Tak jsme se letos přeci jen dočkali! Zatímco v předchozích letech tuzemská televizní produkce díky HBO a České televizi přinesla několik výrazných kousků, letos to zatím na nějaké velké žně nevypadalo. Obzvláště v dramatické tvorbě, kde od Pustiny a konce Případů 1. oddělení čekáme na další žánrovou pecku. No a kde se vzal, tu se vzal, před pár dny Česká televize odvysílala zprvu nenápadný dvoudílný televizní film Metanol pojednávající o poměrně nedávné metanolové kauze, o němž se na internetu začal šířit jeden chvalozpěv za druhým. A nutno říci, že v tomhle případě nadšené ohlasy opravdu nelžou a Metanol je bezkonkurenčně jedním z nejlepších projektů, na němž se Česká televize v posledních letech podílela.

 

Jedním z hlavních trumfů filmu jsou pak paradoxně propriety, v nichž tuzemské kousky většinou nejvíce selhávají, tedy dramaturgie a scénář. Snímek je totiž šikovně rozdělen do dvou poněkud rozdílných částí. Zatímco ta první pojednává o strůjcích metanolové katastrofy a zobrazuje následné tragické události, jež šokovaly Česko, druhý díl se zaměřuje na vyšetřování a poctivou policejní mravenčí práci, která má za úkol proplést se labyrintem nelegálního chlastu na Moravě. I když jsou obě části žánrově vlastně dosti odlišné, dohromady se skvěle doplňují, obě fungují na jedničku a já vlastně nevím, jaká z nich se mi líbila víc. 

První část je vlastně prvotřídní sociální sondou o tom, co všechno může způsobit lidská debilita a chamtivost. A vám z ní bude místy doslova mrazit a po malinko křečovitém začátku u ní skoro zapomenete dýchat. Druhý part je pak poctivou žánrovou kriminálkou, jež svou detailností a realistickým podáním (parádní výslechy) připomíná právě již zmiňované Případy 1. oddělení. Což už je velká pochvala sama o sobě. Obě části jsou pak neskutečně strhující podívanou, z nichž zejména v druhé polovině tečou emoce po hektolitrech a divák si nemá moc kde vydechnout.

 

Scénář a režie jsou pak na české poměry až nečekaně sehrány a dokáží diváka uzemnit jak v těch největších emotivních momentech, tak i realistickými dialogy či perfektně zvládnutými přechody mezi jednotlivými žánry. Je až neuvěřitelné, jak tvůrci po úvodních (záměrně) trapných pokusech o humor jedné z hlavních postav bravurně skočí do totální deprese, či jak dokáží vyhrocené vyšetřování zpestřit suchou hláškou. Režie pro mě doposud neznámé Terezy Kopáčové pak možná na první pohled působí nenápadně, za její cit pro detail, sílu vyždímat emoce z postav až dřeň či fakt, že komplikovaný projekt dokázala udržet zcela pohromadě, by si ale zasloužila metál. 

 

Stejně jako za cit pro postavy, z nichž jsou všechny podstatné i na malém prostoru dostatečně prokreslené a fungují na sto procent. Na to má ostatně zásluhu i sázka na většinou neznámé či neokoukané tváře, které hrají na doraz a charaktery díky tomu působí ještě mnohem lidštěji a emotivní scény mají o to větší dopad. Zejména kapitán Hálek v podání Vasila Fridricha, jenž si mnohdy vystačí jen s pár slovy a svým pohledem, si tu pro sebe krade celou druhou část. Dvě známější herecké výjimky, Lukáš Vaculík a Martin Finger, tu pak hrají jedny z nejlepších rolí své kariéry.

 

Ano, Metanol možná má nějakou tu mušku a snímku by slušel o něco výraznější vizuál či hudba, jež na můj vkus až příliš vykrádá 1. oddělení a britské kriminálky. Jenže prostě nemůžu přejít fakt, že se složité téma v tomto provedení tvůrcům nerozpadlo pod rukama a naopak dokázali vytvořit silný, realistický kousek, jenž si hraje s detaily a dokonce v jistých scénách a otázkách nutí diváka k zamyšlení. Česká televize tak po letech konečně vytvořila televizní film, který by natrhl řiť i celovečerním kouskům. Po Pustině je holt na tuzemském písečku zase důvod k radosti. Objektivně by to pak měla být v hodnocení sice spíš silná osmička, já ovšem Metanolu kvůli parádní momentu překvapení a skvělé režii tu devítku tentokrát hodně rád dám. A vy si tuhle nečekanou českou pecku koukejte vychutnat co nejdřív.