Griffinovi

Díky špatné dohodě a nedbalosti jednoho výtečníka z redakce (ano, jsem to já :-) vám přinášíme pojednání o seriálu Family Guy podruhé. Bylo nám prostě líto házet ho do koše. Omluvte toto malé nedopatření, které se stane jednou, maximálně dvakrát za deset let :-).

Je to jenom další rodinka, která žije zavedený americký model a snaží se přežít placení daní a výchovu svých tří ratolestí. Styčné plochy s patáliemi rodinky Simpsonových jsou zjevné, přesto není Family Guy jen lacinou kopií, která se snaží parazitovat na popularitě animovaných seriálů. Počet sérií i epizod vykazuje jasné stanovisko pro všechny případné šťouraly: nejde jen o původní klonovací koncept, kterému ve finále došel dech. Family Guy přežil testovací období a nyní je osobitým vesmírem, kde po chvíli všechno náramně funguje a neskutečné nápady se v příjemně pravidelných intervalech řítí ze všech stran.

Ač se to nezdá, sledovat seriál typu Family Guy vyžaduje poměrně velký rozhled. Jistě, vždycky ho můžete pojmout jako „splachovací“ animák, kde se protočí pár univerzálních frků a gagů, ale hlubší otisk se pak bude počítat v řádu minut, ne-li vteřin. Zato ortodoxní televizní a kinofanoušci, utopení ve světě seriálů a filmově-televizních hvězdiček, si opravdu přijdou na své. Vesmír Family Guye je obrovská studnice popkulturních narážek, kde je všechno pojaté přesně tak, aby to byla aspoň trochu pravda, na druhou stranu tak bizarně přepálené, aby to bylo opravdu vtipné. Zapomeňte však na pečlivě budouvanou scenáristickou stavbu, kterou se honosí třeba Simpsonovi (všimli jste si, že u žluťáků se k hlavní dějové linii dostanete až přes čtyři pět úvodních zvratů? Začátky dílů klamou tělem!). Utahování si z celebrit je nečekané, rychlé a na první, druhý i třetí pohled zcela mimózní a bez kontextů; ale pod slupkou povrchně dementního humoru čouhá jasné sdělení, že tvůrci mají ohromně nakoukáno a vědí, která v Hollywoodu bije.

Seriál zaujme ze dvou pohledů: 1) je opravdu ošklivý a dokážu si představit, že spoustu diváků ze začátku odpudí. V porovnání se sytým a hýřivým světem Futuramy a Simpsonových vypadá rodinka z Quahogu jako kdyby zaspala pár let, ne-li dekád. Po několika epizodách lze však lehce vypozorovat, že jde o sofistikovaný záměr, který dává náramný prostor pro pohled č. 2: Tím, že se tvůrci nemusejí tolik piplat s technickou stránkou věci, mohou si dovolit sypat na obrazovku sebebizarnější výjevy, které jsou hlavním nosníkem humoru Family Guye. Kdo viděl vyběhnout E.T.ho ze sklepa, střílet Spider-mana sítě mezi stromy, či Speed Racera se svým otcem, kterak opravdu špatně hláškují a ještě hůř se smějí, ten asi chápe. Jde o příjemná pomrknutí, která se tu jen tak válí, aby připomněly, že Family Guy má pod čepicí a jeho autoři se nezastaví před ničím. Zkusíte-li seriál sledovat najednou po několika dílech, možná vás však přestane bavit neustále omílané schéma flashbacků, které jsou sice velmi často ohromně vtipné, ale rychle se okoukají (vymyslet vtip na délku pěti až deseti vteřin desetkrát za jeden díl nutí k opakování se). Naštěstí se tu povalují i dlouhodobě udržované vtipy, přecházející mezi díly i jednotlivými sezónami. Ultimativní akční souboje s obří slepicí patří k vděčným evergreenům na pokračování.

Ano, Family Guy je horký kandidát na nejdementnější show století. Pro diváky s bujnou fantazií, kterým není cizí žádný humor, může jít  ale i o pestrou satiru, která má velmi mnoho společného s žánrem, který dojel za zenit už někdy před pěti lety: parodie bratří Zuckerů a Jima Abrahamse. V absurdnosti a sofistikovaných pointách si s nimi Family Guy v ničem nezadá a mnohokrát je i předčí. Animovaný kabát ostatně k tomuhle souboji přímo vybízí.

P.S. Pokud vás někdy napadlo, jak se snáší Matt Groening s tvůrci Family Guye, doporučuji se mrknout na celovečerní film Futuramy s názvem Bender’s Big Score. V jedné scéně, kdy se Fry vrátí na Zemi dvacátého století, visí na zdi exkluzivně stylizovaný kalendář Family Guy, který rozhodně JE vyjádřením úcty :).

Seriál Family Guy vymyslel Seth MacFarlane když mu bylo dvacet šest let. Sám píše scénáře, produkuje a mluví hlavní postavu Petera Griffina. A podle všeho je to génius. O jeho seriálu se mluví jako o kombinaci Simpsonových a South Parku a svým způsobem to tak je. Na klasický rodinný model okoukaný ze Simpsonů aplikuje humor často drsnější než šmirgl papír, nebojí se přihodit sem tam nějakou vulgaritu, ale především tlačí scény do naprostých absurdností. Nic mu není svaté, už v první epizodě se objeví jedna z nejvýznamnějších historických postav dvacátého století a šeredně si to u MacFarlana odskáče (kdo to je, to samozřejmě neprozradím). Od toho okamžiku vám bude jasné, že Family Guy se nehodlá držet nepsaných pravidel a mantinelů a bude si dělat co chce. Což je jedině dobře. Nevadí, že MacFarlane používá pro tvorbu vtipů ten nejlacinější způsob, tedy že si někdo něco myslí, pak si to představí, čímž vznikne vtip, a pak následuje návrat do reality. Nevadí, že každý druhý vtip je spíš trapný než zábavný, šílená kadence nápadů, hlášek, absurdit a provokace vás chytne a nedá vám vydechnout, dokud epizoda neskončí. Pokud už máte tedy Simpsonovi okoukané, South Park vás už svým jednoduchým a zbytečně vulgárním humorem nudí, ale přesto chcete zůstat věrni kreslenému humoru, sáhněte po Family Guyovi. Momentálně jde o to nejlepší, co se dá na televizním poli kreslené zábavy sehnat. A Stewie je bůh!