Pilotní epizoda představuje jen jednoduchý sled všech známých motivů a klišé soudobých kriminálek týkajících se jak postav, tak příběhu, a jedinou inovací, kterou se pyšní, je skutečnost, že hlavním hrdinou je tentokrát žena. Žena pocházející z dysfunkčního manželství, jíž alkohol není cizí a útěchu hledá v náruči zakázaného vztahu s agentem DEA a s trumpetou v ruce při vystoupení tamního mariachi bandu. Pominu li pitomoučký a nesčetněkrát viděný příběh, jemuž sice nechybí tempo, ale zato strádá jakéhokoli dynamičtějšího vyprávění a pevného dramaturgického vedení, co mi opravdu chybí, je výraznější rozvedení základní premisy a problematika s ní spjatá, tedy žena v čistě maskulinním prostředí.

 

Sama hrdinka důrazně, a zbytečně samoúčelně, mohu li dodat, upozorňuje na skutečnost, že v aktuálních řadách Texas Rangers jsou pouze dvě ženy. Jediné, čeho se ovšem na toto téma po čas celého pilotu dočkáme, jsou dvě perziflážní narážky ze strany policistů hned zkraje epizody. Jistě, rangerka Molly Parker do rutinního vyšetřování vnáší určité atributy ženského instinktu a všímavosti (na což jsme opět explicitně upozorněni), ale celé tohle hledisko je tak lacině podané a podpořené těmi nejtopornějšími dialogy, že je přinejlepším k smíchu.

A pak tu máme samotnou hlavní hrdinku. Drsnou ženu zákona, z níž laxním přístupem tvůrci vytvořili nevyrovnanou postavu, a ať se Tricia Helfer snaží sebevíc, stále trpí vyloženě nedůslednou a tudíž nefunkční maskulinizací. Na jednu stranu svým impulzivním chováním, vystupováním a obratností se zbraněmi dalece předchází mužským kolegům ze sboru, ale na stranu druhou, v rámci zachovaní její feminity, podléhá těm nejkýčovitějším genderovým stereotypům. V jedné chvíli energicky střílí Mexičany a ve chvíli druhé se slzami v očích vypráví svůj životní příběh naprosto cizí osobě.

Rád bych napsal, že to, co Killer Women tratí na neoriginální dramatické rovině, vynahrazuje ta akční, protože veškerá akce si udržuje dokonalou přehlednost a funkční dynamický ráz, zejména v úvodní expozici, kdy se poklidný americký zapadákov během několika málo vteřin změní v krvavé místo činu, či překvapivě fyzické střetnutí se zabijáky ve vězení, ale bohužel akčních scén je tu opravdu poskrovnu a stěží vyplní sotva čtvrtinu celkové stopáže, což předešlý paskvil nenapraví ani v nejmenším. Tricii Helfer to zatraceně sluší se zbraní jakékoli ráže, jenže takhle je jen půvabnou ozdobou směsice laciných klišé a nepřiznané brakovosti, která si její přítomnost ani nezaslouží. Tenhle pilot se tak řadí k tomu opravdu nejhoršímu, co současná seriálová sezóna prozatím vyplodila.