Devět sérií během deseti let vysílání. Tímhle verdiktem se honosí seriál, který je v Británii jen o něco méně populární než Červený Trpaslík. Bizarní humor plynoucí ze střetu tří rozdílných kultur (francouzské obyčeje navlečené do otřesného anglického přízvuku versus Němci, oděni do něčeho jen trochu stravitelnějšího) dává v kombinaci s přemíláním mnoha historických událostí vzniknout bohatému humornému spektru, v němž jsou jak rychlé frky pro jedno zasmání, tak i dlouhodobě stavěné pointy. Haló, haló se kromě statutu nevyčerpatelného zdroje hlášek bohužel proslavilo především v jedné věci: Snad v žádném jiném seriálu není nadužíváno a opakováno tolik schematických situací a hlášek, jako právě tady. Téměř v každém díle z celých 85 je zopakováno kultovní sousloví „Teď mě dobře poslouchejte, nebudu to víckrát opakovat“, v každém druhém se René pokouší vysvětlit své ženě, proč se právě za jejími zády muchloval s jejich servírkou a ve stejném počtu se objeví i natvrdlý strážník Crabtree, dávající na odiv své totálně mimózní lingvistické perly. Co je však ze začátku velmi vtipné, ke konci se stává jen povinností, z níž vyčpělo potřebné kouzlo a dokonce začíná spíše otravovat, než aby bavilo. Především z toho důvodu seriál od své šesté série povážlivě slábne a na povrch se dere nedostatečná scenáristická invence, maskována hromadou sexuálních narážek a účelových dětinských vtípků. Připisuji to na dluh silné masáži, kterou nás Česká televize krmí – čím častěji totiž na seriál koukáte, tím rychleji se ho přejíte. Ony roční pauzy v Anglii jsou naprosto ideální… Přesto však z Reného putování za vysněnou svobodou prvotní kouzlo úplně nevyčpí. Stále je totiž radost sledovat herecký tým, který se naladil na stejnou vlnu a typicky suchým způsobem glosuje tupost dobového německého impéria a zároveň inteligenční převahou svou, přestože každý další plán velmi pravděpodobně skončí debaklem. Koncepčně originální, vizuálně střídmé, herecky geniální. Na zdraví!