Tak nám skončil další seriálový kult. Populární sitcom Jak jsem poznal vaši matku tu s námi byl dlouhých devět let a za tu dobu si prošel dosti neveselým vývojem. Prvních pár let patřil seriál o hledání osudové matky mezi špičky komediálního žánru. Barney házel z rukávu kouzla a legendární hlášky, jež budou někteří citovat asi do smrti, na Tedovy milostné eskapády se také jen tak nezapomene a srovnávání s Přáteli nebylo tak úplně scestné. Jenže od páté sezóny začala kvalita rapidně klesat, humor začínal být čím dál vyčpělejší a natahování příběhu už pro mnohé fanoušky dávno zašlo až příliš daleko. Podařilo se tedy tvůrcům aspoň v poslední řadě rozloučit s fandy se vztyčenou hlavou?

Carter Bays a Craig Thomas už na to šli od počátku závěrečné série malinko jinak. Tvář osudové matky jsme již poznali a hlavním úkolem scénáristů proto tentokrát bylo představit ji také hlavním charakterům, Lily počínaje a osudovým setkáním s Tedem na nádraží konče. No a do toho se tvůrci také rozhodli celou finálovou řadu smrsknout do jednoho víkendu, v němž Barney konečně skončí v chomoutu s Robin, a Marshall s Lily vyřeší menší rodinnou krizi. Hlavně se zde však završil vývoj všech oblíbených postav, který zde v rámci žánru překvapivě funguje. Diváci si zkrátka za těch devět let vybudovali k postavám hodně blízký vztah a scénář se toho nebojí patřičně využít.

To je znát hlavně v druhé polovině sezóny, kdy se celkem efektně vrátí některé vedlejší linky či postavy, a o slovo se začne hlásit také nostalgie. Jo, nostalgie je i v tomhle případě velká mrcha a hlavně díky ní dokáže člověk seriálu mnohdy odpustit i nějaký ten trapný vtip. Jako skvělý nápad se potom projevila také přítomnost samotné matky a její společné scény s Tedem z budoucnosti, jež příjemně doplňují samotný děj a dodávají seriálu aspoň nějaké emoce. Sympatická Cristin Milioti navíc do rozjetého vlaku zapadla až překvapivě dobře, s těžkou rolí napjatě očekávané matky se poprala na výbornou a stala se jedním z hlavních kladů závěrečného ročníku.

Tím ovšem bohužel všechna chvála končí. Scénáristé se totiž ani ve své poslední štaci nevyšvihli ke kvalitám prvních let a vlastně jen pokračovali v prohlubování problémů předešlých sezón. Humor je tedy zase o něco vyčpělejší, Barneyeho hlášky už také dávno ztratily šťávu a u každé dvacetiminutovky se přinejlepším párkrát pousmějete. A to navíc mnohdy jen díky zmiňované nostalgii. Jako šťastný tah se potom neukázal ani zasazení celé řady do jednoho víkendu. Díky tomu jsme proto museli hlavně v první půlce série přežít několik naprosto zbytečných a bohužel i dosti nevtipných epizodek v čele s Marshallovou fackovací historkou či Barneyem dávající dohromady své rodiče. Natahovalo se zkrátka stále víc a diváci se bavili čím dál míň, což je u jednoho z nejslavnějších sitcomů dekády docela problém.

Pak navíc přišlo ono kontroverzní finále, které rozdělilo fanoušky na dva názorově odlišné tábory. Těch naštvaných příznivců je pak mnohem více a bohužel zcela po právu. Problém samotného závěru přitom možná není úplně v tom, co se stalo, ale jakými brutálními a nesmyslnými scénáristickými kličkami k tomu tvůrci prokousali. Stane se toho zkrátka až příliš, důležité události se chladně přejdou během půl minuty a celé to působí hodně vykonstruovaným dojmem. Je pak celkem smutným paradoxem, že během závěrečné čtyřicetiminutovky se toho stane podstatně více, než v předešlých třech sériích dohromady.

I když, co si budeme nalhávat, ani samotné dění finální epizody vlastně nedává moc smysl. Duo Bays/Thomas nejen, že zde během minuty dokáže pohřbít dosavadní dění probíhající série, ale vlastně i podkopat onen pečlivě budovaný vývoj hlavních charakterů. Je sice hezké, že si tvůrčí dvojka vymyslela závěr již během první sezóny a natočila k tomu tehdy i příslušné scény. Nějak si ovšem přitom zapomněli uvědomit, že jejich postavy, a vlastně i divácká očekávání, se za tu řádku let vyvinuly trochu odlišným směrem, než původně plánovali. Násilné dotlačení k jejich vysněnému konci proto působí spíše nereálně a uspokojí jen malou část fanoušků, která se navíc bude mnohdy ohánět jen argumentem o bolestné realitě.

Ani nostalgický doping a oblíbené postavy v čele se sympaticky funkční matkou tak nestačí ke zmizení značně pachuti, jež po sobě kultovní řachanda zanechala. Bays s Thomasem si sice šetřili do posledního roku pár slušných nápadů, upadající kvalitě humoru a vyčpělosti bývalé komediální špičky to však vůbec nepomohlo. Závěrečné minuty pak daly mnohým divákům takovou ránu pod pás, že nám Tedovo vyprávění ani nakonec moc chybět nebude. Poslední facku totiž tentokrát neodskákal Barney, ale samotní fanoušci.