High Fidelity

Robyn "Rob" Brooks (Zoë Kravitz) je velká hudební fanynka, vlastní nepříliš úspěšný obchod s deskami a teď se musí srovnat s tím, že se v jejím okolí znovu objevil bývalý přítel, který jí zlomil srdce. V knižní, filmové i seriálové podobě vždycky bylo významnou součástí High Fidelity žebříčkování, ať už šlo o písničky, popkulturu nebo vztahy. A tak se jen hodí, když si první řadu High Fidelity pomocí žebříčků i zrecenzujeme.

Top 5 důvodů, proč High Fidelity zkusit:

1. Máte rádi film nebo knihu a klidně byste si Všechny moje lásky pustili v další verzi.
2. Máte rádi Zoë Kravitz.
3. Máte slabost pro příběhy, které se nějakým způsobem točí kolem hudby.
4. Dali byste si nějaký oddechový vztahový seriál, ale nechcete sitcom.
5. Baví vás žebříčky všeho možného.

Top 3 důvody, proč raději ne:

1. Máte Všechny moje lásky zafixované s Johnem Cusackem a nestojíte o ženskou verzi jeho postavy.
2. Nemáte rádi Zoë Kravitz.
3. Máte ostře vyhraněný hudební vkus, který není kompatibilní s popem, rockem a alternativou, které mají rády postavy seriálu.

Top 7 věcí, které se na první řadě povedly:

1. Sympatická, uvěřitelně nedokonalá a skvěle zahraná hlavní hrdinka Robyn, které budete fandit v jejím vztahovém tápání.
2. Fungující boření čtvrté stěny, když Rob divákům něco vypráví nebo komentuje.
3. Hravost ve formě vyprávění, např. hned v první epizodě je pět kratičkých povídek rámovaných vyprávěním o hrdinčiných top pěti milostných zklamáních (což si můžete pamatovat i z filmu), rozhodně to ale není vše.
4. Dospělý, příjemně přirozený přístup k použitému jazyku postav a k nahotě. V seriálu se nemluví cenzurovaně, ani se to se sprostými slovy nepřehání, stejně tak se kamera nebojí nahoty, ale ani se v ní voyeuristicky nevyžívá.
5. Svižné tempo podpořené přibližně půlhodinovou stopáží epizod.
6. Atraktivní prostředí obchodu s deskami.
7. Pohodová, ale místy i hořkosladká nálada.

Top 3 věcí, které se zas tak moc nepovedly:

1. Vymezující se žebříčkování tak, jak ho v seriálu vidíme, zákonitě balancuje na hraně pozérství. A občas přes ni přepadne.
   …s čímž souvisí i další bod:
2. Hercům se ne úplně vždy podaří dostatečně přesvědčivě podat zapálené nadšení svých postav, např. když kážou o albech, jež každý musí znát. A pak to šustí papírem.
3. Da'Vine Joy Randolph v jedné z vedlejších rolí by měla být vtipná, bohužel je ale většinou spíš otravná.

Top 3 důvody, proč vyhlížet (zatím nepotvrzenou) druhou řadu:

1. Tvůrci slibují další formálně zajímavé epizody i vhled do hlav dalších postav.
2. Co bude dál s Robyniným obchodem v době, kdy už skoro nikdo není zvyklý za hudbu platit?
   … a hlavně:
3. Rozšíří Rob svůj seznam zlomenin srdečního svalu o další body nebo to konečně klapne?

Všechny moje lásky. Film, který je tu s námi už 20 let, ale svým pojetím a vyzněním dle mého prakticky nezestárl. Naopak spíše tak příjemně zraje. John Cusack si v tomto rozjímání o vztazích, lásce a hudbě zahrál jednu z nejlepších rolí své kariéry, Jack Black byl zase jednou rozjetý na plné pecky a celkově šlo o hodně příjemný feel-good film, jenž dokázal diváka zasáhnout na tom správném místě. Jenže dvacet let už je podle producentů evidentně dlouhá doba, a tak se kniha Nicka Hornbyho dočkává seriálového zpracování, v němž místo charismatického Cusacka dostáváme talentovanou Zoë Kravitz. A to rozhodně není špatná volba. Má ovšem tato látka i podruhé co nabídnout?

Zápletka je v podstatě stejná jako u zmiňované kultovky, ale přeci jen si ji v rychlosti projedeme. Rob je majitelkou ne zrovna oblíbeného obchodu s deskami a podobné „úspěchy“ jako v práci prožívá i v osobním životě. Po rozchodu se svou největší láskou Macem už prakticky zanevřela na všechny vztahy a je v podstatě jen chodící stroj na ironické hlášky a sarkasmus. Po roce se však rozhodne opět začít žít. Vášnivá milovnice hudby pak divákovi zopakuje top 5 vztahů, jež jí zlomily srdce. A rozhodne se nad svými milostnými krachy zamyslet a možná se z nich i poučit. A to zrovna ve chvíli, kdy se na scéně znovu objevuje Mac.

Ano, pokud jste viděli zmiňovaný film, nejspíš vás nemá seriál, alespoň v úvodních třech dílech, čím překvapit. Příběh samozřejmě jede podle stejných základů, hlavní hrdinka zde neustále boří čtvrtou stěnu a některé scény jsou zde buď prakticky okopírované (Monday Morning Tape), nebo původní snímek či knihu viditelně citují. Což samozřejmě nemusí být automaticky špatně. Jen si divák pořád pamatuje, že Stephen Frears dokázal tyto momenty natočit podstatně lépe či vtipněji. Jedinou změnou tak na první pohled je, že místo hlavní postavy Roba dostáváme hrdinku Robyn a Jacka Blacka nahradila podstatně otravnější, a daleko méně vtipná, Da'Vine Joy Randolph. První epizoda je v tomto ohledu hodně těžkopádná a fanoušek malé kultovky si bude asi dost zvykat.

Jenže je tu naštěstí jeden element, který vám onu těžkopádnost a křečovitost nahradí. Ano, samozřejmě mluvím o Zoë Kravitz, jež si krade celý seriál absolutně pro sebe a naplno si užívá jednu ze svých mála hlavních rolí. Jako Rob je správně sarkastická a svým způsobem otravná, ale stejně z ní člověk nemůže spustit oči. Od druhé epizody se jí navíc díky scénáři začínáme více dostávat pod kůži a rozhodně se jedná o dosti zajímavý charakter. Škoda, že vedlejší role jsou zatím spíše ploché a tolik diváka nezajímají. Celkově se pak zdá, že si jsou tvůrci od druhého dílu více jisti v kramflecích a dialogy i věčné promluvy o hudbě začínají daleko více šlapat. I když v otázkách vztahů není zatím nové zpracování tolik trefné jako filmové High Fidelity, rozhodně tu potenciál na nějaký ten silný moment je.

Ano, když úvodní tři díly nových Všech mých lásek srovnáme s Cusackovou klasikou, prakticky v každém ohledu vychází snímek jako jasný vítěz. To ovšem dosud nedělá z novinky špatný a zbytečný seriál. Sázka na Zoë Kravitz zatím funguje na jedničku a scénář má také potenciál trochu nastavit zrcadlo moderním vztahům. A feel-good atmosféra s pořádnou porcí sympatického soundtracku a kecání o hudbě se už naštěstí také dostavila. Až po dokoukání celé série budeme moci říci, zda se jedná o zbytečný upgrade, prozatím bych však nad High Fidelity hůl rozhodně nelámal.