Politická satira The Brink to neměla u diváků zpočátku zrovna jednoduché. Ostatně, není se ani co divit. Když totiž nasadíte na první pohled nejistou novinku v závěsu za hvězdně obsazenou druhou řadou True Detective či očekávanou dramedy The Ballers s Dwaynem Johnsonem, jeví se bizarní náhled do světové politiky z této trojice přeci jen jako nejslabší článek. Jenže to jsem netušil, že si pro nás HBO zase jednou chystá hodně příjemné překvapení a hodlá nám předvést jednu z nejnahláškovanějších a nejnabušenějších komedií roku, která však za vší tou tunou povedených hlášek skrývá i něco mnohem víc.

Start tohoto šíleného sitcomu přitom nebyl zrovna ideální. Tvůrci se totiž rozhodli, že kašlou na nějakou kousavou, na realitě postavenou, satiru a místo toho nám naservírují za vlasy přitažený kousek, který se nebojí jít do těch největších extrémů a nebojí se ani malinko záchodového a pokleslého humoru. I když mně samotnému tenhle netradiční mišmaš zase tolik nevadil a již tady jsem si začínal pomalu užívat příval hlášek Tima Robbinse i Blackovo rychlé blábolení. Zároveň jsem ovšem dokázal pochopit diváky, jimž tenhle styl vůbec nesednul a dělalo se jim skoro až přehnaně nevolno. Tušil jsem zkrátka, že potenciál látky je někde jinde a seriál navíc nedržel příliš pohromadě. Jenže stačilo pár epizod a ze zdánlivého odpadlíka se stala naprostá komediální povinnost.

Od zhruba pátého dílu nám totiž scenáristé začínají servírovat až nečekaně natřískanou podívanou, v níž jedna smrtelná hláška střídá druhou a divák nemá ani chvilku oddych. A to myslím vážně. Už dlouho jsem totiž nezažil sitcom, u něhož by mi připadalo, že netrvá snad ani deset minut. Tvůrcům jakoby se v polovině podařilo nalézt ten správný mix humoru a vše už začíná najednou zcela perfektně šlapat. Ano, stále se v jistých scénách úmyslně pohybujeme na hraně trapnosti a každému je pořád jasné, že prezident Spojených států by asi nešel v době největší krize nakupovat své ženě spodní prádlo. Jenže tentokrát už i podobné scény parádně fungují a nenajdete zde prakticky již žádné hluché či slabší místo.

Za rapidním vzrůstem kvality však nestojí jen smrtící hlášky, ale zejména nečekaně poutavá a v závěrečných epizodách i překvapivě napínavá podívaná. Zápletka okolo pošahaného pákistánského vůdce, jenž by rád odstartoval třetí světovou, je zde díky pohledu tří hlavních postav vytěžena až na dřeň a obsahuje i několik slušných zvratů a cliffhangerů, o nichž si můžou nechat některé dramatické kousky nechat jen zdát. Děj se navíc posouvá neustále zběsile vpřed a já se nebojím přiznat, že jsem byl i přes lehčí tón seriálu v závěrečných epizodách napjatý jak kšandy. A to je u například scén, kdy se zástupci několika států sprostě stírají při obrazové konferenci, dost s podivem. I přesto ovšem tento mix napínavé zápletky a přestřeleného humoru výtečně funguje. Obzvláště díky čím dál přituhujícímu příběhu už pak navíc ani tyto zdánlivě přestřelené fóry najednou v jistých momentech nejsou zase tak přehnaně a zjistíte, že tvůrci i přes svůj osobitý styl místy opravdu míří do černého.

Nefungovalo by to však, nebýt naprosto excelentního obsazení. Většinu prostoru si zde pro sebe samozřejmě krade ze řetězu utržený Tim Robbins, jenž podobné nakopnutí kariéry potřeboval jako sůl. V roli amerického ministra zahraničí pak předvádí beze srandy jeden ze svých nejlepších výkonů a každou pronesenou větu mění v komediální zlato. Jack Black potom za ním nijak nezaostává a proměnu arogantního hajzla v trochu, ehm, méně arogantního hajzla zvládá na výbornou. No a pak je tu pošahaná dvojice pilotů v podání Pablo Schreibera a Erica Ladina. S těmi jsem měl popravdě zpočátku velký problém a trochu mi vadilo, že je jejich linka většinu času odříznuta od hlavního dění a zápletku spíše zdržuje. Jenže jakmile začne tahle tupá dvojka dělat kraviny na lodi, na poušti i ve vzduchu, prostě ji nejde nemilovat. I vedlejší role jsou ovšem výtečně obsazeny a fakt, že Carla Gucino je s každým dalším ročníkem na pažbě snad čím dál více sexy, je snad už zločin proti přírodě.

Z Krize se zkrátka po počátečním tápání stal jeden z komediálních vrcholů roku, který by měl nakonec uspokojit jak příznivce nahláškovaných sprostých komedií, tak politické satiry. Ano, stále se zde najde pár mušek na kráse. Jenže způsob, jakým si je seriál díl od dílu jistý v kramflecích, je téměř až neuvěřitelný. Nebýt malinko promeškaného startu, s devítkou bych rozhodně neváhal. Dvířka do druhé sezóny jsou ale pootevřena více než nadějně a pokud tvůrci za rok hned od počátku nasadí dosavadní smrtelné tempo, asi budu po zhlédnutí druhé řady odcházet od bedny s pěkně procvičeným svalstvem na břiše.