zprávy o tom, že YouTube Red chystá seriálové pokračování Karate Kida s názvem Cobra Kai, v němž potkáme známé postavy po 30 letech, už od prvních novinek a trailerů jsem se projektu dost smál a pokládal ho za další zbytečné ždímání slavné značky. V redakci jsme se pak chtěli psaní recenze raději vyhnout s tím, že budeme svůj čas trávit raději nad něčím kvalitnějším. 

Jenže před pár dny jsem uviděl opravdu nadšená divácká i kritická hodnocení na Rottenech, IMDb (rating 9.2 a za poslední dny to ještě stoupá!) i dalších webech a nestačil se divit. Že by se vážně jednalo o jeden z těch neprávem předem odstřelených kousků? Věřte nebo ne, ale je tomu skutečně tak. Už teď je totiž jasné, že Cobra Kai bude aspirovat na titul jednoho z největších seriálových překvapení roku, jež by si neměl ujít žádný fanoušek osmdesátkových filmů a ryzí nostalgie!

 

Hned na začátek vás pak uklidním. Pokud chcete novinku zkusit, aniž byste původního Karate Kida neviděli či si ho jen matně pamatujete (jako já), klidně můžete. Seriál totiž šikovně využívá záběry ze slavného snímku a už v prvních minutách vám vlastně předchozí děj jednoduše vysvětlí. A měli byste si ho užít téměř stejně, jako fandové osmdesátkové klasiky. Cobra Kai se pak odehrává 30 let po událostech z prvního dílu a vrací do hry jak hlavního hrdinu Dannyho, tak zejména jeho tehdejší nemesis Johnnyho, jenž to v životě daleko nedotáhl. 

Zatímco z Dannyho se stal úspěšný majitel místních autoprodejen a celkem vážená osoba ve městě, jeho tehdejší protivník se stále užírá křivdami z minulosti, dospívající syn s ním nemluví a vlastně jen většinu dne tráví tím, že chlastá. Jednoho dne se ovšem rozhodne vrátit svému životu smysl tím, že znovu otevře staré známé dojo Cobra Kai, v němž se vše naučil, a ujme se šikanovaného středoškoláka Miguela. Jenže právě proti znovuotevření doja se postaví Danny. I ten totiž v sobě stále dusí křivdy z minulosti a dojo považuje prakticky za symbol zla, který by neměl být obnoven. Jejich rivalita, do níž se zapletou i jejich nejbližší, je tak opět zpátky a konflikt na sebe nenechá dlouho čekat.

 

Říkáte si, proč byste sakra měli sledovat stárnoucí hrdiny ve “vynuceném“ pokračování, v němž se stále nemohou vyrovnat s 30 let starými událostmi? No, já si to při upoutávkách říkal taky. Už po první epizodě jsem ovšem změnil názor a řekl si „Proč sakra ne?!“. Novinka vás totiž už od první minut semele svou parádní osmdesátkovou atmosférou. Johnny totiž v tomto období zůstal tak trochu zaseknutý, a tak má stále stejné auto, poslouchá poctivý 80´s rock (soundtrack je v tomhle ohledu pro nostalgiky hodně vděčný) a doma věčně kouká na Železného orla. Ani okolí jako by se pak za tři dekády vůbec nezměnilo a také vizuál se osmdesátkovému rázu malinko přizpůsobil. 

Je to prostě nostalgie jako kráva, která ctí ducha legendárního předchůdce se všemi klišé i cheesy momenty, jež k této látce zkrátka a jednoduše patří. Scénář je ovšem zpracovává tak šikovně a s úctou k originálu, že vám nálož několikrát viděných momentů příliš vadit nebude. Naopak si ji po čase začnete pořádně užívat. Sakra, dokonce i ta dokonale ohraná středoškolská linka s šikanou či prvními láskami tu hezky funguje a skvěle sedí k odpočinkovému a nostalgickému celku.  I když je pravda, že jeden načrtnutý milostný trojúhelník byl už i na mě trošku moc.

 

Jenže největším trumfem tu není úcta k originálu a sázka na nostalgii, ale zejména parádní práce s postavami. Což je asi ta poslední věc, kterou bych počítal, že u pokračování Karate Kida kdy napíšu. Tady totiž scénář, díkybohu, originálu zase tak věrný nebyl a s plochými charaktery se tvůrci nespokojili. Johnny, Danny a spol. totiž rozhodně nejsou černobílými postavami, naopak dokonale rozumíte jejich motivům i rozdílným názorům na titulní dojo. Jejich charaktery si tu prochází zcela přirozeným a pochopitelným vývojem, díky němuž vám hodně rychle přirostou k srdci a vy nebudete vědět, komu v závěrečných nabušených epizodách fandit. A to neplatí jen u dvou hlavních protagonistů, avšak i u vedlejších mladších partů. Herci pak samozřejmě nepředvádí žádné výkony hodné Emmy, všichni jsou však ve svých rolích více než adekvátní. I když Ralphu Macchiovi divák toho karate borce příliš nevěří. Nejvíc bodů pak sbírá samozřejmě sympaťák William Zabka, jenž to v sobě pořád má, a užívá si snad každou vteřinu před kamerou.

 

Seriálový sequel Karate Kida se dá na jednu stranu z několika důvodů velmi rychle odstřelit, jenže kvůli těm samým věcem se dá do něj i jednoduše zamilovat. Ne, tady vážně nečekejte ambiciózní seriálovou událost, ale parádně fungující jednohubku, jež si na nic nehraje. Za to vás dokonale vrátí v čase a naservíruje vám skvěle fungující postavy, jimž fandíte od začátku do konce. A jako třešničku na dortu přidává závěrečnou scénu, po níž budou chtít všichni ihned druhou sérii. Z původního otloukánka tak pro mě vyrostlo jedno z největších překvapení posledních let a asi ta nejvíce ideální jarní/letní pohodovka, jež si umím představit. Takže si ji koukejte hezky užít taky. Tohle dojo totiž ještě rozhodně neřeklo poslední slovo.

P. S.: Jo a abych nezapomněl. Bitky jsou v rámci možností fajn, seriál však na nich rozhodně nijak nestojí.