Hráči

* * * recenzi pro vás sepsal uživatel Hroubek * * *   

Psal jsem to už v předchozích recenzích a nebude od věci to zopakovat. Hráči jsou pro pány ta nejlepší oddychovka v televizi. I když, se seriál za ty čtyři roky dost změnil (rovná se, že dospěl), tak si stále udržuje své hlavní klady,a já jako divák jsem se těšil na další díly. Bohužel se ve čtvrté řadě objevilo pár věcí, se kterými mám trochu problém.

Hned první minuty čtvrté série přináší obrovské změny. Tou největší je výměna prostředí. Hráči se přesouvají z prosluněného Miami do města andělů Los Angeles. A jdou všichni. Tvůrci to vyřeší pár oslími můstky, aby to sedělo a o nové zápletky a starosti je postaráno. Spencer a Joe už nejsou malé ryby, ovšem dost velcí podnikatelé, kteří také dokáží máchat před obličeji šeky s desítky miliónů. A to, co se naučili na východním pobřežím, teď chtějí aplikovat na západním. Jenže ne každému tento přístup sedne, a ne každý se posadí na zadek ze Spencerových svalů a velkých řečí.

Nejvýrazněji to ukáže Lance Klians (komik Russell Brand), jenž je sám sobě šéfem a rozhodně se mu nelíbí, že by se měl někomu zodpovídat. Do toho Spencer rozjede svojí vlastní “malou křížovou výpravu“, proti NFL a NCAA. Joe se mezi tím snaží udržet všechno nad vodou a uklízet nepořádek, který po tomto tažení vznikne. Charles v minule řadě zabral, a teď dostal místo generálního managera v týmu LA. Ricky koupil pro svou rodinu krásný dům v bělošské čtvrti, snaží se dostat zpět do formy a chce se dostat do Charlesova týmu. Vernom a Jason nemají tolik prostoru, ale jejich linky aspoň pobaví. Mnohem více prostoru pak dostává Reggie, jenž začne pomáhat Joeovi.

U minulé řady jsem si stěžoval, že největším problémem je neatraktivní příběh. A fakt mě mrzí, že to musím napsat i tady. A přitom to zpočátku díky změně prostředí vypadalo, že tentokrát to bude jiné. Celkově mám z příběhu děje série dost rozporuplné pocity. Nejde o to, že by dané zápletky byly špatné, ale je jich až moc, jsou zbytečně překombinované a chybí jim osudovost, tah na bránu a místy i srdíčko. Tvůrci si občas neodpustí menší vyjádření k současné politické situaci, nebo nám představí vysokoškolský fotbal a jeho fungování, co se týče výběru škol a týmů, kde úspěšný hráč může hrát. Jenže nám evropským divákům chybí to “podhoubí a zakořeněnost“, díky němuž by nás tyto detaily opravdu chytly.  Takže nás zaujmou, ale dost často se v nich budeme ztrácet. Tohle všechno bych byl ochotný příběhu a tvůrcům odpustit, když by prostě neplýtvali potenciálem konkrétních zápletek a mnohem lépe pracovali s postavami, k nimž jsme si za ty čtyři roky vypracovali nějaký vztah.

Co se týče hereckých výkonů, tak tady nedošlo k žádné výraznější změně. Všichni si jedou svoje a v pohodě si odehrají svůj standard. Jen mi místy přišlo, že místy jedou na půl plynu a mohli ze sebe v daných scénách vymáčknout daleko více. Tedy až na Johnsona a Corddryho. Z prvních dílů jsem byl dost nadšený z Russella Branda a jeho živelné energie, jež v kontrastu s Johnsovým přístupem byla dost příjemná změna, jenže ani z toho nakonec v druhé půlce sezóny nic nebylo. Těšil jsem se na Kevina Duranda, jenž se však objeví asi třikrát za celou řadu. A cameo roličky sportovců jsou sice fajn, to je ovšem asi tak všechno.

Hráči mě ve své čtvrté řadě lehce zklamali. Je vidět, že se hodně přešlapovalo na místě a hledal se konkrétní směr, jenž se našel až v posledních pár dílech, které byly rovnou o dost zábavnější. Nicméně pořád vím, že to mohlo být lepší, jen kdyby se tvůrci drželi trochu více při zemi. Méně je prostě někdy více. Pořád to nemění nic na tom, že se na pátou řadu těším a budu na ní koukat. Status “letní“ pohovky totiž zůstává nezměněn.

* * * recenzi pro vás sepsal uživatel Hroubek * * *  

Hráči jsou zpět a s nimi i jeden z největších sympaťáků a dříčů dnešního Hollywoodu Dwayne “The Rock“ Johnson, který pro svůj srdcový projekt doslova dýchá. A já mám velkou radost, že si seriál ve třetí řadě udržel své kvality, jelikož co si budeme povídat, u většiny seriálů je právě třetí řada tou zlomovou.

Třetí série začíná pár měsíců po konci té druhé. Spencer je po operaci, získal licenci a začíná přemýšlet o tom, co by chtěl po sobě na tomto světě zanechat. A že už má také nejvyšší čas být otcem. Joe se více zapojuje do obchodu, stává se rovnocenným parťákem Spencerovi a berou ho tak i ostatní. I zbytek hráčů se posouvá. Charles už nechce být jen „podržtaškou“ a rád by se prosadil v branži jako trenér. Ricky zbouchl jednu holku a připravuje se na roli otce a do toho má po otřesu mozku psychické problémy. A Vernom si to zas pokazil, když podporoval legalizaci konopí. Jo a abych nezapomněl, celá třetí řada se točí okolo toho, že by Spencer rád nechal postavit nový stadion v Las Vegas a následně tam přesunul jeden tým. Takže musí sehnat peníze a vypořádat se s ligou, již vede NFL a těm se jeho záměry vůbec nelíbí kvůli určitým věcem z minulosti.

Právě v příběhu je největší problém této řady. Ten totiž zkrátka není tak atraktivní a zábavný jako v předešlých řadách. Postavy dospěly a začínají se chovat rozumně, přemýšlí o budoucnosti a následcích svých bouřlivých životů. Což by samo osobě nebyl vůbec žádný problém, kdyby to bylo scenáristicky dobře provedené. Jenže právě zde tvůrci malinko pokulhávají Je vidět, že seriál má celkem dost postav a linek, a ne všechny dostanou tolik prostoru, kolik by bylo třeba. A kvůli tématu tomu chybí jakási lehkost a svěžest z řad minulých. Pořád to má však naštěstí desítky výborných momentů, jež dokáží vykouzlit úsměv na tváři. I znělka je pořád stejně boží.

* * * recenzi pro vás sepsal uživatel Hroubek * * * 

Tak fajn. Předem jsem se rozhodl, že to tentokrát nebudu zbytečně okecávat: z Ballers se totiž po deseti částech vyklubala zatraceně stylová odpočinková dramedy. S Karlem a jeho níže popisovanými porodními bolestmi sice souhlasím, stejně jako s tvrzením, že fandové Vincentova světa v seriálu asi neuvidí nic moc nového, jenže právě zde veškerá negativa končí. Spencer a jeho kámoš / kolega Joe se mi nakonec dostali pod kůži. A tak se vás teď budu snažit ukecat k tomu, abyste jim také dali šanci. Zaslouží si ji.

Pakliže budeme akceptovat nepsaný fakt, že lákavá hollywoodská hvězda rovná se polovině úspěchu seriálu, tak v Ballers toto pravidlo platí dvojnásob. Dwaynea Johnsona momentálně miluje snad celý filmový svět. Nejen díky katastrofickému San Andreas si tahle sympatická hora svalů nedávno přišla na slušné jmění, The Rock však evidentně dál rád experimentuje, a tak své herecké štěstí pokouší i v bedně. A vyplatilo se: jeho Hráči mají již několik týdnů odkleplou druhou řadu. Také byste si pomysleli, že už dnes příběhy o finančních manažerech, starajících se o své sportovně nadané ovečky, netáhnou? Inu, omyl a zase to magické jméno: Dwayne Johnson.

The Rock naše srdce ulovil i v bedněSpense a Joe (výborný Rob Corddry připomene Runklea z Californication) spolu řeší peněžní průsery za klienty, kteří mají příliš práce s rozvojem vlastních kariér, než aby se starali o to, kdo za ně zaplatí pokutu za parkování. Sehraná dvojka podnikatelů sice dělá pod přísným šéfem, ten jim ale zároveň nechává volné ruce, jelikož ví, že žraloci v akvárku nadělají tak akorát neplechu. Pusťte tyhle dva predátory do prosluněných ulic Miami, nechte je lovit nové potenciální maso z fotbalového NFL, a pak shrábněte prachy. Tomu se říká vyčůranost a recept na úspěch! Nebo ne?

I když se Ballers možná až příliš okatě snaží brnkat na dramatickou strunu, jsou v jádru pořád odpočinkovou komedií. To v překladu znamená, že se v nich sice na samém začátku podělá skoro všechno, co může, na druhou stranu se zde pak ale Spense vtipně roztěkaně ohání, seč může, aby dal věci zase zpátky do pořádku. Občas jeho počínání připomene chování slona v porcelánu, jindy zase z nepříjemné situace vybruslí s elegancí kočky s oněmi devíti pomyslnými životy. Mezitím se snaží ukočírovat a hlavně důkladně skrývat své macaté ego, neporvat se s každým rozhazovačným blbcem, na kterého narazí, a v neposlední řadě také utrousit alespoň jednu sexy hlášku na pět minut stopáže. Nelze nemilovat.

Pokud by vám snad nic z výčtu šlapající pop-cornové dramaturgie výše nepřišlo k divácké chuti, nezoufejte. Hráči navíc mají super vizuál, peckoidní soundtrack, jsou stylově režijně ošetření a svlečených slečen a rychlých aut je v nich více než na pozemcích Marshalla Matherse. Když se za rok HBO hecne a naservíruje nám k líbivým odpočinkovým obrázkům také jednolitější storyline, více vtipu a méně strašení s rádoby bububu dramatickou linkou, jsem ochoten jít s hodnocením ještě výš. Mnohem výš. Už takhle se přeci jen jedná o tak fajn seriálový relax po náročném pracovním dni, až jsem si teprve na samém konci recenze uvědomil, že mu vlastně ani nemám moc co vytknout. Ballers prostě baví. A o to jde především.

Tak nám HBO zlákalo Rocka. Statného sympaťáka Dwaynea Johnsona ode dneška najdete v osmidílném seriálu Hráči, který se očividně snaží být Vincentovým světem z prostředí NFL. Fanoušci Hollywoodu tedy mají smůlu (respektive Vincův film v kinech), na place jsou teď bývalí a současní hráči amerického fotbalu, kteří ale mají zhruba stejné zájmy - večírky, modelky a tučná bankovní konta. Co to znamená? Že se roztáčí nové kolečko zbohatlických útrap. Tentokrát ale daleko unylejších.

Hlavní problém Hráčů spočívá v tom, že vás jednoduše nezajímají postavy. Všichni s výjimkou Rocka, který samozřejmě hraje šviháckou verzi sebe sama, jsou akorát rozmazlení frajírci, kteří přičichli ke slávě a teď řeší, kde sakra rozfofrovali všechny svoje miliony. Zápletka seriálu pak spočívá v tom, že Rock docela rozumí financím a chce svým kámošům řídit utrácení. No... a to je všechno.

Půl hodiny tedy koukáte na lepé děvy a stupidní potíže nezáživných hrdinů, jež vždy rozčísne buď čirá náhoda nebo Rockovo charisma. Že to celé vypadá celkem dobře, protože pilot režíroval Peter Berg? Pochopitelně. To ale nic nemění na tom, že tu není moc humoru, dramatu ani ničeho jiného. Jen se svižně kličkuje mezi klišovitými situacemi, jejichž protagonisté vám jsou extrémně volní. Na druhý díl to rozhodně nevidím. Rockův úsměv holt všechno nespasí...