Trochu krade. Hodně pije. Provozuje malou kavárnu, v níž se poněkud zvrhl kult morčete a kde sandwich stojí vždy tolik, kolik majitelka zrovna potřebuje, protože „Londýn“. Neznáme její jméno, takže přezdívka „Fleabag“ musí stačit. Zablešená, všivačka. 

 

Antihrdinové neodmyslitelně patří ke quality TV. Muži s kazem, takoví, kteří si nezaslouží nálepku „hrdina“ jako Gregory House, Don Draper a do jisté míry i Tony Soprano, byli středem televizní pozornosti skoro dvě dekády. Ale teď přišel čas antihrdinky. 

Postava Fleabag, ryzí výtvor britské komičky, herečky a scenáristky Phoebe Waller-Bridge, se nejprve objevila v oceněné divadelní hře, kterou Phoebe napsala a zahrála si v ní hlavní roli. V roce 2016 následovala seriálová adaptace a letos její návrat v druhé, a zdá se poslední, řadě. 

Fleabag je neurotická a neposedná právě jako pytel blech, se sklonem mluvit do kamery, ironizovat vlastní pocit viny a bojovat humorem s nemilosrdnou všetečností světa. Sama o sobě říká: „Mám strašlivý pocit, že jsem chamtivá, perverzní, sobecká, apatická, cynická, zpustlá, nemorální žena, která se ani nemůže nazvat feministkou.“ Zvlášť to poslední zřejmě zasáhne jejího ovdovělého otce, který se absenci matky snažil jí a její sestře Claire (přesná Sian Clifford) vynahradit tím, že je bral na přednášky o feminismu. Na jedné takové se s Claire setkáme poprvé, chvíli před tím, než na otázku feministické lektorky „Kdo z vás by vyměnil pět let života za perfektní tělo?“ zvednou v mžiku ruce právě jen dvě sestry.   

 

V první sérii se Fleabag vyrovnává s velmi nešťastnou smrtí své nejlepší kamarádky Boo, které se sebevražedné gesto vymklo z rukou a skončilo skutečnou sebevraždou, když ji z cyklistické stezky náraz kola odhodil pod kola náklaďáku. Fleabag trpí a obracení se k divákům je její terapií. 

Druhou sérii startuje Fleabag, jíž crčí z nosu krev, oznámením: „Tohle je milostný příběh.“ Nacházíme se u rodinné večeře. Ovdovělý otec Fleabag plánuje svatbu s její kmotrou (Olivia Coleman, která si u mě letos díky Favoritce a právě Fleabag zcela napravila reputaci po minisérii Night Manager), setkáváme se i s katolickým knězem, který má obřad provést, jenže posezení končí v krvi (ne nepřepnuli jste na Hru o trůny). Kněze hraje Andrew Scott , Moriarty ze seriálového Sherlocka, a jeho chemie s Phoebe je ihned patrná. Vyvrcholí snad série svatokrádežně?  

 

O tom, jak moc je seriál Fleabag-centrický (Phoebe v podstatě nesleze ze scény), svědčí i to, že většina postav je označována přezdívkami, které jim Fleabag dala. Boření pomyslné 4. stěny, ať už je to pomrknutí na diváka či úsměv nebo replika, je udělané nejlíp od dob, co ho popularizoval Woody Allen v Annie Hall, asi nejrevolučnější romantické komedii vůbec. Když si této speciality všimne „Sexy kněz“, dává se tím najevo, že Fleabag našla konečně někoho, kdo jí věnuje pozornost a kdo do ní vidí, a je to jeden z nejdotaženějších komediálně-emočních nápadů, co pamatuji. 

A to je právě síla Fleabag. Je nehorázně vtipná, způsobem, že se budete smát nahlas i při sledování o samotě, ale má pevný základ ve smutku a ztracenosti a zranitelnosti hlavní postavy. Je osobní a nadosobní zároveň. A to, jak dokáže inovovat už zdánlivě vyčerpané vtipy, až se z nich stanou neselhávající „running jokes“ (ukradená soška) trvající dvě série, je bezmála geniální. Některé vtipy pak běží doslova, jako třeba několikrát zmíněná liška (ve středověku kolovala báchorka, že lišky honí hříšné kněze, přeberte si to po svém).  

 

Druhá série Fleabag je ta nejlepší věc letos v televizi. A ano, viděl jsem Černobyl. Bohužel to vypadá, že je druhá série taky konečná. Phoebe Waller-Bridge, showrunner první série Killing Eve a spoluautorka scenáře nové bondovky, alespoň naznačila, že se k postavě možná vrátí za dvacet let. Kéž se vrátí dřív než v padesáti. Hledejme toho malého dinosaura, kterého si u diváků snad zapomněla, aby měla důvod se vrátit. Podobně, jako to dělal kluk Fleabag. A co se týče Phoebe, tvorbu téhle autorky se vyplatí mít na mušce.