Viktor Frankenstein překročil hranice života a smrti a coby nesmrtelný vědec vede laboratoř v podivné dimenzi, do které existuje jediná cesta - skrze Frankensteinem vytvořené červí díry (Frankenhole). Z různých prostorových a časových rovin se tak za ním vydává pestrá sebranka pacientů se svými, přinejmenším bizarními problémy. K těm nejvýraznějším pak patří Adolf Hitler, Ghándhí či samotný Ježíš.

Mary Shelley´s Frankenhole je nejnovějším počinem Star-Burnse z Community, scénáristy Noční Show s Davidem Lettermanem a především tvůrce dnes již kultovního Moral Orel, Dina Stamatopoulose. Hororová satira ze stáje Adult Swim, která mimo samotného názvu, zaujme také fázovou animací a stylem upomínajícím na rané filmy Tima Burtona. Ovšem hned po první epizodě jsem se nemohl zbavit pocitu, že i přes veškeré formální přednosti a poměrně slibnou premisu tady něco schází...
 
Žádné sofistikované vtípky či narážky na klasické universalovské creatrure feature se totiž nekonají. Frankenhole těží převážně ze sexistického a fekálního humoru, který je vlastní zejména Robot Chicken a Metalocalypse, a přestože u obou zmiňovaných seriálů tento druh humoru funguje skvěle, ve Frankenhole budí dojem samoúčelnosti a vykrádání. Kvalitativně jsou navíc jednotlivé epizody pekelně nevyrovnané. Pár opravdu vypečených nápadů Stamatopoulosovi ovšem upřít nemůžu. A nekorektnost některých vtípků skutečně nezná mezí. Kde jinde uvidíte Thomase Jeffersona toužícího po implantaci černého penisu, aby mohl sexuálně uspokojit své afroamerické otrokyně? Navíc délka jednotlivých epizod nepřesahuje patnácti minut, takže k tomu, abych se vyloženě nudil, naštěstí nikdy nedošlo. Přesto první série svým obsahem ani zdaleka nedosáhla zvučnosti názvu, který tak ve výsledku působí jen jako zavádějící reklama.

Druhá série je na tom mnohem lépe. Nezaměřuje se na Viktorovy pacienty nýbrž na samotného Frakensteina, narcistu zaslepeného vlastním géniem. Do popředí se dostávají i další zajímavé postavy, jako lékárník Henry Jekyll, cynický vlkodlak Lawrence se sebevražednými sklony, „wrapped-up“ komediant Mumie či Frankensteinovo monstrum procházející krizí identity. Stamatopoulos jakoby si konečně začal uvědomovat potenciál, který Frankenhole nabízí. Jednotlivé díly jsou mnohem kompaktnější, humor definitivně inteligentnější a v prvé řadě se konečně začíná objevovat zmiňovaná intertextualita, jenž v první sérii absentovala. Vedle Drákuly se tak ukáže i Blacula či Nosferatu, jehož monology jsou nahrazeny mezititulky. Dosavadním vrcholem celého seriálu je pak naprostý úlet v podobě epizody „Hyralius, Mutant Monster“ s výborným Kenem Jeongem. Druhá řada tak nasadila poměrně vysoký standard, se kterým se snad setkáme i v té třetí.