Těch deset dílů Falling Skies uběhlo jako voda a už tu opět máme konec další série. Ta přinesla řadu nových zápletek, zajímavých momentů a na oko posunula příběh dál, i když jsme se vlastně vrátili tam, kde jsme byli loni. Tenhle hit stanice TNT si u nás drží dlouhodobě slušné hodnocení bez jakýchkoliv výkyvů. Otázka však zní, zdali se to povedlo i tentokrát, nebo snad Falling Skies pomalu ztrácí dech?

Už v recenzi úvodu třetí série jsme zjistili, že s našimi hrdiny budeme pobývat převážně v Charlestonu, což byla příjemná změna po dvou sezónním putování. To samo vytvořilo prostor pro zajímavé zápletky, tvůrci se však rozhodli, že chtějí víc a celý příběh ještě posunuli o pár měsíců dopředu. Takže poté, co jsme se seznámili s aktuálním děním, se celý příběh začal zase pomalu ale jistě sunout kupředu. A když říkám pomalu, tak tím myslím, že se toho vlastně zase tolik nestalo a to i přes to, že těch zápletek, které tvůrci rozehráli, bylo docela dost. Na papíře to totiž vypadá hodně zajímavě, ale ve výsledku to žádný výrazný vliv nemělo.

Je s podivem, že Charleston nevyletěl do povětří.Pojďme si to shrnout. Měli jsme tu plán původních mimozemšťanů (Espheni), kteří se rozhodli kolem Země vybudovat jakousi síť, což zjednodušeně řečeno, mělo být konečné řešení lidské otázky, protože po nějaké době by tohle udělátko zabilo všechno a všechny – samozřejmě kromě rybích hlav a Skitterů. Pak se na scéně objevili noví mimozemšťané (Volm), že prý s Espheni bojují celá staletí a že prý mají super zbraň, která by pomohla zastavit plán na vyhlazení Země. To ovšem, jak už to tak u lidí bývá, vyvolalo řadu pozvednutých obočí a podezíravých pohledů. Nevěřící Tomášové však měli smůlu, Tomu Masonovi by totiž podomní prodejci prodali i hrnce za dvacet tisíc a on tak své nové kamarády podporoval, jak jen mohl. Spíš než na neustálé zpochybňování pomoci z venčí se měli lidé zaměřit na dopadení špeha, kterého měli ve svých řadách kdoví jak dlouho. Karen, nová šéfka místní organizace rybích hlav, evidentně neměla problém ovládat kromě jednoho špeha i Hala. Ten si po nocích chodil na procházky lesem, sem tam zřejmě utrousil nějakou tu tajnou informaci a ještě se stačil muchlovat se svou bejvalkou. Je tak až s podivem, že Charleston nevyletěl do povětří.

Za zmínku ještě stojí dvě rozehrané a tak trochu zazděné zápletky. Vzhledem k tomu, že Moon Bloodgood (Anne) otěhotněla, tvůrci to šikovně využili a Tom Mason se stal tatínkem, zvláštní miminko, které děsilo nejen svou maminku, ale také některé diváky, se však na scéně příliš dlouho neohřálo a spolu s Anne na několik dílů ze seriálu zcela zmizely. Není pochyb, že pro toho malého hybrida mají scénáristé plány do další řady, ale i tak je škoda, že s námi to mimčo nezůstalo déle. Trochu více času mohl v seriálu strávit i právoplatný prezident, na kterého Tom Mason a spol. narazili, jeho působení v seriálu se totiž omezilo pouze na pár scén. A o tom, že vedl poměrně početnou skupinu přeživších a měl k dispozici armádu, radši ani nemluvím, protože tohle je dle mého názoru ze strany tvůrců trestuhodně promarněná příležitost, jak komorní Charlestonské představení trochu ozvláštnit.

Třetí řada oproti té předchozí mírně ztrácí a místo toho, abychom se posouvali dál, jsme se vrátili tam, kde jsme už byli. Volmská pomoc nebyla přesně tím, v co lidé doufali a Druhá Massachusettská se opět vydává na cestu. Kam? To není úplně jasné. Do Charlestonu? Hledat jinou skupinu přeživších? Je to možné. Jediné, co víme, je, že dcera Toma Mason má zajímavé schopnosti, které zřejmě znamenají konec špehům v lidských řadách. A nakonec jsem si nechal ještě jeden políček, který bych chtěl Falling Skies, respektive jeho třetí řadě, uštědřit. Ten nedostatek akce mě opravdu zklamal. Chápu, že rozpočet není nafukovací a že akční scény jako z úvodu série nejsou zrovna nejlevnější, ale abychom měli v celé sezóně pouze jednu pořádnou akční sekvenci, to jsem opravdu nečekal. Snad se to příští rok zlepší.