Psát recenzi na Most! je vlastně hodně těžká, a svým způsobem i nevděčná, disciplína. O seriálu už totiž bylo napsáno více článků, než kolik má Jaromír Soukup pořadů, fotky ze Severky či domestikovaný Rom Franta na člověka vyskakovaly snad i z lednice a některé hlášky dokázaly zlidovět už několik dní po odvysílání. Okolo Mostu! byl na internetu zkrátka hype, jenž ještě žádný jiný český seriál nezažil, a který nejspíš nečekalo ani tvůrčí duo Prušinovský/Kolečko. Stačilo si nechat sledování dílu “až“ na úterý a už vám hrozilo, že vám budou na sociálních sítích vyspoilerovány ty nejlepší fóry. Most! byl prostě všude a hned zkraje si můžeme říct, že naprosto zaslouženě. Následující odstavce totiž nebudou ani tak o tom, jestli je velehit České televize opravdu pecka (ano, je), ale co může za to, že si i přes svou kontroverznost a nekorektnost dokázal podmanit celou republiku.

I když já to vlastně sám úplně nechápu. Kolečko s Prušinovským zčásti vsadili na podobné propriety jako u Trpaslíka a Čtvrté hvězdy, tedy nekorektní osobitý humor a rýpání do ožehavých témat. Jen šli tentokrát ještě mnohem více na dřeň a v mnoha epizodách ukázali věci, na nichž jsem musel ocenit i odvahu samotné České televize toto odvysílat před desátou. Jenže místo toho, aby byli lidé znechuceni či uraženi, v tomto provedení se nad seriálem bavila a dojímala celá republika. Jak je to možné?

Tvůrčí duo tu zkrátka našlo ten správný mix nekorektnosti a drsného humoru, jenž ovšem citlivým způsobem zpracovává témata, nad nimiž se lidé často pohádají u piva a mají na ně svůj jasně vyhraněný názor. Jenže v tomto podání scenáristé dokázali oslovit takřka celou republiku a každý si zde prostě našel to svoje. Primárně pak za to mohou tři důležité atributy celého seriálu. Tím prvním je autentická atmosféra ztvárněna zejména samotným titulním městem, tamními “kulisami“ či romskými neherci. Právě ona autenticita a civilnost dávají i přes malinko přestřelené zápletky seriálu punc reality, jež dokáže být v rukách autorů jak neskutečně vtipná, tak v té pravé chvíli i správně smutná a depresivní.

Druhou velkou devízou je pak práce s postavami, i když zrovna tento trumf vytahují Prušinovský s Kolečkem z rukávu pravidelně. Opět se jim povedlo prodat divákovi neskutečnou řadu místy dosti bizarních, ale zejména skvěle napsaných, postav, jež vám za těch 8 dílů neskutečně přirostou k srdci. Každý tu má své jasné místo, svůj dějový oblouk a dokonce i ty nejvedlejší postavy se podaří na malém prostoru tak hezky vykreslit (Romové z Chánova), že si o podobné scenáristické péči mohou nechat jiné české projekty jen zdát. O bezchybném hereckém osazenstvu se snad ani nemá cenu rozepisovat. Zde prostě každý hraje na 200 %, chemie mezi herci je neuvěřitelná a je docela těžké určit, zda nejvíc válí přesný Martin Hoffman, skvěle přirozený Zdeněk Godla či z řetězu utržený Michal Isteník. Jen herečtí matadoři Jiří Schmitzer a Taťjana Medvecká si možná zasloužili o něco víc prostoru.

No a tím třetím zásadním kladem je pak samozřejmě samotný scénář. Kolečko nejen, že opět prokazuje neskutečný cit na smrtící hlášky, které nepostrádají timing, onu autenticitu, ale ani správnou špetku lidovosti. Právě to jsou důvody, proč se Frantovy hlášky, situace okolo Snědé tísně či Edova bizarní romance dají tesat do kamene. Hlavní Kolečkova síla však netkví v hláškách, ale v tom, jak si se scénářem, a ostatně i divákem, hezky hraje. Seriál, jenž se zprvu tváří jako drsná komedie vypovídající o otázkách rasismu či českého pokrytectví se postupem času změní v malinko vážnější drama, které si skvěle hraje s žánry (dojde dokonce i na špetku Guye Ritchieho!) a i přes neustálý přísun hlášek už rozhodně není tak veselou podívanou.

A tvůrci v čele s režijně přesným Prušinovským jsou si v této rovině možná ještě jistější. Navíc dokáží bruslit bravurně na hraně, a i když se pod vší tou drsností a kontroverzí skrývá i nějaké to moralizování, ve výsledku to je tu tak skvěle zabalené, že to člověk příliš neřeší. A jindy zakonzervovaný český divák tyto scenáristické změny a triky díky skvělé práci s příběhem a parádními charaktery najednou akceptuje a nechává se vést na tvůrčí vlně. Už jen za tu scenáristickou odvahu nebát se v českých končinách razantních překvapení a jít až na dřeň si tvůrci zaslouží velké uznání. Fakt, že to vyšlo a vzešel z toho nakonec tak fenomenální divácký úspěch, je už takovou třešničkou na dortu.

Úspěch Mostu! je vlastně velkým unikátem a svým způsobem měli Prušinovský a spol. i trochu kliku. Na druhou stranu, štěstí nemůže za to, že v tomto hitu všechno tak nádherně zaklaplo dohromady a vylezl z něj jeden z nejvýraznějších a nejlepších českých počinů posledních let. To je zásluha autorů a taky veřejnoprávní televize, že tento vcelku riskantní projekt nakonec odklepla. Vytvořili tak dílo, s nímž se divák po osmi dílech ani nechce loučit a po správně dojemném a silném finále je mu líto, že se s mosteckou partičku už asi nikdy neuvidí (ne, druhá série tu fakt není potřeba). Něco mi říká, že Most! by ovšem mohl v lidech ještě nějaký pátek rezonovat, a rozhodně ne jen díky smrtícím hláškám. A u jakého tuzemského seriálu z posledních let jste tohle mohli říct?