Všechny moje lásky. Film, který je tu s námi už 20 let, ale svým pojetím a vyzněním dle mého prakticky nezestárl. Naopak spíše tak příjemně zraje. John Cusack si v tomto rozjímání o vztazích, lásce a hudbě zahrál jednu z nejlepších rolí své kariéry, Jack Black byl zase jednou rozjetý na plné pecky a celkově šlo o hodně příjemný feel-good film, jenž dokázal diváka zasáhnout na tom správném místě. Jenže dvacet let už je podle producentů evidentně dlouhá doba, a tak se kniha Nicka Hornbyho dočkává seriálového zpracování, v němž místo charismatického Cusacka dostáváme talentovanou Zoë Kravitz. A to rozhodně není špatná volba. Má ovšem tato látka i podruhé co nabídnout?

Zápletka je v podstatě stejná jako u zmiňované kultovky, ale přeci jen si ji v rychlosti projedeme. Rob je majitelkou ne zrovna oblíbeného obchodu s deskami a podobné „úspěchy“ jako v práci prožívá i v osobním životě. Po rozchodu se svou největší láskou Macem už prakticky zanevřela na všechny vztahy a je v podstatě jen chodící stroj na ironické hlášky a sarkasmus. Po roce se však rozhodne opět začít žít. Vášnivá milovnice hudby pak divákovi zopakuje top 5 vztahů, jež jí zlomily srdce. A rozhodne se nad svými milostnými krachy zamyslet a možná se z nich i poučit. A to zrovna ve chvíli, kdy se na scéně znovu objevuje Mac.

Ano, pokud jste viděli zmiňovaný film, nejspíš vás nemá seriál, alespoň v úvodních třech dílech, čím překvapit. Příběh samozřejmě jede podle stejných základů, hlavní hrdinka zde neustále boří čtvrtou stěnu a některé scény jsou zde buď prakticky okopírované (Monday Morning Tape), nebo původní snímek či knihu viditelně citují. Což samozřejmě nemusí být automaticky špatně. Jen si divák pořád pamatuje, že Stephen Frears dokázal tyto momenty natočit podstatně lépe či vtipněji. Jedinou změnou tak na první pohled je, že místo hlavní postavy Roba dostáváme hrdinku Robyn a Jacka Blacka nahradila podstatně otravnější, a daleko méně vtipná, Da'Vine Joy Randolph. První epizoda je v tomto ohledu hodně těžkopádná a fanoušek malé kultovky si bude asi dost zvykat.

Jenže je tu naštěstí jeden element, který vám onu těžkopádnost a křečovitost nahradí. Ano, samozřejmě mluvím o Zoë Kravitz, jež si krade celý seriál absolutně pro sebe a naplno si užívá jednu ze svých mála hlavních rolí. Jako Rob je správně sarkastická a svým způsobem otravná, ale stejně z ní člověk nemůže spustit oči. Od druhé epizody se jí navíc díky scénáři začínáme více dostávat pod kůži a rozhodně se jedná o dosti zajímavý charakter. Škoda, že vedlejší role jsou zatím spíše ploché a tolik diváka nezajímají. Celkově se pak zdá, že si jsou tvůrci od druhého dílu více jisti v kramflecích a dialogy i věčné promluvy o hudbě začínají daleko více šlapat. I když v otázkách vztahů není zatím nové zpracování tolik trefné jako filmové High Fidelity, rozhodně tu potenciál na nějaký ten silný moment je.

Ano, když úvodní tři díly nových Všech mých lásek srovnáme s Cusackovou klasikou, prakticky v každém ohledu vychází snímek jako jasný vítěz. To ovšem dosud nedělá z novinky špatný a zbytečný seriál. Sázka na Zoë Kravitz zatím funguje na jedničku a scénář má také potenciál trochu nastavit zrcadlo moderním vztahům. A feel-good atmosféra s pořádnou porcí sympatického soundtracku a kecání o hudbě se už naštěstí také dostavila. Až po dokoukání celé série budeme moci říci, zda se jedná o zbytečný upgrade, prozatím bych však nad High Fidelity hůl rozhodně nelámal.