Sem tam je fajn, když se věci vracejí zpátky do zajetých kolejí. Nemyslíte? Občas holt od nových očekávaných řad zavedených televizních seriálů zrovna nepotřebujeme, aby se v nich náhle začalo experimentovat. Třeba aby se do nich protlačilo více odlehčených prvků namísto dramatu. Aby se razantněji uzavřela jedna důležitá dějová linie a začla se odvíjet druhá, která divákům nemá co říci. Anebo aby nám tvůrci naservírovali čistku oblíbených postav, na jejichž místa nastoupí jiné, nesympatické a nechtěné... Neexistuje: Manhattan si naštěstí pořád jede svoje. Co přesně to znamená, a proč je to v jádru výborná zpráva, viz níže.

Doslova bombové osudové drama z předvečera konce 2. světové války se do beden vrátilo v podobě, která po roce znovu nutí ke spokojenému pokyvování hlavou. Do epizody S02E01 – Damnatio Memoriae sice divák naskakuje jako do šílenou rychlostí rozjetého vlaku, narvaného učebnicemi fyziky. Ale to nevadí, ba naopak. Nejeden fanda se totiž ve vyšponovaném dramatu po boku Charlieho, Abby, Helen a dalších rozkouká rychleji, než stačí Oppenheimer říct „atomovka“... Která se letos poprvé a navíc v plné kráse pro sichr přestavuje hned v úvodním hektickém prologu. 6. srpen 1945 je blízko!

Všechny bravurně vykreslené a živoucí charaktery tak znovu potkáváme téměř přesně na těch samých místech, kde je scénáristé před více než rokem zanechali. Přísně utajené městečko kdesi v los-alamoské pustině amerického státu Nové Mexiko se tudíž opět stává dějištěm hutných a těžko uvěřitelných (nikoli však za vlasy přitažených) scén. Scén, během nichž tuhne krev v žilách při pomyšlení na to, co všechno obnáší sebedestruktivní honba za historicky prvním úspěšným testem nukleární zbraně velikosti menšího kiosku. Američané, Němci nebo Sověti: válku vyhraje ta strana, která zaměstná chytřejší mozkovny. S čím už ale nikdo nepočítal je skutečnost, že k odvedení kvalitní práce jsou zapotřebí kolegové, kterým můžete věřit.

Nikdo nesmí promluvit, nikdy. Své ženě možná doma můžete říci, co jste si dali v kantýně na oběd, to je ale asi tak všechno. Tajné služby a ministerstvo války ví o všem, co se kde šustne, a v podstatě neexistuje rozhovor, který by nebyl nahráván a posléze pečlivěji analyzován desítkami dalších, dozajista taktéž monitorovaných vládních agentů. Informace tu mají větší cenu než zlato a zdá se, že teprve až ve druhé sezóně Manhattanu si naši hrdinové konečně naplno uvědomí, co všechno je v tomhle závodu o eliminaci znepřáteleného národa v sázce. Prašnému Los Alamos vládne stres, strach a paranoia. Myslíte si, že máte nejhorší práci na světě? Myslete znovu. V téhle totiž chyba znamenala smrt.