Propočítávání seriálových statistik musí být pěkně náročná práce. V televizní branži možná nefunguje neochvějné schéma "po celý rok každý týden nová věc, na kterou by se mohli fanoušci těšit" podobně jako v kinosálech, i tak se ale v bedně sem tam nenápadně urodí projekt, jenž může snadno minout i ten nejostřílenější divák. A přesně to je případ prohnilého In the Flesh. Jistě, na britských ostrovech o něm díky upoutávkám nejspíše vědí již od začátku, průměrný evropan ovšem netuší, která bije.

Třídílný atmosférický trip do zapadlého, fiktivního britského městečka Roarton se přitom nevyplatí ignorovat. Nejen za mořem, ale také v Anglii totiž mají pro nemrtvé pochopení. Své by o tom mohl vyprávět třeba guru všech zombie geeků Simon Pegg, přesvědčit se o tvrzení ale můžete i díky skvělému staršímu Dead Set. Čím se tedy dítko nadějného scénáristy Dominica Mitchella liší od známější krvavé reality show? Několik zásadních změn oproti zaběhnutým archetypům walking-dead-survival žánru tu opravdu je, mezi ty nejzásadnější potom zcela určitě patří střídmě dávkovaná akce. Jestliže teď s protočenými panenkami freneticky hledáte červený křížek internetového prohlížeče, zkuste chvíli vydržet. In the Flesh totiž láká na něco úplně jiného, než jsou černé cákance krve na stěnách.

Kieren Walker (Luke Newberry z Pottera či nové Anny Kareniny) není obyčejný teenager. Má srandovně vhodné příjmení - pokud byste jej chtěli láskyplně pohladit, nejspíš by vám zůstal mastný chomáč umolousaných vlasů mezi prsty, v případě polibku na líčka pak rovnou kousek tváře mezi zuby. Ani Hannibal by si ale nepochutnal, Kieren má totiž dávno prošlou spotřební lhůtu. Svět postihla epidemie a nadělala z lidí čím dál populárnější strávníky syrového masa; vláda však nachází lék. Zombie jsou pochytány, rehabilitovány, a po dovolenkovém ozdravném pobytu v PDS (Syndrom částečně zesnulých) centru poslány domů k rodinám. Jsou ale hrůzy uplynuvších bojů s nemrtvými doopravdy minulostí? Naučí se opatrná společnost koexistence s bývalými zabijáckými monstry? Připravte se na větší než malé množství existenčních otázek a skvěle napsané vypointované dialogy mezi živými a mrtvými.

Spíše než akci čekejte atmosférické komorní dramaTak fajn, už dost napínání. V In the Flesh se akce pochopitelně také vyskytuje, zápletka může znít sebevíc suše. O strhující linii, v níž se nešetří vystřílenými nábojnicemi a nabroušenými čepelemi nožů, se stará zejména vůdce jednotky HVF (Human Volunteer Force), Bill. Herec a muzikant Steve Emets je známý např. díky Life on Mars nebo Shameless, a co se lidského faktoru týče, je vedle ústředního hrdiny asi tím nejcitelnějším důvodem, proč dát minisérii šanci. Fanatický Bill kulhající shniláky nenávidí, zasvětil válce proti nim život. Kontaktní čočky, rtěnka a pudr před ním rozpadající se tvář neukryjí, tenhle člověk má na nečisté maso neomylný čuch. Nemá však bohužel ani ponětí, že bude muset v brzké době své názory razantně překopat... Nejprovařenější hereckou tvář BBC Three ulovilo v podobě Kennetha Grahama. Rázný prošedivělý sympaťák si nejen s televizí tyká odjakživa, kromě Římu jste jej mohli vidět třeba ve Scottově Dobrém ročníku. Jeho nekompromisní farář zde perfektně zapadá do rozrůstající se zombie skládačky.

Tím ovšem výčet zajímavých postav - popsaných výše - zdaleka nekončí, prozrazovat ale v případě In the Flesh něco navíc by nebylo tak docela na místě. Stejně jako musí divák na vlastní pěst okusit všechna kostlivá překvapení, která na něj během tříhodinového zamyšlení nad smyslem (ne)života vypadnou ze skříně, tak je také radost postupně se seznamovat s dalšími barvitými charaktery, z nichž má každý v seriálu své pevné místo. Ať už potom s touhle sebrankou vyrazíte na lov vzteklé zombíkovské rodinky do temného hvozdu, nebo se budete prokousávat depresivními Kierenovými flashbacky z potemnělého supermarketu, budete se svým způsobem bavit. Jen je třeba se dopředu připravit na skutečnost, že se v konečném důsledku přeci jen jedná o tíživé, ukecané komorní drama, než o samopalovou genocidu oživlých mrtvol. Nad minoritními zápory v podobě (atmosféricky!) šedivého prostředí nebo občas přetáhnutých dialogů pak snadno mávnete rukou, když tu všichni zúčastnění hrají jako o život, a do toho všeho se z repráků line líbivý soundtrack.

BBC neukazuje "sousedským" The Walking Dead zdvižený prostředník, ani se sprostě nepřiživuje na apokalyptické ždímačce peněz. Vždycky je tu i jiná, střední cesta. Dejte si při hledání tohoto televizního kousku pozor na to, abyste nečekali akční béčkový výplach, a In the Flesh se vám odmění smysluplným dramatem, které vám ve šrotující mozkovně zůstane ještě sakra dlouho po závěrečných titulcích. A to se cení.