Hemlock Grove

Hemlock Grove

Plakát k seriálu Hemlock Grove

Hemlock Grove /2013-?

Tvůrce: Brian McGreevy a Lee Shipman

Režie: Eli Roth, Deran Sarafian, David Straiton, David Semel, Vincenzo Natali

Hrají: Famke Janssen, Penelope Mitchell, Bill Skarsgard, Landon Liboiron, Freya Tingley, Nicole Boivin, Lili Taylor, Aaron Douglas, Kaniehtiio Horn, Madeline Brewer, Demore Barnes, Shauna MacDonald, Madeline Martin

Přidáte-li si film do Budíčku a my k filmu přidáme článek, budeme vás o tom informovat formou e-mailu či zprávou do Vzkazníku. Druh oznámení si můžete zvolit v nastavení vašeho účtu.

Přispějte na MovieZone

Váš nick na MovieZone:


Proč přispět?        Jiné možnosti plateb

Facebook
Diskuze (2)

2. sezóna

Malé město s velkými sny


Sdílet:

Brian McGreevy, autor knižní předlohy, nakonec ustoupil od původního záměru udělat z Hemlock Grove trilogii, a namísto rozvíjení svého literárního světa se upnul na pozici showrunnera stejnojmenného seriálu. Vzhledem ke skutečnosti, že televizní adaptaci se podařilo vynahradit debutantské nedostatky McGreevyho prvotiny a do jisté míry překonat samotnou předlohu, jde o více než vítaný krok. Nicméně jeho fikční universum obsahuje tolik potenciálních mikrosvětů, že by si přímo zasloužilo rozšíření ve formě jakékoli mediální platformy, což mimo jiné dokazuje i ponurý komiksový prequel s podtitulem Reflections on the Motive Power of Fire, publikovaný krátce po vydání románu.

Jak vidno, první řada skutečně fungovala jako určitý build-up pro následující sezónu. Nikoli však v rámci evoluce seriálové mytologie, nýbrž ve sféře diváckého zájmu. Radikální rozdělení diváků na dva tábory, tj. ty, kteří se od Hemlock Grove odvrátili po několika epizodách pro jeho pomalé tempo a vrstvení vedlejších dějových linií s bezprostředním prohlášením „nuda“, a ty, jež naopak oslavovali staromilskou, pozvolně budovanou atmosféru a rafinovanost narativních odboček, tvůrčímu týmu výrazně uvolnilo ruce při přístupu k látce. Samozřejmě ve prospěch druhé jmenované skupiny. Pokud vás tedy první sezóna nebavila, nemá prakticky žádný význam sledovat seriál nadále, a v podstatě ani číst dál.

Ač je narace druhé řady mnohem lineárnější, oproti předešlé sezóně je její tempo paradoxně, vzhledem k nižšímu počtu epizod, výrazně pozvolnější. Pomalé větvení hlavní linie do rozmanitého spletence narativních vrstev tak dává dostatečného prostoru k seznámení s novými postavami, ale i proniknutí hlouběji do niterních rozporů a motivací stávajících hrdinů, jež vyžaduje plnou diváckou pozornost. Neutichající zápas zrůdné animality s vytouženou či nově nabytou lidskostí vrchovatě naplňuje slogan „i démoni mají své démony“ a rozvolněnost dílčích segmentů pak umožňuje plně vyniknout plastičnosti jednotlivých karikatur, rozvoji latentního sexuálního pouta ústřední dvojice a předně hereckému koncertu všech zúčastněných.

Výraznou proměnu prodělalo i anachronické uspořádání předchozí řady. Z asimilace gotických archetypů s moderní společností a aplikace předmoderních ideálů na soudobá pravidla se stává konstantní konflikt mezi přežitky současnosti a vizemi budoucnosti, stejně tak jako neutichající konfrontace lidového folklóru s pokrokovou vědou. Konflikt, který systematicky koreluje s niterní rozervaností hrdinů a formálním ztvárněním titulního města, kde zastaralost zastupují rakurzy tradičních maloměstských domků a v opozici stojí moderní, falický obelisk Bílé věže, věčně zahalené mlžným oparem, kdy tradici protimyslně zastupují krystalicky čisté digitální záběry, zatímco inovaci staromilské měkké filtry teplých barev.

Uprostřed tohoto rozhraní pak spolu koexistují mytologičtí netvoři a lidská monstra, která utvářejí unikátní panoptikum postav, neustále oscilující na hraně zrůdnosti a lidskosti. A je to právě onen rozkol přežitku a nadčasovosti, který jim propůjčuje nebývalé charakteristiky, nepředvídatelnost a stejně tak i zvrhlou nápaditost, kompletně odlišnou od soudobých, žánrově spřízněných literárně-filmových škvárů. Takový je Hemlock Grove. Malé město s velkými, leč prapodivnými sny. Místo s omamnou atmosférou, kde se úžas snoubí s hrůzou, agónie s lyrikou a zdánlivě nesourodé dílce zapadají do kompaktního, nevídaného celku. A tentokráte ještě produktivněji než loni.

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
10/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
Diskuze (4)

Recenze

Tohle není Twilight


Sdílet:

Narůstající popularita Twilight ságy a dalších příživných paranormálních romancí parazitujících na klasických monstrech způsobila masivní demytizaci těchto bytostí. Hrůzostrašné figury ztrácejí své původní kouzlo a jsou sprostě degradovány na romantické karikatury z vlhkých snů soudobé omladiny. Enormní expanze tohoto takzvaného umění bohužel prozrazuje, že široká veřejnost je s těmito změnami smířená, ba je přímo vítá, a dogmaticky si zaměňuje umění za laciný škvár. A ještě předtím, než se Eli Roth vydal do Peru resuscitovat zašlou slávu dnes již polozapomenutého italského sub-žánru cannibalsploitation, rozhodl se společně s Deranem Sarafianem a Brianem McGreevym navrátit znásilněným monstrům jejich důstojnost a démonickou formu.

Hemlock Grove je stejnojmenná adaptace McGreevyho literární prvotiny, která se, stejně jako většina debutů, potýká se všemi možnými nedostatky příznačnými pro začínající autory. Jeho psaní nese známky nedůsledného skládání větných celků, popisy jsou v hojné míře zmatečné, postavy vykresluje až příliš povrchně a celé dílo se utápí v prvotní naivitě. Odsuneme-li ale veškeré neduhy stranou, není nijak složité spatřit v něm určité kvality. McGreevy zajímavým způsobem modernizuje klasické archetypy, oplývá řadou originálních náhledů, valnou mírou dostatečně zvrhlých nápadů, překvapivě břitkým černým humorem.  Tedy kvalitami, které se v rukách schopného tvůrce mohou proměnit v ohromný potenciál. Hemlock Grove je tak jedním z mála vzácných případů, jemuž změna média výrazně napomohla a ve výsledku dokonce i předčila svou původní podobu.

Samotné ztvárnění fiktivního Pensylvánského městečka vytváří iluzi anachronického prostoru, v němž vzniká rozpor mezi tradičními hodnotami a pokrokem. Představuje určitý amalgam maloměstského prostředí, panenské divočiny a utlačující industriální monstrózity; jakési rozhraní mezi důvěrně známým a zlověstně cizorodým, mezi fantazijním sněním a netušenou noční můrou, na jehož hrozivost neustále upomínají znepokojivé rakurzy města, rámující uhrančivou atmosféru celého seriálu. Hemlock Grove se tak stává produktivní substitucí za tajuplná sídla a přilehlé vesnice, jak je známe z klasických hororů, a jejich gotickou ponurost zaměňuje za opulentní biotechnickou změť moderní doby.

Uprostřed této rafinované městské struktury stojí totožně anachronické obyvatelstvo, jehož individuální občané představují široké spektrum potencionálních mikrosvětů. Některé z nich tu s větší, tu s menší mírou rozvíjejí hlavní dějovou linku, jiné jsou pro ni čistě bezpředmětné, ale přesto tvoří nedílnou a neméně zajímavou součást McGreevyho universa. Časté srovnávání s Twin Peaksem mi přijde přehnané, byť jejich analogie není úplně nemístná. Stejně jako Lynch/Frostovo opus magnum, i Hemlock Grove na sebe vrchovatě klade narativní vrstvy, záměrně odkládá základní otázky stranou ve prospěch postav a své nálady i žánrové polohy střídá s obdobnou lehkostí. Nehledě na to, že od dob Twin Peaksu se definitivně jedná o tu nejbizarnější možnou podívanou vůbec.

Soustavná péče o postavy umožňuje proniknout do jejich psychologie mnohem razantněji, než se to podařilo původnímu románu, a vtiskuje jim překvapivou živelnost a funkční chemii, která je ještě prohloubena výtečnými hereckými výkony jak ze strany ostřílených hvězd, tak neokoukaných tváří. Vstřícné podmínky Netflixu McGreevymu navíc umožňují rozvíjet své zvrácené nápady, které pod Rothovým vedením vkusně překračují běžný rámec televizní produkce a nijak neomezují ani Sarafianovu imaginaci a jedinečnou estetizaci násilí, danou úzkou spoluprací s Dariem Argentem a Luciem Fulcim, jež celému seriálu propůjčují neopakovatelnou ponurou grotesknost korelující s ostrým černým humorem. Mimoto je v dnešní politicky korektní době více než osvěžující vidět, jak hlavní hrdinové kouří jednu cigaretu za druhou.

Pokud jde o samotná monstra, zapomeňte na stereotypy dané soudobými literárními a filmovými kýči. Jistě, ani tady se neubránily určité aktualizaci, ale tvůrčí tým si dal důkladně záležet na tom, aby jim jejich proměna ublížila co možná nejméně.  Hemlock Grove se obrací k samotným kořenům a svým monstrům navrací jejich prapůvodní zrůdnost, pudovost a sexualitu. Zatímco vlkodlaci a upíři se podřizují vlastní divokosti a animálním instinktům, využívajíce své schopnosti především k čistě sobeckým cílům, modernizované Frankensteinovo monstrum si uchovává lyrické charakteristiky Mary Shelleyové. Nečekeným trumfem jsou i jednotlivé transformace, které se pojí s naprostou agónií. Sarafian v Peterově bolestivé přeměně ve vlka dosahuje neuvěřitelné intenzity viditelným potlačením CGI a využitím především poctivé maskérské práce, přičemž souběžně sympaticky odkazuje na Landisova Amerického vlkodlaka v Londýně a Jordanovo Společenství vlků.

Propojení nadpřirozeného světa s mysteriózní aurou titulního města mimoto vytváří neutichající, lepkavé erotické dusno, které je paralelně ještě umocněné častou přítomností falické symboliky. Skutečnost, že seriál upřednostňuje své postavy před prvoplánovou monster zábavou a činí z nich zajímavé individua, z Hemlock Grove dělá jeden z nejosobitějších mysteriózních hororů moderní televizní produkce. Je překvapivě funkční ve všech svých žánrových polohách a jeho pomalé otevírání nových hádanek, aniž by zodpověděl na ty předchozí, jen výrazně napomáhá výsledné atmosféře. Přesto to v současné době plné předsudků, spojených zejména s tématem a jménem producenta, nebude mít u diváků nijak jednoduché.

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
9/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
© Copyright 2000 – 2021 Všechna práva vyhrazena.