Na rozdíl od Spoonera a jeho nadšené recenze na úvodní dvojdíl noirové minisérie Franka Darabonta, se zatím stále pohybuji ve fázi pochybností. Mob City se samozřejmě nedá upřít jedinečný styl a zápal, s jakým je natočený, vše ostatní se v mých očích až příliš přibližuje k mrtvolnosti první série Živých mrtvých – tedy minimum děje, spousta zbytečných keců a nesměřování do žádného specifického cíle.

U seriálu, v němž se brutálním způsobem zabíjeli zombíci, to zas tak moc nevadilo, jenže noirové krimi, která obsahuje více než pět hlavních postav, to už je na zamyšlenou. Problém vlastně je, že charaktery jsou více než plnohodnotnými postavami jen žánrovými archetypy, od nichž přesně víme, co máme očekávat – mlčenlivý drsňák s chraplavým hlasem, osudová femme fatale, slušný policajt, úlisný a zvrácený padouch atd. Jako vystižení nějakého časového úseku (dvacátá léta v USA), včetně padnoucí hudby, kostýmů, rekvizit a kulis, funguje Mob City na výbornou, jenže když přijde na příběh, je až nepříjemně plytký – jakoby tvůrci rozehrávali nějakou zápletku jen kvůli tomu, aby mohli ukázat další pečlivě stylizovaný dobový záběr.

V aktuální dvojepizodě s názvem Red Light a His Banana Majesty se ukáže, že hlavní zápletkou šestidílné série budou fotky zachycující gangstera Bugsyho Siegela při vraždě, které v minulosti pořídil Hecky Nash a jeho žena Jasmine. Po krátkém flashbacku se Simonem Peggem se zase ocitáme ve víru machinací – fotografie, které ho stály život, jsou stále ve hře. Peníze za ně (i když na ně nikdy nedošlo) chce Jasmínin bývalý přítel, chce je taky gangster Mickey Cohen, stejně jako policie. Mezitím vším se za mřížemi za nedávnou vraždu ocitá gangsterský boss Bugsy Siegel, tak začíná v L.A. řádit další gangsterský rival Jack Dragna se svou bandou. Aby toho nebylo málo, ke slovu se dostává také Siegelův „nájemný zabiják“ Sid Rothman, po kterém jde policie, drsňák Joe Teague, který se snaží ochránit svou bývalou ženu, a také jeho válečný parťák Ned Stax.

Ač to vypadá, že se v seriálu stále něco děje, opak je spíše pravdou. Několik nevzrušivých dialogů a jedna přestřelka na konci zkrátka nikoho ze pohodlí pohovky nevytrhne. Ve srovnání s konkurentními žánrově spřízněnými seriály jako Boardwalk Empire nebo Rodina Sopránů je Mob City zatím jen dějově prostší verze loňského Magic City a nenabízí nic, co bychom neviděli jinde a lépe. Bojím se, že se to nezmění ani příští týden ve finále.