Představte si, že svět postihla nukleární apokalypsa, jež proměnila všechny dospělé v nemrtvé a světu nově vládnou mladí a neklidní lidé, kteří se sdružují do klanů. Představte si, že mladí a neklidní lidé jakoby vypadli z teenagerských filmů Johna Hughese s tím, že Hughes svoje bijáky aktualizoval o současné bolístky dopívání. Doplňte si k tomu, že jste naivní zaláskovaný blbec, jenž je schopen pro svou ztracenou lásku klidně i zabjíjet. A nakonec si ještě představte si, že nemáte rozpočet 100 mega na sezónu, a tak svět reprezentuje jenom kalifornské městečko Glendale. Máte? Tak stejně pořád netušíte.

 

O Daybreaku se nepíše zrovna lehce, protože je to taková seriálová všehochuť, z níž vám chvílemi může být špatně. Ta idea je jasná a není úplně originální. Mladí lidé vládnou světu po apokalypse. Středobodem dystopického vesmíru však není 18letý Trump vysílající z legrace jaderný arzenál směrem na Tijuanu. Středobodem je jistý Josh a jeho spolužáci z jedné klasické americké střední klasické školy. A když říkám klasické, myslím tím hollywoodsky klasické a znovu budu jmenovat legendárního amerického režiséra Johna Hughese. Máme tu macho fotbalisty, lascivní roztleskávačky, s panictvím usilovně bojující geeky, uvědomnělé intelektuály, rebelující malé satany podpalující na potkání škaredá auta a další.

Ale zpátky k Joshovi. Na něm celý seriál stojí a Joshua vás bude většinu času provázet jako vypravěč. Tvůrci si k tomu vypůjčují klasické a stokrát použité finty, kdy zastaví čas, klučina se otočí na kameru a dlouze promlouvá k divákovi, aby shodil vše, co se děje za ním. To se děje velmi často a Josh chvílemi svým prolamováním „čtvrté zdi“ připomíná trochu vyklidněného Deadpoola. O čem mluví Josh nejčastěji? O jeho milované Sam, kterou hraje vyloženě okouzlující Sophie Simnett. Hlavní hrdina je po vzoru Ferrise Buellera flákač se srdcem na správném místě a vy už během prvních minut úvodní epizody nabydete pocitu, že mu ta apokalypsa a absence dospělých vlastně zase tolik nevadí. Jediným problémem je fakt, že ho na cestě za sebeurčením v novém světě nedoprovází ta úžasná Samantha.

 

A navíc to trvá 8 dílů, což je problém. Šéfredaktor TVZone vám jistě potvrdí, jak jsem mu po dvou epizodách nadšeně psal a dobrovolně se nabízel, jak napíšu recenzi. To bylo skoro před měsícem a já se k dokoukání seriálu a následnému napsání recenze dokopal až teď. Dovedu si představit, že kdybych se díval na 100minutový film z produkce největší streamovací sítě, byl bych nadšený až za roh a zvedal všechny palce nahoru. Jenomže už po dvou dílech se začne zombie kousek plácat na místě a vy se místo poutavé pouti postapokalyptickým světem dočkáte courání se od fotbalového stadionu do školy a následně do obchoďáku. Kromě Joshe vás bude provázet ještě několik postav (malý ďábel Angelica, černý gay samuraj Wesley a další), kteří sice projdou nějakým vývojem, ale trochu zkušené diváky nemá jejich katarze čím překvapit.

 

Dovedu si představit, že před nějakými 15 lety bych zvedal palec nahoru a seriál sjížděl už potřetí. Jenomže doba se mění a Netflix si na sebe sám upletl bič. Nabízí totiž mnohem větší lahůdky a já marně přemýšlím, komu bych těch necelých 8 hodin ve společnosti machrů a geeků doporučil. Mrzí mě to, protože tvůrci očividně měli velkou chuť a některé flashbacky jsou velmi dojemné a zajímavé. Jenomže co je to platné, když i to nejzajímavější (tedy výsledek hledání Sam) vyzní naprosto do ztracena a nabídne vyloženě pitomý cliffhanger, po němž podle mého názoru nebude chtít na druhou sezónu koukat vůbec nikdo. Těch vyloženě průměrných 5 hvězdiček tedy berte spíše jako výraz objektivity a hlavně se na to nikdo nekoukejte. Váš čas je totiž drahý.