Z třídílného dramatu Hořící keř se v posledních týdnech stala malá sváteční událost. Hojně se o něm hovořilo třeba v Show Jana Krause a virálně ji podpořil i Miroslav Grebeníček ve svém neostalinistickém projevu v Poslanecké sněmovně. I my jsme se před dvěma týdny zapojili do národního nadšení a oslavovali jsme, jak silná a emocionálně přesná byla první kapitola. Dodnes v nás ještě doznívá pochod se svícemi v čele s Miroslavem Krobotem, oznámení neblahé události Palachově matce či její pohledy do nemocničního pokoje na popáleného syna Jana. První epizoda totiž zaujala gradací, filmovým vzhledem a celkovým haló efektem – to když jsme se teprve seznamovali s postavami a těšili se na jejich postupný vývoj. Devět z deseti bylo pro úvodních osmdesát minut naprosto vhodných a to především proto, že měly divákovi co nabídnout. O zbylých sto šedesáti se to bohužel říci nedá.

Zatímco první díl vyprávěl o emocích, následující dva jsou převážně bojem právničky Burešové se lživými prohlášeními komunistického ministra Nového.  HBO muselo počítat s tím, že drtivá většina současných diváků dopředu ví, jak tento marný souboj s pokřivenými pravidly režimu dopadne. A tak zatímco úvodní část byla zajímavá především v seznamování se s Palachovou rodinou či Trávníčkovým studentským spolkem, následující dvě směřují k historickému faktu, o němž víme, jak skončí. To samo o sobě ještě není chápáno vytýkavě, přeci jen se běžně setkáváme s televizními dramaty na základě skutečných událostí. Bohužel vzhledem k faktu, že divák zná výsledek, je očekávaná cesta k finále, tj. soudu Burešové s Novým, nesmyslně roztažena do zhruba dvojnásobného formátu.

Hořící keř přitom doslova překypuje zajímavými postavami. Trojanův major Jireš, Kotkův Trávníček, ale i třeba právní veterán v podání Stanislava Zindulky anebo doktor Knapp výrazného Ondřeje Malého. Po skončení závěrečných titulků nám ale došlo, že mnoho z nich mělo při celkovém vyznění extrémně malý význam, ačkoliv se v průběhu seriálu jevili velmi zajímavě. Scenárista Štěpán Hulík je jistě zajímavým objevem, ale v Hořícím keři jako by se nemohl rozhodnout, zda tvoří rozdělený celovečerní film anebo zkrácený seriál o více epizodách. Po zhlédnutí série se přikláníme k první variantě a vidíme značné slabiny ve vedení zajímavých charakterů napříč delší stopáží. S Pauhofovou a Děrgelem to totiž do úplného konce dotáhne jen hrstka postav a my jsme zůstali v neukojené zvědavosti, co se stalo s těmi ostatními.

Druhá část se odehrává v překvapivém „bezdějí“, třetí zase neumí náležitě gradovat. Upřímně jsme se těšili na soudní tečku, avšak i ta je velmi nevzrušivá a nebýt několika emocí projevených výtečnou Jaroslavou Pokornou, vyšuměla by totálně do ztracena. Výsledek je o to více zarážející, jelikož hlavní zápornou postavu předvedl až magicky tajemný Martin Huba. Kdykoliv se zde dostane k dialogu, atmosféra viditelně zhoustne. Ideálním příkladem byl mikroskopický rozhovor s paní Palachovou před soudní síní. Bohužel ve většině dalších scén je jen vedlejší postavou ve „one woman show“ doktory Burešové v podání Tatiany Pauhofové. Její slovenský přízvuk nás u české postavy rušil jen příležitostně, špulení rtů při znepokojivých scénách ale permanentně.

Je škoda, že si Hořící keř vystřílel veškeré emočně napjaté scény ihned v první epizodě. Soudní proces, na který jsme dva předešlé nedělní večery čekali s nadějemi, byl pohřben vcelku rutinní scénou, na níž od režisérky kupříkladu několika epizod The Killing nebo The Wire nejsme právě zvyklí. Ano, Hořící keř vypadá výtečně a zřejmě lépe, než většina kinofilmů odehrávajících se v podobném dobovém zařazení. Přesto mu odmítáme udělovat výtečná hodnocení jen kvůli hodnotnému záměru zpracovat významnou epizodu československých moderních dějin. První epizoda si je za švih, gradaci a několik konkrétních pamětihodných scén zaslouží, další dvě jsou ale vysloveně natahované. Z události roku 2013, na níž jsme se těšili a netrpělivě ji očekávali, si tak odnášíme lehká zklamání. Jednou a dost. Na prokrácený celovečerní film bychom se ale s chutí podívali znovu.