John Oliver: Co týden dal a vzal

Last Week Tonight with John Oliver

Plakát k seriálu John Oliver: Co týden dal a vzal

John Oliver: Co týden dal a vzal /2014-?

Režie:

Hrají: John Oliver

Přidáte-li si film do Budíčku a my k filmu přidáme článek, budeme vás o tom informovat formou e-mailu či zprávou do Vzkazníku. Druh oznámení si můžete zvolit v nastavení vašeho účtu.

Přispějte na MovieZone

Váš nick na MovieZone:


Proč přispět?        Jiné možnosti plateb

Facebook
Diskuze (2)

3. - 6. série

And now, this.


Sdílet:

John Oliver se pravidelně ohlíží za událostmi uplynulého týdne a my se nyní ohlížíme za posledními čtyřmi řadami jeho show.

Jak to vidí krauset

John Oliver, to je taková anglická, extrémně chytrá verze Draxe ze Strážců galaxie. Jeho schopnost brát vážně různé řečnické obraty a klišé a chytat se jich, jakmile mu sviští kolem hlavy, nemá mezí. Fantasticky se to projevuje v mém skoro nejoblíbenějším segmentu, kde jsou vybírány absurdnosti z různých amerických show (nastřádané za dlouhou dobu) a v nichž Oliver poukazuje nedovtipnost moderátorů a autorit. Jak dokáže vyhmátnout tu absurdnost? Bere je doslova a tím ukazuje mnohoznačnost jazyka, jako třeba u věty konzervativních komentátorů stěžujících si na sexuální výchovu na školách slovy: „sexuální výchova má být vyučována u vás doma“. Připomíná, že všichni v zásadě pořád říkáme absurdity.

Výchovu Oliver podstoupil u Jona Stewarta v Daily Show, podobně jako třeba Stephen Colbert nebo Samantha Bee. Jenže fakt, že na rozdíl od většiny politických satiriků Oliver nevysílá každý den, mu dává svobodu nekomentovat každodenní dění (obvykle si odbude Trumpa jedním či dvěma vtipy na začátku, zatímco ostatní politické satiry už jsou jím přehlcené). Místo toho si vybírá palčivější problémy, na něž ale zpravodajství nevnáší světlo. Jeho dlouhé (více než dvacetiminutové) segmenty na jedno téma mají jasnou dramaturgii. Zajímají ho instituce a pravidla hry. V první sérii se sice věnoval více mezinárodní politice, ale teď už čím dál více americkým problémům. Každopádně se ptá na to podstatné. 

V čem byla jeho show opravdu revoluční, to je v tom množství videí a známých osobností, které na nich spolupracují. HBO v tomto směru skutečně nešetří. A Oliver umí pracovat s virálním potenciálem: ať už jde o koupi webových stránek, vymyšlení nového maskota Marlboro, reklamy s katetrovým kovbojem vysílaných ve vysílacím čase, kdy na Fox kouká Donald Trump, a můj nejoblíbenější – dětská kniha o králíčkovi jménem Marlon Bundo, která je parodií na knihu Mika Pence, viceprezidenta USA, o jeho králíkovi. Oliverův Bundo je gay, což je úžasně vtipné hlavně protož, že Pence je konzervativní homofob. A ano, Oliverova kniha se prodávala lépe než Pencova. A ano, Marlona Bunda mám zakoupeného i já. Telemarketing zjevně funguje i na miléniály.

A tím to zdaleka nekončí. Jeho přetextování hymny Evropské unie, písnička o filibusteringu nebo Eat Shit, Bob směřovaný uhelnému magnátovi jsou všechno parádní kousky. Kdo by řekl, že muzikálová čísla mohou ostřit už tak fantasticky ostré pointy. Last Week Tonight má také dar vizuální zkratky: jako třeba když Oliver pozve na debatu o změně klimatu ne jednoho vědce pro a jednoho proti, ale jejich správný poměr, čímž se dostáváme do přečíslení několika desítek na jednoho. A i když bych se nezlobil, kdyby Oliver místy ubral na penis jokes, pravda je, že se mu povedlo dát dohromady naprosto mimořádný politický pořad té nejvyšší kvality. 9/10

 

Jak to vidí Sam.Vimes

Jako kdyby to bylo teprve před chvílí, co jsem se podivoval, že "učitel Duncan z Community bude komentovat aktuální dění ve vlastní show na HBO." Teď, o šest sérií později, už by se většina lidí spíše divila „co dělal John Oliver z Last Week Tonight v tom seriálu od tvůrce Ricka a Mortyho a proč měl ještě srandovnější účes než teď.“

V posledních čtyřech řadách se hojně propírala kandidatura a později prezidentství Donalda Trumpa, než se však stihnul stát hlavním tématem pořadu, Oliver jej už naštěstí začal pravidelně odbývat jen v krátkých úvodních segmentech (alespoň většinou), zatímco hlavní část epizody nechává jiným problémům. Nejen při jejich výběru prokazuje velký cit a často vrhá světlo na různá témata, jimž se jinak moc publicity nedostává, protože se třeba první pohled nezdají tolik palčivá. Tedy dokud netýkají vás konkrétně, pak totiž pocítíte brutální sílu mnoha amerických absurdit na vlastní kůži (nedělám si iluze, že jinde by se toho nedalo taky hodně najít).


Tím spíš, že Last Week Tonight všichni tři hodnotíme hodně vysoko, nechci opomíjet jeho nedostatky. Ne vždycky Oliverovy vtipy zasáhnou cíl, osobně mi třeba running joke se vzpurností vůči mateřské společnosti AT&T připadal vtipný jen napoprvé, pak už spíš trapný, a některá jeho gesta jsou jen okázalá, ale už ne vtipná, třeba když se nechal zasypat rozinkami v rámci metafory s Trumpem a Hillary Clinton. Horší bývají případy, jako když se Oliver navážel do Chasing Amy od Kevina Smithe za něco, proti čemu se ten film ve skutečnosti vymezuje. Což znamená, že ani Oliver ani scenárista zodpovědný za tento vtip Chasing Amy buď neviděli nebo nepochopili. A pokud je Oliver takhle mimo tady, vrhá to nepříjemný stín pochybnosti na jeho výroky o věcech, ve kterých nemám až takový přehled…

Ve valné většině případů ale John Oliver a jeho tým v jejich noční show odvádí výbornou práci, jak při výběru témat, tak při pořádné porci poctivé novinařiny, jež jejich zpracování obnáší. A úctu si zaslouží i za zarputilost, s níž neuhnou ani v segmentech, u nichž předem vědí, že naštvou někoho mocného a budou znamenat nemalé výdaje za právníky. Last Week Tonight pod rouškou prvoplánového i důmyslného humoru rozebírá důležité otázky a u toho stíhá na diváka soustavně dělat dojem nečekanými kousky, jako když vydá vlastní knihu, na vlastním absurdním příkladu prakticky ilustruje zneužitelné mezery v legislativě nebo si střihne velkolepé muzikálové číslo. 9/10

 

Jak to vidí Diego.Dorlan

John Oliver je dnes ve světě Late Night Show již legendární pojem. Samotné publikování pořadu ze strany HBO bylo ve svých počátcích neobvyklé, ale v dřívějších sezónách to pořadu pomohlo získat nesmírnou popularitu – mluvím zejména o publikování velkých částí epizod na YouTube, kde sám většinu dílů pořadu sleduji. To, že se jedná o velmi efektivní strategii potvrdil například Patriot Act z produkce Netflixu, který je Last Week Tonight silně inspirovaný.

Jednou ze dvou hlavních zbraní této skvělé show je zejména důkladná rešerše k tématům. V každém díle tak máme to potěšení se vzdělat velmi do hloubky. Tou druhou zbraní jsou samozřejmě velkolepé a často velmi komplexní kousky, jimiž si utahuje z nejrůznějších korporací či jedinců. A co si budeme, ti si to většinou naprosto zaslouží.

Nejlepší ukázkou těchto vylomenin byl letos muzikál, v němž poslala celá show do háje důlního magnáta, který pořad žaloval. Mimo tento kousek, se ale vybírají oblíbené díly velmi obtížně. Kvalita epizod je totiž vždy opravdu vysoká, a tak často záleží spíše na tom, jak Vás osloví konkrétní téma, jemuž se v neděli večer John Oliver věnuje. Ať už jsou to ale nadnárodní korporace, světový lídři či diktátoři, tak si můžete být jistí, že se kvalitně zasmějete a dozvíte se něco nového.

Prozkoumání témat do hloubky je ale jen jednou částí úspěchu. John se totiž také nebojí věnovat čas zdánlivě neznámým a neotřelým tématům. Tento široký záběr je tak dalším skvělým vyčleněním oproti podobným konkurenčním pořadům. Ve své podstatě se vlastně ani pozdější série neliší od těch prvních, ale proč by také vlastně měly? Last Week Tonight si našlo úspěšný formát, jenž není třeba měnit, protože to jednoduše funguje na výbornou. 9/10 

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
9/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
Diskuze (7)

2. sezóna

„Just time for a quick recap of the week.“


Sdílet:

Kdo by čekal, že profesor Ian Duncan z Community někdy bude uvádět jednu z nejlepších late night shows? Jeho účinkování v The Daily Show with Jon Stewart mohlo napovědět, ale takový fenomenální pořad jako Last Week Tonight nepředvídal snad nikdo.

(ne, to není Venezuela)

John Oliver každý týden vybere jedno větší téma, které si podle něj zaslouží více pozornosti, a divákům vysvětlí, v čem spočívá problém, poukáže na všemožné absurdity a to vše proloží patřičně štiplavým humorem. Kromě hlavního tématu se stihne ještě několik menších glos, aktualizací k dříve rozebíraným tématům a nepravidelných segmentů jako je třeba utrpení nejtrpělivějšího muže televize nebo různé sestřihy ukazující „kvalitu“ běžného amerického zpravodajství (vážně je potřeba navlékat moderátory do trapných kostýmů jen proto, že je Halloween?)

(Vždycky vás zajímalo co všechno je ukryté v těch pseudo-latinských termínech v úvodní znělce? Klikejte sem.)

Už v první sérii John Oliver předváděl zajímavé věci, v kontextu série druhé to ale bylo spíš jen zahřívací kolečko, ve kterém si teprve osahával formát. Druhá řada vykazuje mnohé znaky pokračování filmů – je větší, dražší, ambicióznější. Náš titulní moderátor si tu dovolí i takové kousky jako vycestovat do Ruska a natočit rozhovor s Edwardem Snowdenem, který je stejnou měrou zajímavý, vtipný i napínavý (hodina pryč a Snowden zatím nikde… přijde vůbec?).


Oliverovi se výborně daří představovat různé závažné problematiky, přitom je ale vždy průběžně shazuje dobře mířenými vtipy, takže se divák necítí nějak školometsky poučován a zabrání se tak znuděnému přepnutí. Humorný aspekt pořadu je ale natolik povedený, že ho rozhodně nelze přejít jako pouhé odlehčení, tady se hraje první komediální liga. Zároveň přechody z vážného sdělení na vtip a zpátky jsou natolik hladké, že nijak neruší, a u diváka se tak rovnoměrně střídají záchvaty smíchu s pocity mrazení z nespravedlivé reality a následně dalším smíchem.

John Oliver těží možnosti dané HBO opravdu důkladně, ať už jde o koupi vysílacího času v Trinidadu, strefování se do prakticky kohokoliv nebo volnost v užívání sprostých slov. S tou ale pracuje velice umně, rozhodně nejde o žádné vodopády vulgarit, každé fuck má své opodstatnění a (v kontextu pořadu) tak nedochází k inflaci významu.


Když už Oliver něco nakousne, dotahuje taky témata a nápady do konce. Představí se nám tak zástup různých parodických maskotů (rakovinná plíce Jeff jednoznačně vede), twitter zaplaví spousta nápaditých hashtagů, kvůli dodržení slova Oliver vypije nemyslitelné (Bud Light Lime!) a pro názornost si dokonce dočasně založí vlastní církev.

Všechny prezentované problémy jsou pochopitelně více či méně zabarveny Oliverovým osobním názorem, pokud s ním tedy v něčem ostře nesouhlasíte, logicky se u daného segmentu zas tak moc bavit nebudete. To je už ale dané samotným formátem Last Week Tonight, snažit se o naprostou objektivitu (pomineme-li že to ani není možné) by jen rozbourávalo celý humorný aspekt pořadu. 


Po pár desítkách dílů divák získává dojem, že USA je opravdu země „zázraků“, kde je možné naprosto vše. Netřeba si však dělat iluze, že kdyby se Oliverův hledáček zaměřil naším směrem, nenašel by jiné šťavnaté absurdity. John Oliver v Last Week Tonight představuje ideální kombinaci zpráv a zábavy, jaká na obrazovkách momentálně nemá rovnocenné obdoby. Čekání do příštího února na další porci bude zatraceně dlouhé.

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
9/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
© Copyright 2000 – 2020 Všechna práva vyhrazena.