Seriál Kiss Me First vychází z knižní předlohy, kdy největší změna nastává v tom, že se postavy setkávají ve virtuálním světě hry Azana, místo chatovacích místností. Některým z Vás se už možná vybavuje paralela se Spielbergovým Ready Player One, které si odbylo premiéru v kinech týden před prvním dílem Kiss Me First. Ovšem seriál se na rozdíl od zmíněného velkofilmu zaměřuje mnohem více na postavy a jejich problémy.

Leila je plachá, sedmnáctiletá dívka, které právě zemřela matka. Tato nešťastná událost ji nechala v situaci, kdy se o sebe musí sama postarat, ale jak už to bývá, peněz není mnoho a přátel či příbuzných má Leila ještě méně. Musí si tak najít práci, a ještě k tomu přijímá do podnájmu mladého herce Jontyho. Ve volném čase navštěvuje Leila svět virtuální hry Azana, kde může být hrdinkou a nevnímat depresivní realitu. Právě zde potkává postavu jménem Mania, díky které najde cestu do „Red Pill“. V této ukryté lokalitě se scházejí avataři hráčů, kteří se sami považují za podivy a vyhnance společnosti. Leila zahlcená tolika informacemi přichází nedlouho po objevení Red Pill o další půdu pod nohama, když se Tess, dívka, jež stojí za avatarem Manie, objevuje i v jejím reálném životě.

Kiss Me First je již na první pohled poměrně originální seriál. Čím ale překvapuje, je zejména zajímavým mícháním dvou realit a tím, jak představuje postavy ve dvou různých světech. Už na první pohled je ovšem znát, že virtuální svět hry Azana slouží spíše jako můstek, jímž se vyprávění dostane z jednoho bodu do druhého a snad to tak i zůstane v dalších dílech. Animace je vcelku sympatická a pro tuto práci s postavami dostatečná. Pokud by se ovšem měl herní svět dostat do popředí tak by mohl velmi tvrdě narazit. Zvláště tak krátce po Ready Player One, kde samotné vyobrazení virtuálního světa bylo několik tříd výše.

Seriál také velmi efektivně pracuje s jemnou a nenásilnou formou sociálního komentáře, kdy se nedotýká jen samoty, deprese a touhy po tom někam patřit, ale také technologického pokroku a jeho dopadu na běžný život. Snad jen ty reference na Matrix nemusely být divákovy vysvětleny.

Hlavní předností pilotní episody je práce s postavami, která je velmi dobře zvládnutá, a to také díky kvalitním hereckým výkonům. Máme tu tak seriál, jenž je v jádru tradičním dramatem, vyprávějícím o hledání sebe sama a o vyrovnávání se s těžkými životními situacemi. Pro diváky znalé videoher je zde ovšem poněkud více k vidění.