Budu teď chvíli předpokládat, že si o naší seriálové produkci nikdo z návštěvníků TVzone žádné velké iluze nedělá. Aniž bych teď chtěl české tvůrce urážet, většina z toho, co zde vyprodukují, je jednoduše řečeno bahno, kterým se dokáží brodit jen ti nejodvážnější z nás (zdravím Krasu). Při troše štěstí, vlastně to až tak těžké není, se mu dá celkem snadno vyhýbat, můžete ho v klidu ignorovat, aniž byste o něco přicházeli a všichni jsou spokojení. Pracovníci štábů dostávají zaplaceno, obyčejní televizní diváci mají svojí každodenní porci prosťoučké zábavy a kritici potažmo i náročnější diváci mohou obracet oči v sloup jak chtějí, poptávku prostě nezmění. Je to tedy na tvůrcích, aby se sebrali a začali divákům přinášet o něco vyspělejší podívanou? V ideálním světě by mělo být. Tady je to ovšem každému tak nějak u prdele a proto budu v následujících řádcích Mamon víceméně oslavovat, jako něco ojedinělého a taky něco, o co bychom se u nás měli pokoušet čím dál častěji, abychom to postupně vypilovali. Protože světe div se, i u nás se dá točit slušnější materiál. Chce to jen chtít. Víc. A častěji.

Mamon je v zásadě seriál o třech věcech. Tou první jsou peníze, druhou tvoří rodina a třetí strach. Myšlenka je přitom zhruba taková, že peníze nejsou všechno a o rodinu budete mít vždy ty největší obavy. Tohle je jasné a kdyby se seriál držel pouze tohohle, asi bych s tím neměl problém. Koho zajímá, že to není nic originálního, v tomhle případě bych to prostě příjmul a soustředil se na způsob, jakým s tím tvůrci pracují. Jenže… (snad jste si nemysleli, že se to obejde bez menšího kopání na začátek)

…potíže nastanou ve chvíli, kdy do téhle klasické dějové stavby začnou tvůrci přidávat další a další nové motivy, zahraniční reálie, konspirace na úrovni těch nejvyšších vládních představitelů, tím pádem i více postav a při všem tom rozšiřování se pak ve výsledku tak trochu začne zapomínat, že detektivní příběh byl měl dávat smysl alespoň v jeho jádru a divák by mu měl především rozumět. To je ale těžké, když tady někdo stříhal jako zběsilý a každá třetí scéna skončí pokaždé někdy pět – deset vteřin předtím, než by měla. Je to frustrující a postupem času čím dál častější nešvar, který v žádném případě nejde tvůrcům prominout, protože tím podkopávají nohy nejen sobě, ale i nám.

Ale fajn, tohle se dá jednoduše svézt na nezkušenost a přílišnou snahu podobat se zahraničním detektivkám. To samé pak platí i pro akční scény, které z devadesáti procent prostě nejsou natočené dobře. A je to škoda, protože většinou, když děj stojí za prd, rád chválím alespoň technickou stránku a ta je u Mamonu, jakožto díla z produkce evropské HBO, na první pohled na velice vysoké úrovni. Zejména interiérový design je něco, co zde mému oku patřičně lahodilo. Kulisy, kostýmy – na nich byl vidět smysl pro detail víc, než na čemkoliv jiném. Podobně, ale už o něco hůře, na tom je i hudba. Krom licence k jedné obzvlášť povedené písničce od Monkey Business, tu máme klasické hudební motivy, které někdo sice trefil tak, aby nepřekážely, ale už ne tak, aby se někdy rozjely a vy jste si z nich cokoliv zapamatovali. Opět nicméně připomínám, že spíš než neschopnost či odfláklost, za tím vidím dlouhodobější problém našich filmařů lépe se adaptovat moderní kinematografii. Málokdy k tomu u nás někdo má prostředky a v ještě méně případech disponuje patřičními ambicemi. Buďme však fér. Slíbil jsem, že je pro mě Mamon něco jako zjevení a za tím si stojím. Tady totiž ambice rozhodně jsou a snaha o velkolepost a preciznost se tomuhle českému seriálu v žádném případě nedá upřít. Chybí jen ta praxe.

Prvním a zároveň nejlepším nápadem bylo rozdělit seriál jen do šesti epizod. Druhým pak bylo rozumné dávkování jednotlivých odhalení, se kterými se povedlo pracovat moc dobře. Další světlou stránkou jsou postavy. Matěj Hádek se do svého neúnavného novináře Petra Vlčka solidně vžívá a jeho herecký projev tady rozhodně stojí za to. Co za to už moc nestojí, jsou často jeho rozhodnutí, která nedávají příliš smysl a spoustu faktů, které Petrovi dochází vždy až s příští epizodou, divák zvládne odhalit většinou desítky minut dopředu. Ale okay, pořád je to uvěřitelný český hrdina, kterému není problém v tomhle světě fandit. Tím hlavním tahákem je však vynikající trio ženských postav, které zde vysoce přehrává všechny ostatní. Eva Vlčková (Gabriela Míčová), vdova po Danielovi Vlčkovi, policistka Stella (Eva Leimbergerová) a nakonec státní zástupkyně Jana Skálová (Tereza Hofová), něco jako anti-hrdina této story. Každá z nich přináší do děje něco svého, něco originálního a ve většině času jsou to hlavně tyto tři přitažlivé dámy, o kterých máte chuť vědět víc. Jako bonus potom veškeré emoce podávají takovým způsobem, který v rámci naší seriálové tvorby nejde popsat jinak, než jako vysoký nadstandard. Možná i proto trochu zamrzí, že tu nejlepší z nich, Stellu, nezvládli scenáristé dovést do o něco uspokojivějšího konce, se kterým by se diváci mohli shodnout. Jenže to vlastně scenáristé nezvládli s většinou z postav. Bohužel.

Ironie, že? Jak můžu tvrdit, že je Mamon něčím pozitivním do budoucna, když přitom sám o sobě selhal skoro ve všech jednotlivých aspektech detektivního vyprávění, především pak tedy v samotném finále. Záporák, co si s radostí ke konci vyleje srdíčko, jenom aby divákovi odhalil vše z jeho diabolického plánu, příjezd zásahovky na poslední chvíli, tři až pět zbytečně doslovných závěrů pro každou z přeživších postav, nejasné vyznění (co tím vlastně chtěli tvůrci říct? peníze jsou špatné? kamarádi jsou špatní? studovat v zahraničí se nevyplácí? v mládí vymýšlíme hrozné kraviny?) a nakonec zkrátka pocit, že po tom bordelu, co předcházel, jste si jako divák zasloužili o něco víc, než flashback do minulosti a nulové emoce k tomu. Takže znova, jak je možné, že to i přesto vnímám dobře?

Protože to tam je. Sorry, ale je. Je tam ta snaha, je tam ten tolik potřebný základ pro kvalitní dialogy, jsou tam ti vynikající, neokoukaní herci, vkládá to odpovídající akční sekvence na ta správná místa, má to výborné prostředí, místy pro nás nezvykle temnou atmosféru, překvapivé momenty a hlavně – má to ambice. Koho v tuhle chvíli zajímá, že nic z toho není nikdy stoprocentní. Je to start. Příště to může být lepší. Ne, určitě ten seriál nehodlám nadhodnotit kvůli tomu, že se možná jednou dočkáme jeho lepšího upgradu. Ale jestli si něco Mamon zaslouží, pak je to rozhodně uznání, že se pár zodpovědných tvůrců vydalo tím správným směrem. Navíc ani nemůžu říct, že bych seriál nikomu s čistým svědomím nedoporučil. Naopak, jen si ho pusťte. Šest hodin je nic, v porovnání s jinými a pokud se chcete na vlastní oči přesvědčit, že u nás opravdu máme potenciál pro něco velkého, pak neznám žádné jiné dílo, které by tenhle úkol splnilo lépe.