Jestli existuje nějaký animák, který nemusím nikomu představovat, tak to je rozhodně klasika My z Kačerova aka Kačeří příběhy. Na dobrodružství strýčka Skrblíka, jeho synovců a dalších nezapomenutelných postaviček, vyrostli snad všichni z generace dnešních dvacátníků a třicátníků. Když proto Disney před pár lety ohlásil práce na remaku, nejeden fanoušek se jistě nervózně orosil. Na některé klasiky se prostě nesahá a jelikož Disney XD je stanice, před jejíž současné bezduché animáky a nevtipné sitcomy byste posadili své dítě jen za trest, strach ze znásilnění našich nejlepších dětských vzpomínek byl oprávněný. Jenže kačere div se, ono to nečekaně vyšlo! Pilot nám totiž naservíroval nostalgickou jízdu, jež potěší nejednoho původního fanouška.

 

Strýček Skrblík, kačer Donald i synovci Dulík, Bubík a Kulík jsou tedy po více než dvaceti letech konečně zpátky a společně s dalšími známý postavičkami v čele s Rampou McKvákem i povědomými záporáky zažívají zase mnohá neuvěřitelná dobrodružství či honby za pokladem. Tedy samozřejmě hned poté, co se slavný kačeří boháč s obřím trezorem rozhodne vrátit z důchodu a starat se o své zlobivé synovce. A troufnu si říci, že v rámci čirého dětského dobrodružství to funguje téměř stejně, jako v dobách našich ohraných videokazet. Kačeří restart se totiž nesnaží být nějakou supermoderní variací, která na originál z vysoka kašle. Naopak, nové DuckTales jsou prakticky poctou našim dětským kačeřím vzpomínkám a berou si z nich jen to nejlepší.

 

Tvůrci přistupují v devadesátkové klasice s opravdu co největší úctou a je to vidět prakticky na každé scéně. První minuty jsou možná ještě trochu rozpačité, poté ovšem začne nálož povedené animované zábavy plné odkazů na původní seriál, povedené akce a hlavně klasického disneyovského humoru, jenž musí vykouzlit snad každému úsměv na rtech. Ano, místy už je ten humor možná až příliš dětský a trojice Dulík, Bubík a Kulík byla na můj vkus až moc rádoby cool. To jsou však věci, s nimiž musel dospělejší divák kvůli cílení na současné nejmladší generace samozřejmě počítat. Důležité je, že tvůrcům se ten mix nostalgie a modernějšího přístupu daří správně vybalancovat a seriál má tak po prvním dílu předpoklady bavit všechny generace. Ani u těch dospěláků se naštěstí nespoléhá pouze na nostalgii, ale povedené gagy a hlášky fungují většinou na diváka každého věku.

A nutno říci, že i ta animace, jež po prvních záběrech sklízela hodně rozporuplné reakce, se nakonec docela povedla a s každou další minutou mi seděla čím dál víc. Oproti originálu je tento styl samozřejmě jednodušší či chudší a paní Čvachtová tu vypadá, jak kdyby sežrala Johna Cenu. Jenže v jednoduchosti je někdy zkrátka síla, na animaci si divák hodně rychle zvykne a zejména v akčnějších pasážích jí pak není prakticky co vytknout. Na druhou stranu si umím představit, že tato animace prostě nesedne každému a někdo si na ni opravdu bude zvykat velmi těžko. A jestli si nezvyknete už po pilotu, možná vám nebudou noví kačeři souzeni.

 

Kačeří příběhy jsou pro mě zkrátka v úvodu slušným překvápkem. Samozřejmě, nostalgie tu pořád hraje podstatnou roli a těžko odhadnout, jak se budou na Skrblíka s Donaldem tvářit dnešní špuntové. I bez ohledu na vzpomínání na devadesátky se ovšem jedná o skvělých mix animáku ze staré školy s tím modernějším, jenž navíc sází na slušnou akci, tradiční humor disneyovek a povedený původní dabing. David Tennant coby strýček Skrblík je totiž jednoduše boží. Nové Kačeří příběhy tak mají našlápnuto k tomu být jedním z těch mála současných kreslených seriálů, na něž se může bez problémů podívat rodič se svými ratolestmi, aniž by to nenávratně poškodilo dospělákovy mozkové buňky. Zázraky se prostě někdy dějí nejen v Kačerově, ale i na naších televizních obrazovkách.

P.S.: Úvodní znělka je i přes i modernější úpravu pořád neskutečně boží.