Abych pravdu řekl, na pořad Dějiny nadávání jsem se docela těšil. Dobrá, těšení je možná malinko silný výraz, ale byl jsem přinejmenším zvědav. Dokumentární kousky od Netflixu mám totiž celkem rád, stejně jako bizarní nápady a tato novinka už od počátku vypadala jako ta správně ulítlá zábava. Už samotná premisa o historii nechvalně známých sprostých slov totiž zní svým šíleným způsobem výborně. Když si však do této rovnice přidáte ještě moderátora s tváří Nicolase Cage, jehož podobně trhlé nápady evidentně přitahují a nikdy jim neříká ne, máte na světě bizarní projekt, jenž svým způsobem balancuje na hranici geniality. Dokázal se tu ovšem nakonec naplnit maximální potenciál šílenosti?

No, dle mého se ve finále skončilo někde na půli cesty. V každé ze šesti epizod se podíváme na zoubek jednomu z legendárních sprostých slov typu f*ck či sh*t a probereme si jejich vývoj od samotných počátků po proměnu ve vulgarismus či jejich dopad v kultuře a společnosti. A jelikož tvůrci ví, že je jejich nápad vlastně i dost velká blbina, berou to celé naštěstí s velkým nadhledem. A po této stránce série funguje více než solidně. Divák se dozví řadu zajímavostí i historických faktů, jež ho vlastně nikdy zase tolik nezajímaly, ale nyní bude mít aspoň v rukávu vtipné zajímavosti, které může vytáhnout při pokecu s kamarády. Z faktického pohledu Dějiny nadávání zkrátka šlapou přesně tak, jak mají, a mnohdy mají i hezký dramaturgický oblouk (použití slova damn v Jihu proti Severu).

Jenže pak je tu ještě ona humorná stránka, kterou má v pořadu kromě Cage zastoupit také řada dotazovaných komediálních herců a stand-up komiků. A právě zde to celé podle mě dost drhne. Chápu, že právě vtipné průpovídky měly pořadu dodat švih, tempo a správně odlehčenou tvář, ale rádoby vtipné hlášky za každou cenu jsou tu často až příliš na sílu a některé zábavné osobnosti jsou tak neuvěřitelně nevtipné, až mě zde jejich přítomnost vyloženě rušila. A např. v případě herečky a komičky Nikki Glaser doufám, že už ji nikdy v životě neuvidím. 

Celkově mi pak přišlo, že je zde zpovídaných známých osobností ve srovnání s odborníky až zbytečně moc. Jediný, na koho je v humorné části takřka stoprocentní spoleh, je samozřejmě Nicolas Cage. Ten si roli moderátora užívá s grácií sobě vlastní, vychutnává si prakticky každou repliku a umí si ze sebe udělat parádní legraci. A člověk zase jednou hezky vidí, že se Cage za všemi těmi svými ulítlými kreacemi výtečně baví. A v tomto případě to dokáže skvěle předat i na diváky.

Suma sumárum jsou Dějiny nadávání v podstatě klasicky střiženým netflixovský dokumentem, jenž má sice výtečný nápad a ze řetězu utrženou továrnu na memy, s humorem ostatních účastníků je to ovšem bohužel trochu složitější. Holt snaha být vtipný za každou cenu se někdy nevyplácí. U některých vulgarismů se mi navíc zdálo, že tvůrci až zbytečně chvátají vpřed, skáčou z jednoho tématu na druhé a z jistých detailů se dalo vymáčknout o něco více. Ostatně jako z celého dokumentu, jenž se možná až příliš drží v bezpečných netflixovských mantinelech, a kromě pasáží hlavní herecké hvězdy zkrátka úplně neždíme svůj bizarní potenciál. Stále se však v podstatě jedná o příjemnou jednohubku, již vzhledem ke krátké stopáži sloupnete velmi rychle a rozhodně vás i přes svůj sprostý obsah nijak neurazí.