Showbyznys a tanec. Showbyznys a manželství. Pokud budete chtít sáhnout po takovémto příběhu, bude život a vztah tanečníka a choreografa Boba Fosse a tanečnice a herečky Gwen Verdon vděčnou látkou. 

Fosse (Sam Rockwell) byl režisér a choreograf, který chtěl po tanečnících, aby tančili jinak. Proti pravidlům Broadwaye napodobil striptease jako divadelní postup, instruoval tanečníky, aby scénu protančili se svěšenými rameny a ohnutými zády, jakoby lenivě, jeho styl byl zkrátka nový a vžil se jako jazz dance. A když mohl, zakomponoval do scény klobouk. Kromě problémů mu jeho styl vynesl Oscara za režii muzikálu Kabaret v roce 1973 (porazil Francise Forda Coppolu a Kmotra!), nominovaný byl i za Lennyho a All That Jazz. 

V roce 1969, kdy osmidílná minisérie začíná, o ničem takovém ještě neví. A daleko větší hvězdou je Gwen Verdon (Michelle Williams), herečka a nenormálně nadaná tanečnice, Fosseho budoucí žena a někdo, kdo o sobě bude producentům v seriálu říkat, že „mluví fossovštinou“. Vzájemná umělecká závislost, určité umělecké vykořisťování manžela-režiséra své manželky-tanečnice, její nápady, za něž možná nedostává dostatečný kredit, to je ústředním tématem Fosse/Verdon. 

Seriál má víc časových rovin než X-Men a nejspíš se budete ztrácet v nápisech, kolik dní zbývá do nějaké ceny nebo kolik let do nějaké události. Druhá epizoda, o poznání lepší než první, se vrací do roku 1955, na místo setkání Boba a Gwen při zkoušce muzikálu Damn Yankees a přeskočení první kreativní jiskry. Následuje výborná scéna nácviku choreografie, kde je vidět, jak uspokojivé je najít někoho, s kým si rozumíte na umělecké rovině, a jaký cit má Gwen, když do kroků přidá jen tak mimochodem poškrábání nohou. Efektní je i scéna, kdy Gwen o mnoho let později jakoby režíruje jejich hádku o nevěře. 

I přes dobré téma a prvoligové herce je minisérie místy plochá, místy excentrická takovým rutinním způsobem. Vše je až moc naaranžované, přesto se často šlape vedle. Fosse slyší klepání stepu, když je ve stresu nebo se zlobí, ale většinu času se zdá velmi krotký, až prostinký. Vůbec ne jako někdo, kdo stabilně ovládal kariéry mladých žen a nutil je k manickým výkonům.   

 

Manželé nemívají pracovní úspěchy ve stejnou chvíli – a ukazuje se to i na životě Fosse a Verdon. Zatímco ona se ho musela na začátku kariéry zastávat, v 70. letech už Gwen obsazovali spíš kvůli Bobovi. Jeho předchozí manželka Joan McCracken (Susan Misner) Verdon varuje: „Bere si to, co je na dívce nejlepší, a přivlastní si to.“ Žena mu musí být k dispozici, byť se ovlivňují současně. Ta nejdůležitější otázka, kterou si pak minisérie klade, je: do jaké míry stojí za to strpět nešťastné manželství, když je inspirativní pro vaši práci?