Oblíbený zabiják a Řezník ze zálivu se minulý týden vrátil na obrazovky, aby společně se svým původním tvůrcem Clydem Phillipsem složili reparát a naservírovali nám (doufejme) důstojný konec, jaký si slavný seriál zaslouží. A nakročeno k tomu v úvodu bylo poměrně slibně. Přestěhování ze slunné Floridy do chladného městečka Iron Lake přineslo nejen nové postavy, ale i odlišnou atmosféru. Úvod pak jako seznámení s charaktery, novým prostředím a návrat Dextera ke svému starému já zkrátka fungoval dostatečně. I díky správě dexterovskému vyvrcholení jsme dostali rozehrání zápletek i nové série jak se patří.  A druhá epizoda v tom stále solidně pokračuje.

Dexterova pohodička pod novým jménem Jim Lindsay tak pomalu končí a populární antihrdina musí řešit řadu problémů. Zaprvé je tu syn Harrison, k němuž se snaží Dex najít cestu, ale zároveň mu přitom neprozradit úplnou pravdu o tom, proč ho před lety opustil. Pak je tu jeho přítelkyně a šéfka místní policie Angela, která díky setkání s Harrisonem zjišťuje, že jí její milý hodně věcí tají. A navíc si před jeho domovem postaví společně se zbytkem policie pátrací základnu. Celé město totiž začíná hledat Matta, který minulou noc skončil na Dexterově stole. Titulní zabiják proto musí zamést všechny stopy a zároveň se snaží sebe i nového pasažéra v podobě Debry přesvědčit, že naplno se ke svému starému já rozhodně nevrátí.

Nová série pak pokračuje v hezky pomalém úvodu, v němž se začnou jednotlivé zápletky slibně rozehrávat a více poznáváme jednotlivé postavy. Hlavním pilířem epizody je však samozřejmě vztah mezi Dexterem s Harrisonem a jeho postupný návrat do starých kolejí, včetně maskování svých činů a neschopnost mluvení o svých citech. A po této stránce šlape vše skoro jak za starých časů a to zejména, když dojde na správně trefné a suché Dexterovy voice-overy. Vztah se synem se pak zatím vyvíjí přesně tak, jak se očekává, základ pro budoucí problémy a silné scény tu ovšem máme poměrně jasný. Návrat starých prvků a mírné nostalgie se pak navíc autorům daří stále šikovně kombinovat s poněkud odlišnější a v seriálu poměrně svěží atmosférou, v níž se tvůrci samozřejmě nechali inspirovat moderními trendy a temnějšími kriminálkami.

Dexterův start je tak pořád spíše pozvolný, ale i přesto hezky sebejistý. I když ke konci se mohlo více přidat na plyn a osobně doufám, že linka s puberťáky nebude v budoucnu zabírat mnoho prostoru, zatím vládne s očekávaným návratem spokojenost. Ano, pořád to může dopadnout všelijak a šance, že se to Phillipsovi a spol. rozpadne pod rukama, je vzhledem k uplynulým zkušenostem ještě vysoká. Pokud si však budou scenáristé udržovat zavedený styl a naopak začnou ještě více kvalitativně stoupat, možná na tu zpackanou osmou řadu vážně aspoň částečně zapomeneme.