Marně vyhlížíte druhou sérii Zaklínače? Netflix po ní jistě touží ještě více než my a rozhodnul se mezitím fantasychtivým divákům „ulevit“ PG13 seriálem Dopis pro krále. Asi nebudu jediný, kdo k látce po prvním traileru přistupoval rezervovaně a rozhodně neplánoval binge watching. Jenomže člověk míní a karanténa mění. Minulý víkend jsem se tedy (na rozdíl od zbytku redakce) dostal přes nudnější pilotní díl a šest dílů během dvou dnů zkouknul. Stojí seriál za doporučení?

Začneme příběhem. Tiuri je bastard, který se snaží udělat radost nevlastnímu a hrdému tatínkovi. To znamená, že napodobí svoje vrstevníky od dvora a nastoupí na zkouškové období vedoucí k vysněnému rytířství. Během plnění jednoho z úkolů natrefí na smrtelně zraněného Černého rytíře, který mu předá tajnou zprávu k doručení do královských rukou. Mladý a neklidný klučina se ocitne uprostřed mocenských intrik a brzy zjistí, že mu jde o život.

Máte pocit, že už jste to celé někde viděli? Nemýlíte se. Chvílemi se díváme na Stranger Things (parta děcek zachraňuje svět dospělých), chvílemi na Eragona (mlíčňák objevuje svoje schopnosti), jindy zase na Narnii (poselství o vyvoleném, který zachrání království). Ne, originalitu tu vážně nehledejte, a to bohužel není jediný problém netflixovského putování za svým osudem. Už v prvním díle vás cvrnkne do nosu nic moc obsazení, které sází na povětšinou neznámé herce, z nichž stojí za zmínku snad jenom David Wenham proslavený rolí Faramira v Pánovi prstenů. Obávám se, že snad až na jednu výjimku (více níže) je cesta k hvězdám nečeká.

Už na začátku jsem zmiňoval Zaklínače a s ním Dopis pro krále bohužel sdílí ještě jeden zásadní problém – mizerného a zapomenutíhodného záporáka. Princ Viridian působí jako jeden z těch upírů ze Stmívání, jenž má černé kontaktní čočky, mastné a divně ostříhané vlasy a chronickou neléčenou zácpu. V průběhu šesti dílů sice kuje pikle ostošest, ale divákovi je to vlastně šumafuk a každá scéna, ve které se vyskytuje, je tak trochu za trest. Bohužel.

Vy už jste jistě sjeli pohledem na hodnocení 6/10 a říkáte si, že moje splachování prezentované na předchozích řádcích s verdiktem příliš nekoresponduje. Vězte, že rozhodnutí, jestli seriálu dát šanci, nebo ne, byste měli odsunout až na konec druhého dílu. Právě v něm se totiž představí to nejlepší, co fantasy nabízí – vděčná postava cool Lavinie hraná pro mě doposud neznámou Ruby Ashbourne Serkis (její tatínek Andy si tu také vystřihnul menší roli). Její Lavinie je odvážná, drzá, sympatická a alespoň pro mě celý seriál zachraňuje.

K tomu si připočtěte další překvapení v podobě naprosto fantastické výpravy, která umně kombinuje české interiéry a novozélandské exteriéry. Musím se přiznat, že po skončení třetího dílu jsem byl dokonce chvíli nadšený, protože tajemný zasněžený klášter, ve kterém se celý díl odehrával, mě neskutečně bavil a nemohl jsem se dočkat, kam dál mě seriál zavede. No, zavedl mě k závěrečnému šestému dílu, který bohužel zase spadl do vod průměru a divákovi připomněl, že se dívá na seriálové béčko s jednou cool postavou a parádní výpravou.

Komu tedy seriál doporučit? Tady babo raď. Pokud máte rádi takové ty putovací fantasy ságy a jste schopní překousnout (až na jednu výjimku) slabší obsazení, pitomého záporáka, ničím objevný scénář (snad jediné překvapení si scenáristi nechali na konec předposledního dílu) a závěr, který vyzní do ztracena, dejte šanci alespoň prvním dvěma dílům. Seriál se díky dceři Serkise zvedne, a především díky povedené výpravě si ničím nezadá s mnohem ambicióznější konkurencí. V době karantény to stojí za úvahu a tu slabší šestku nakonec udělím. Jindy bych ale spíše poradil jít o dům dál.