Psát o seriálu Jericho není snadné. Když startovalo, byli na něj natěšení všichni fanoušci herní série Fallout (a že jich je) a zdálo se, že by se na televizní obrazovce mohlo zase jednou objevit něco originálního. Bohužel se tak úplně nestalo. Jericho je totiž zoufale pomalý seriál, u kterého má člověk občas pocit, jakoby se vlastně vůbec nic nestalo, jakoby žádné bomby nevybuchly a jakoby se tvůrci rozhodli natočit romantickou telenovelu z amerického venkova. Hrdinové až příliš často řeší osobní problémy „kdo, s kým, proč a jak“ a fakt, že celé Spojené státy a možná celý svět prožil atomovou válku, vlastně ani není nijak vidět. Není divu, že spousta diváků to po pár dílech znechuceně zabalila. A to možná byla chyba, protože tvůrci, i když se na sledovanost nemůžou stěžovat, se rozhodli po několikatýdenní pauze přitvrdit. Po nudnějším rozjezdu to tedy vypadá, že Jericho by konečně mohlo zajet do kolejí temnějších, drsnějších a zábavnějších. Předpoklady by k tomu byly, Skeet Ulrich v hlavní roli je dostatečně sympatický a je to takový ten „pravý americký Jake,“ který nechybí v žádném seriálu, zbytek se také snaží, ale scénáristé jim dost často hází klacky pod nohy a nechávají je přešlapovat na místě. Jericho je seriál s obrovským potenciálem a z posledních epizod to vypadá, že si to uvědomili i sami tvůrci. Pokud tedy přežijete pomalý a nudný nástup, možná, že vám tohle atomové drama nakonec sedne. Je ale otázka, jak dlouho nový elán tvůrcům vydrží a jestli pro ně nakonec nebude pohodlnější vrátit se zpátky mezi prázdné dialogy a nezajímavé scénáře.