* * * recenzi pro vás sepsal uživatel Hroubek * * *   

Counterpart aka Dva světy je seriál, v němž je vše správné na svém místě. I přesto mu spousta diváků nedala šanci a tato nenápadná pecka dál pluje dost pod radarem. A bohužel tak hluboko, že to s ní kabelovka Starz po druhé sérii zabalila a seriál aktuálně hledá nový domov. Což, je obrovská škoda, protože tenhle kousek si za své kvality zaslouží co nejvíce fanoušků, kterým se pak náležitě odvděčí. A touto recenzí se pokusím přesvědčit další potenciální diváky, aby dali seriálu šanci.

Ani po dvaceti dílech se nemůžu nabažit díla, jež tvůrce Justin Marks stvořil. Jednoduchá sci-fi myšlenka obalená o špionážní háv s velkým důrazem na postavy, a perfektně vystavěným příběhem s pomalejším vyprávěním. Takhle to možná pro některé z vás nezní zas tak atraktivně. A v tom spočívá dost velký háček. Seriál nechce působit přijatelně pro masy. Chce naši pozornost, ale ne za každou cenu. Radši bude svým, než aby diváka v každé epizodě uspokojoval zvratem či kulervoucí scénou. Tento přístup je hodně odvážný, ale mně jako divákovi sedl. Netroufám si však říci, kolik lidí na tom bude stejně. Přesto to nic nemění na tom, že Marks odvedl výbornou práci, jeho svět i samotné zpracování je zajímavé a umí překvapovat tam, kde bychom to nejméně čekali.

Už v první sérii jsem několikrát nevěřícně koukal, jak Marks dokáže perfektně vykreslit dvě identické postavy, které se liší v několika zásadních rozdílech, ale stále je pohání stejné emoce. A zde se místy překonává. Autor si je totiž vědom toho, že pokud nebudeme věřit postavám a jejich motivacím, tak nás nebudou bavit ani světy, v nichž se děj odehrává. A proto je potřeba si dát na charakterech hodně záležet, i kdyby se objevily pouze v jedné, nebo dvou epizodách. Díky tomu pak fungují celé světy a následné zvraty mnohem intenzivněji. Třeba taková šestá epizoda (jedna z nejlepších z celého seriálu) na tomto principu stojí a dokáže ho krásně prodat i se zcela novými hráči na špionážní šachovnici.

A teď si povíme přece jen něco k příběhu. Na konci první sezóny došlo k uzavření hranice mezi světy. Náš Howard zůstal uvězněn v druhém světe a ke všemu se dostal do vězení. Druhý Howard mezitím přebral jeho místo v životě a k tomu se Emily probudila z kómatu. Emily trpí ztrátou paměti, takže si musí na spoustu věcí znovu vzpomenout, což druhému Howardovi hraje dost do karet. Emily z druhé strany je povýšená, snaží se odhalit zrádce a v neposlední řadě zachránit Howarda z vězení. Peter předstírá, že s Clare tvoří šťastnou rodinou poté, co se o ní dozvěděl celou pravdu. Aby toho nebylo málo, tak na naší straně, vedení povolává Nayu Temple, jež má za úkol zamezit úniku informací a najít zrádce. Na druhé straně poznáváme charismatickou Miru, vůdkyni teroristické buňky, jenž pomalinku rozjíždí svůj plán pomsty. A samozřejmě dorazí i vražedkyně Baldwin a v neposlední řadě nová postava Yanka, který nám odhalí odpovědi na velmi důležité otázky.

Příběh je hodně obsáhlý. Je tu dost linek, mnoho času strávíme v druhém světě a taky v minulosti. Flashbacky pak často otvírají epizodu, aby nám naznačily, jakým směrem se bude odvíjet děj, a ukázaly nám, že naše známé postavy vlastně ještě vůbec neznáme. Z počátku je to malinko náročnější na sledování, jakmile ovšem pochopíte tvůrčí styl vyprávění a scenáristický záměr, o to snadněji některé detaily zapadnou tam, kam mají. A za naši pozornost jsme po zásluze odvděčeni.

Jak už jsem několikrát naznačil, tak seriál stojí na propracovaných postavách, jež by nefungovaly nebýt opět naprosto parádního obsazení. J.K. Simmons je jako Howard opět parádní, a obě polohy zvládá skvěle. Oproti minulé sérii dostala Olivia Williams mnohem více prostoru, hlavně jako Emily z našeho světa. A opět to zvládá bez sebemenších problémů. Harry Lloyd si projde za celou řadu zajímavým vývojem a zvládá to naprosto s přehledem. Nazanin Boniadi si mě získala v minulé řadě a zde zase patří k těm nejlepší. Její výkon je skvělý a herečka prodává jednu parádní scénu za druhou. Velmi mi sedla záporačka Christiane Paul, protože její motivace jsou pochopitelné a ke všemu parádně prodané. Herecký veterán James Cromwell dostal velmi vděčnou roli a zhostil se jí skvěle. Jeho Yanek je totiž postava, u níž si nikdy nebudete jistý, zda ji litovat, nebo zatratit.

V recenzi na první sérii Spooner vychválil špionážní práci jako ze staré školy. A té se dočkáme i zde. Lži, manipulace, odkrývání starých křiv či hrozba teroristického útoku, toho všeho se tu dočkáme. Tvůrci našlapují velmi pomaloučku, aby se pak v půlce série a na konci mohli rozjet. To budování napětí funguje parádně. Problém nastává však ve chvíli, kdy se ke konci všechna špionážní práce vyřeší moc jednoduše, anebo se postavy začnou chovat nelogicky. Což s ohledem na předcházející bravurní práci s příběhem malinko zamrzí. Na druhou stranu, tohle je asi ta největší výtka. Velkou radost mi dělalo, že se stále využívá prostředí Berlína, které se ani za těch dvacet epizod neokoukalo. A když už zmiňuji Berlín, tak nesmím zapomenout na velmi chytře propracovanou vizuální stránku, díky níž každý ze světů vypadá na první pohled jinak a zároveň velmi povědomě. 

Counterpart ve své druhé, a snad ne poslední, řadě předvádí parádní seriálové řemeslo, na které je radost koukat. Místy je to pomalejší, a žádá to od diváka trpělivost. Když se však tento krok udělá, tak jsme jako diváci krásně odměněni. Nebojte se to s tímto kouskem konečně risknout, ta odměna za to skutečně stojí.

PS: Hodnocení je mezi silnější osmičkou a slabší devítkou. S ohledem na finále a fakt, že by to mohl být úplný konec seriálu, se ovšem musím přiklonit k vyššímu hodnocení.