Zjednodušeně řečeno, na světě jsou jen dva druhy televizních seriálů. Ty, u kterých vypnete, děláte při jejich sledování nějakou (domácí) práci, usínáte u nich, vynechaná epizoda vám nijak neublíží, prostě seriály, jichž je zahraniční i tuzemská televize plná. A pak jsou tu ta televizní dramata, při nichž musíte neustále věnovat pozornost příběhu, složitému vývoji postav a nikdy nevíte, co si na vás tvůrci přichystali v příští epizodě. Luck spadá do druhé skupiny. Nejen to, Luck celé téhle skupině utekl o několik délek. A je sakra těžké ho sledovat.

Způsob, jakým vás během první epizody Michael Mann (ano, TEN Michael Mann) uvrhne do prostředí koňských dostihů, známe moc dobře z jeho filmové tvorby. Nikdo nikomu nic nevysvětluje, kamera se prostě z ničeho nic objeví uprostřed jakéhosi dění, ve kterém se musíme zorientovat sami. Žádná vodítka, žádná podaná ručička, žádné scenáristické berličky ve stylu laciných postaviček, kterým by se muselo všechno polopatě vysvětlovat. Kdepak. Sledujete drama z prostředí koňských dostihů. Lidé tu mluví zvláštním jazykem, srovnávají podivná čísla, baví se o věcech, kterým krom Váni rozumí asi tak čtyři další lidé v naší republice a vy se v tom musíte zorientovat sami. Buď ten boj vzdáte hned na začátku, nebo se u Luck udržíte a zjistíte, že se jedná o běh na dlouhou trať. A užijete si ho!

Protože Luck je výborný seriál. Po čtyřech epizodách, tedy po polovině sezóny, můžeme už teď s klidem říct, že se jedná o jednu z nejkvalitnějších televizních produkcí tohoto roku. Je to dáno hned několika velice důležitými faktory. Zatímco režie po Mannově první epizodě mírně ochabne (jeho rukopis mimochodem poznáte téměř okamžitě když ne podle kamery, tak při famózním snímání koňských dostihů nebo některých dialogů), scénář od Davida Milche, jenž stojí za Deadwoodem, nabírá na síle s každou epizodou. Máme tu několik postaviček, které jako by měly sloužit učebnicovým příkladem charakterů světa, jenž sledujeme: skupinu sázkařů (dva natvrdlí, jeden velice opatrný a protřelý, jeden talentovaný ale se slabinou pro poker), dva trenéry (jeden s tajemnou minulostí a ohromným talentem, druhý ambiciózní a značně nekompromisní), lékařku, manažera, několik žokejů a na vrchol toho všeho podnikatele, který právě vyšel z vězení a hodlá se vrátit do hry - výborný Dustin Hoffman ve své první televizní roli.

Postav je tu více, co se ale snažím naznačit - Luck vám možná dopodrobna nikdy nevysvětlí, jak co v tomhle světě funguje, ale na názorných příkladech vám to ukáže. Obrázek si udělejte sami. Důležité je, že jsou všechny role bravurně obsazené. Dustin Hoffman je jakožto podnikatel / tak trochu mafián s oldschoolovým přístupem a neskutečným stylem bravurní, nezastiňuje ale nikoho z ostatních. Nick Nolte jakožto ztrápená duše fungoval skvěle už v Warriorovi, tady jakbysmet. Kevin Dunn v roli mírně komické postavičky sázkaře, který je "taťkou" skupiny, baví stejně, jako bavil jeho fotřík v Transformers. Richard Kind ztvárnil výborného zadrhávajícího agenta, jehož vyceněné zoubky poznáte až ve čtvrté epizodě. Dennis Farina je naprosto skvělý mafiánský poskok ... podobně trefně obsazených rolí je tu spousta.

A všechny tyhle postavičky se postupně proplétají. Tím, že nás Mann a David Milch uvrhli do tohoto prostředí bez předešlého varování, o nich samozřejmě nic nevíme, proto se může stát, že vás tvůrci zaskočí například sexuálním vztahem mezi hlavními hrdiny, který je očividně dlouhodobý, ale jednoduše na něj v předchozích dnech nebyl čas. Na nějaké náznaky se tady totiž nehraje. Jako divák na nic nepřijdete. Nic nepoodkryjete. Všechno se před vámi rozplétá samo, ale je nesmírně složité to sledovat. Postavy i veškerý děj jsou však tak výborně napsané, že vám po chvilce vlastně přestane vadit, že se místy nechytáte v jejich úmyslech nebo žargonu, který je "okecává".

Luck prostě funguje. Možná působí až trochu moc civilně, ale je to jeden z těch seriálů, který se vám odvděčí, pokud se do něj tedy opravdu poctivě zakoukáte a nebudete jeho sledování flákat, dramatickou podívanou, jež vám může dokonce i nahnat husí kůži - jako se to nečekaně povedlo jednomu závodu ve čtvrté epizodě, který nebyl ani tak napínavý, jako spíš dojemný. Luck prostě překvapuje. Vývojem, přístupem k divákovi, kvalitou. Pokud chcete něco vybočujícího z řady a něco, nad čím budete muset zapnout mozkovnu a co vám nebude lacině podlézat, tady to máte.