Maniac: 1. série
11:30 | 25.10.2018 |
V návaznosti na první dojmy od Spoonera se podíváme, jak se vlastně neotřelý seriál Maniac v dalších dílech vyvíjel, a zdali tedy má cenu do něj těch pár hodin investovat. Co na papíře vypadalo jako ideální kombinace (Fukunaga, Hill, Stone, námět), však v prvních dílech mnoho diváckého potěšení nenabídlo. Ovšem nenechte se odradit, tohle od začátku nebylo myšleno jako pohodová divácká záležitost…
Máme tu tedy dva hrdiny, oba stíhané vlastními duševními démony. Nesmělý Owen bojuje s psychotickými projevy, má halucinace a není si jistý realitou. Zmatenost i emoční setřelost vystihl Jonah Hill skvěle a je vidět, že škatulku buranských teenagerovských komedií už dávno přerostl. Dokonce tak moc, že svým uměřeným projevem trumfuje i jinak také výbornou Emmu Stone. Ta ztvárňuje Annie, traumatizovanou závislačku s poruchou osobnosti. Ústřední divná dvojice tak udrží divákovu pozornost i ve chvílích, které zas tak koukatelné nejsou.
Což se týká především úvodu. Někoho může všudypřítomná divnost postav a nepochopitelnost světa, kombinující osmdesátkové retro s technologiemi blízké budoucnosti, navnadit, mě však trochu obtěžovala, jelikož těch nevysvětlených okolností prostě bylo až moc. První dva tři díly jsou na orientaci opravdu složité, ale další vývoj ukáže, jak strojově tu do sebe vše zapadá.
Owen a Annie se totiž společně s dalšími dobrovolníky účastní experimentální léčby, kterou má pod palcem zakomplexovaný doktor (v rozkošném podání Justina Therouxe) a až příliš zainteresovaný superpočítač s umělou inteligencí. Během experimentu se hrdinové dostávají do různých virtuálních světů, které na první pohled fascinující svou zábavností a rozmanitostí - nechybí osmdesátkové mulety, parodie na Kingsmany, fantasy vložka či třeba mafiánské epopej. Fukunaga hrdiny provází tolika kulisami, že už jen seznamování se s jednotlivými světy vám vždy na pár desítek minut vezme dech. Všechny tyto reality navíc důsledně vycházejí z faktu, že se odehrávají pouze v hlavách hrdinů, což zahrnuje řadu stereotypních či mylných představ, jejichž pozorování je nadmíru zábavné. Což platí i pro uměřenou dávku absurdního humoru.
Nutno však poznamenat, že leckdy bizarní výjevy nejsou samoúčelné a jednotlivé minipříběhy vždy podléhají vyšší logice vycházející z dané fáze experimentu. Těžko se to popisuje, takový koncept i zpracování tu opravdu nemáme každý den (možná ještě vůbec nikdy). Pokud se tedy prokoušete pomalejším úvodem a vydržíte až do konce, vše se krásně spojí. Poslední dva díly osvětlí řadu narážek z úvodu a ukáží, že Cary Fukunaga to se spolutvůrcem Patrickem Sommervillem má opravdu dobře promyšlené. Veškerá myšlenková hloubka je navíc obalena podmanivým audiovizuálem, zahrnujícím atmosférický soundtrack i nepřehlédnutelnou barevnost. Jestli jste tedy doposud váhali, tak si Maniaca zařaďte na podzimní seznam pořadů, které by byla škoda minout.
Verdikt
Rimsy
Vaše hodnocení
Hodnocení čtenářů
- 9/10
mimomisu
Maniac: První dojmy
09:00 | 24.09.2018 |
Cary Fukunaga. Režisér, o němž se díky jeho pár dní potvrzené účasti na novém dobrodružství Jamese Bonda začíná po delší době zase pořádné mluvit. A zcela po právu. Nejen totiž, že má na svém kontě malé filmové pecky Sin Nombre či Janu Eyrovou, ale stojí zejména za jednou z nejlepších sérií poslední dekády, prvním Temným případem. Ještě předtím, než se plně vrhne do poslední mise Daniela Craiga, nám společně s Netflixem servíruje očekávanou novinku Maniac, v níž se mu před kamerou opět sešly solidní hvězdy, tentokrát Emma Stone a Jonah Hill. Dokáže i ve svém dalším seriálovém zářezu přesvědčit o své režijní výjimečnosti a zároveň výrazně nepodlézt laťku nastavenou velebenou kriminálkou? Po úvodních třech epizodách to vypadá, že k tomu máme solidně našlápnuto.
Jeho psychologická novinka Maniac nám nabídne osudy dvou lidí, kteří na tom psychicky nejsou zrovna nejlépe. Tím prvním je Owen Milgrim, jenž trpí schizofrenií a kvůli svému stavu je černou ovcí zámožné rodiny. Po vyhazovu z práce a našeptávání jeho druhého já se rozhodne přihlásit do lékařského experimentu, jenž by ho měl v ideálním případě všech potíží zbavit. Stejného testu se zúčastní také Annie, která si sebou pro změnu přináší silné trauma a závislost na prášcích. A právě experiment, díky němuž nahlédnou do svého nitra a zažijí poněkud šílené situace, je neobvyklým způsobem spojí.
A je to přesně tak bizarní, psychedelické a divné, jak námět i upoutávky dopředu napovídaly. Jenže zároveň je to i něco víc. Fukunaga totiž, minimálně v úvodu, servíruje podívanou, která se nedá v podstatě nijak žánrově zařadit a režisér se v ní rozhodně nebojí jít proti diváckým očekáváním. Pokud totiž očekáváte svižnou psychedelickou jízdu, budete možná malinko zklamáni. Zde vás totiž čeká hooodně pomalá, a v podstatě silně nedivácká, sonda do nitra hlavních postav, v níž uznávaný režisér opravdu nezná kompromisy. Je to ulítlé, každý charakter je tu v podstatě něčím divný a tvůrčí styl rozhodně nesedne každému. Vlastně dle mého nesedne tak polovině diváků. Jestli si vás ovšem Fukunaga získá, začnete jeho styl každou epizodou čím dál více obdivovat.
I přes značně nedivácký přístup je totiž zkrátka vidět, že režisér to má zase celé skvěle promyšlené, a že mu natáčení kompletních sérií prostě neuvěřitelně sedne. Po režijní stránce tu prostě nenajdete ani jedno slabé místo, Fukunaga má všechno pevně v rukách a člověk musí ocenit také jeho cit pro detail či maličkosti jeho seriálového světa. Jediné, v čem však zatím malinko selhává, jsou emoce. I přesto, že se scénář pokouší o sondu a popis psychického stavu hlavních postav, pod vší tou dávkou bizarností to dosud působí spíš chladně a divák si k nim zkrátka nemůže vybudovat to správné pouto. A to i přesto, že vyhublý Jonah Hill tu má našlápnuto k jedné z nejlepších rolí v kariéře a neselhávající chodící roztomilost Emma Stone si už možná může po zlatém plešounovi dělat doma místo pro další prestižní cenu. Uznávám ale, že vzhledem ke zvoleném pomalému stylu to bude s budováním emocí běh na delší trať, jenž nás může v následujících epizodách ještě dost překvapit.
Už po úvodních dílech je tak víceméně jasné, že tentokrát nás událost na úrovni první řady True Detective nečeká. Na to je Maniac až příliš divácky i tematicky nevděčný a jde si svou vlastní cestou. A něco mi říká, že Fukunaga tentokrát ani seriálový megahit natočit nechtěl. Po úvodu to totiž vypadá, že Maniac sám je režisérovým experimentem, v němž zkouší, co všechno si může k divákům dovolit, a jak daleko může ve své psycho jízdě zajít. A mě má zatím, když zapomenu na až příliš velkou chladnost, zcela na své straně. Uvidíme, jak jeho tvůrčí test nakonec dopadne.
Verdikt
Spooner
Vaše hodnocení
Hodnocení čtenářů
- 7/10
xvladax
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Zapomenuté heslo
Přihlášení
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Vytvářet filmové blogy
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry