Čtrnáctiletý Fraser přijíždí do Benátska se svou rodinou. Jenže městečko, v němž bude bydlet, není obyčejné městečko. Je to americká vojenská základna, kde se za zátarasy nachází celkem normální domy a školy a supermarkety. Satelitní městečko velmoci kontrolující polovinu vojenských satelitů. Fraser má dvě matky. A jedna z nich není nikdo jiný než plukovník přebírající kontrolu nad celou základnou. Každé náctileté období je podivné svým vlastním způsobem, ale některá jsou rozhodně neobvyklejší než ostatní. 

Režisér Call Me By Your Name (Dej mi své jméno) Luca Guadagnino, který natočil každou z osmi epizod We Are Who We Are (Jsme, jací jsme), se po vile plné akademiků vydává prozkoumávat nečekané, fascinující prostředí vojenské základny. Fraser (Jack Dylan Grazer) sdílí některé podobnosti se starším a intelektuálnějším Eliem, v první řadě nesmělost a objevování vlastní sexuality. Queer kluk na vojenské základně je východisko, které skýtá mnoho možností k milostným dobrodružstvím, a zároveň mu jeho postavení poskytuje privilegia i potenciál pro šikanu. Jeho rodiče totiž tvoří dvě matky, Sarah (Chloë Sevigny) a Maggie (Alice Braga). A právě Sarah na celé základně přebírá velení.

Fraserův první den na základně se nese ve znamení potloukání, snahy získat alkohol a všetečného nahlížení do tříd. Tam se ho chopí energická Britney (Francesca Scorsese), aby ho odvedla na pláž a seznámila se svými přáteli, mimo jiné s Caitlin (doslova magnetická Jordan Kristine Seamón). Caitlin je středobodem druhé epizody, jež vypráví tentýž den jejím pohledem. 

Jestliže žijeme v post-americkém světě, tak by to měl někdo říct architektům amerických armádních supermarketů. Britney procházeje mezi regály Fraserovi vysvětluje, že už s rodiči procestovala kus světa, byla v Asii i Evropě, a že na každé americké základně je supermarket navlas stejný. Stejné uličky, stejné rozestavení potravin. Stejné všechno. Jeden z vrcholů globalizace se vyskytuje tady na vojenské základně a nelze nepomyslet, jak dlouhá je ruka americké angažovanosti ve světě. V měnícím se světě je supermarket pro amerického vojáka kouskem jistoty.

Tenhle kousek jistoty ale není teenagerům, jejichž hormony právě svědomitě pracují na tom, aby jim obrátily svět naruby, nic platný. A tak zbývá útěcha otce Caitlin, která právě zažívá svou první menstruaci, „je to jen tvoje tělo“. „Je to jen moje tělo,“ zopakuje tiše. 

Dospívání je chaotické období. Úkolem teenagera je hierarchie zkoušet, zvědět, co vydrží, které jsou jen malicherné a které z nich se hodí, kdy poslechnout a kdy se vzepřít. Těžko si tak představit více kontrastní zasazení než toto prostředí disciplíny a pořádku a hierarchie, než náctileté na vojenské základně. Mají se srdcem a krevním oběhem úplně jiné problémy, něž vojáci nosící svou krevní skupinu na známkách kolem krku. Emoce jsou jim teď více zraňující než munice.

Luca Guadagnino patří spolu s Paolem Sorrentinem (Velká nádhera, Mladý/Nový papež) a Matteem Garronem (Dogman, Pohádka pohádek) mezi nejvýraznější italské režiséry dneška a jeho Call Me By Your Name považuji nejen za jeden z nejlepších filmů uplynulé dekády, ale za nejlepší milostný film vůbec. Je to mistr zachycení slunečního paprsku, přirozeně kombinující hmatové a smyslné s intelektuálním. Rozumí erotice, její poezii i jejím drobným výstřednostem. A jeho seriálový debut znovu prostupuje zřejmá středomořská energie. Kamera je vtahující a místy skoro dokumentární, když následuje Frasera, jak se ztrácí z rámu, aby se do něj vmžiku navrátil. Je to živelné, a přesto pod dokonalou režijní kontrolou. Promyšlená kompozice letního plynutí času v nicnedělání.

Guadagniniho seriál se na rozdíl od vojenských supermarketů od ostatních seriálů odlišuje. Je to výpověď a coming-of-age story velmi specifické skupinky lidí generace Z. We Are Who We Are se nese velmi lyricky. A pokud je něco pravdy na té teorii Britney, to, jak vykročil už po dvou epizodách, slibuje, že by mohlo jít o něco velkého.